ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.20.01
sp. zn. Pl. ÚS 20/01
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 20. listopadu 2001 v plénu ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu v Kladně na zrušení obecně závazné vyhlášky obce P. ze dne 28. 2. 2001, o místních poplatcích, se souhlasem účastníků řízení bez ústního jednání, takto:
Ustanovení čl. I. Poplatek ze psů oddílu Ohlašovací povinnost
odst. 1 části věty první znějící "ze všech psů v domácnosti
chovaných" a odst. 2, čl. II. Poplatek za užívání veřejného
prostranství oddílu Předmět poplatku odst. 1 části věty znějící
"nebo jakékoliv užití bránící obecnému užívání" a odst. 4 části
věty znějící "poplatník oznámil, že", oddílu Sazby poplatku odst.
1 písm. f), oddílu Oznamovací povinnost věty druhé a oddílu
Splatnost poplatku odst. 1 části věty znějící "poplatník oznámil,
že" se v obecně závazné vyhlášce obce P. o místních poplatcích ze
dne 28. 2. 2001 zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce
zákonů.
Ve zbývající části se návrh zamítá.
Odůvodnění:
I.
Podáním ze dne 11. 7. 2001 přednosta Okresního úřadu v Kladně
navrhl zrušení obecně závazné vyhlášky obce P. o místních
poplatcích, vydané v samostatné působnosti obce, jejíž znění je
následující:
"Obecně závazná vyhláška o místních poplatcích
Obecní zastupitelstvo obce P. schválilo dne 28. 2. 2001
v souladu s ustanoveními zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, ve
znění pozdějších předpisů, a ustanovením zákona ČNR č. 565/1990
Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tuto
obecně závaznou vyhlášku:
Obec stanoví tyto poplatky
I. Poplatek ze psů
1) Poplatek platí fyzická a právnická osoba, která je vlastníkem
psa a má trvalý pobyt v obci.
Za držitele psa se považuje uživatel bytu.
2) Poplatek se platí ze psů starších 6 měsíců
Výše poplatku ze psa činí ročně 60 Kč.
Osvobození
Poplatek se neplatí ze psů užívaných k doprovázení nebo ochraně
nevidomých, bezmocných a držitelů průkazek ZTP-P (zvláště těžce
postižených s průvodcem).
Placení poplatku po vzniku nebo zániku poplatkové povinnosti
1) Vznikne-li poplatková povinnost během roku, platí se poplatek
počínaje prvním měsícem následujícím po dni, kdy poplatková
povinnost vznikla. Poplatek za měsíc zbývající do konce běžného
roku se platí poměrnou částkou ročního poplatku.
2) Zanikne-li poplatková povinnost během roku, zaniká povinnost
platit poplatek uplynutím měsíce, ve kterém to bylo oznámeno
OÚ. Poměrná část zaplaceného poplatku se na písemnou žádost
vrací, činí-li více než 50,- Kč.
Ohlašovací povinnost
1) Poplatník je povinen podat přiznání k poplatku do 15 dnů ode
dne vzniku poplatkové povinnosti ze všech psů v domácnosti
chovaných. Přiznání se podává bez vyzvání na předepsaném
tiskopise.
2) Nesplní-li poplatník svoji ohlašovací povinnost ve stanovených
termínech, zvýší OÚ poplatek splatný v běžném roce o 50 %.
Splatnost poplatku
1) Poplatník je povinen zaplatit poplatek bez vyměření nejpozději
do 15. února každého roku.
2) Vznikne-li poplatková povinnost během roku, platí se poplatek
do 15. dne prvního měsíce, od kterého se má poplatek platit.
3) Není-li poplatek zaplacen v termínu nebo vůbec, vyměří se
poplatek se zvýšením sazby o 50 %.
II. Poplatek za užívání veřejného prostranství
Předmět poplatku
1) Předmětem poplatku je zvláštní užívání veřejného prostranství,
a to k umístění zařízení sloužící k poskytování služeb,
umístění stavebních, prodejních nebo reklamních zařízení,
cirkusů, lunaparků a jiných podobných atrakcí, umístění
skládek, vyhrazení trvalého parkování a užívání tohoto
prostranství pro kulturu, sportovní akce a potřeby filmových
a televizních děl, nebo jakékoliv užití bránící obecnému
užívání.
2) Poplatek platí fyzické a právnické osoby, které užívají veřejné
prostranství.
3) Za veřejné prostranství se považují všechna místa sloužící
veřejnému užívání, zejména ulice, náves, chodníky, silnice,
sady nebo jiné plochy, které OÚ za veřejné prohlásí.
4) Poplatek se vybírá ode dne, kdy začalo užívání veřejného
prostranství až do dne, kdy poplatník oznámil, že užívání
prostranství skončilo, zařízení bylo odstraněno a prostranství
bylo poplatníkem uvedené do původního stavu (odstranění lešení,
zahájení výkopu, zadláždění, odvoz materiálu, rumů, odpadů
apod.).
Sazby poplatku
1) Sazba poplatku za trvalé používání prostranství je stanovena
paušální částkou
a) stánky, kiosky na 1 m2 ročně 200,- Kč
b) stánky, kiosky na 1 m2 denně 4,- Kč
c) prodej z auta, přívěsu apod. za 1 den 10,- Kč
d) za používání veřejného prostranství pro provoz lunaparku, cirku
a jiných atrakcí (kolotoče, střelnice, houpačky, dopravní
vozidla) denně 30,- Kč
e) za parkování nepojízdných vozidel (vraků) na veřejném
prostranství za jedno místo denně 20,- Kč
f) při překročení stanovené lhůty k odstranění denně 100,- Kč
g) za používání prostranství při stavebních pracech, v rozsahu
stavebního povolení k záboru (zabrání místa lešením, uložení
stavebních hmot, nářadí atd.) za 1 m2 a den 4,- Kč
h) ostatní denně 10,- Kč
V KÚ P. je veřejným prostranstvím obecně stanoveno podle §4 zák.
565/1990 Sb. a dále se pak jedná o níže uvedené pozemky vedené
v Katastru nemovitostí:
Na mapě zjednodušená evidence KN
897; 893/1; 889/1; 891; 892; 895; 853; 805/7; 805/1; 804/11;
773/2; 898; 900; 887/2; 887/1; 886; 884/4; 884/2; 804/1; 819/3;
542/14; 515/2; 542/15; 542/13; část pozemku 515/7 a to do
vzdálenosti 30 m od hladiny rybníka; 336/2; 570; 571/2; 572; 873;
807; 874; 873/6; 873/10; 873/4; 873/1; 873/9; 873/2; 916; 345;
873/13; 10; 862/3; 863/1; 93/7; 346; 556/3.
Pozemky na mapě PK
796; 798; 800; 852; 853; 879/1; 884/1; 884/2; 885; 886; 887;
889/1; 891; 892; 893; 895; 897; 898; 899; 900.
V pochybnosti je obecní zastupitelstvo oprávněno rozhodnout,
zda ve sporném případě jde o veřejné prostranství.
Osvobození
1) Stavebníci rodinných domů se osvobozují od poplatku uložením
stavebního materiálu na veřejném prostranství po dobu 1 měsíce od
zahájení stavby.
2) Z akcí pořádaných na veřejném prostranství bez vstupného, nebo
jehož výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely,
se poplatek neplatí.
Oznamovací povinnost
Každý, kdo hodlá veřejné prostranství trvale nebo přechodně
užívat, je povinen se před začátkem užívání dohodnout s OÚ.
Nebylo-li přechodné užívání povoleno, bude poplatek za přechodné
užívání veřejného prostranství zvýšen o 50 %.
Splatnost poplatku
1) Poplatek se vybírá počínaje dnem, kdy začalo užívání veřejného
prostranství, až do dne, kdy poplatník oznámil, že užívání
veřejného prostranství skončilo.
2) Poplatek podle trvalého užívání je splatný předem na celý rok
a bude vyměřen OÚ.
3) Poplatek za přechodné užívání vybírá OÚ v hotovosti.
4) OÚ vrátí zaplacený poplatek v případě, že byl zaplacen před
používáním prostranství, ale s používáním nebylo vůbec započato,
nebo že uživatel oznámil skutečné užívání před uplynutím poplatné
doby.
III. Poplatek ze vstupného
Předmět poplatku
1) Poplatek platí fyzická a právnická osoba, která akce pořádá.
2) Poplatek se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní,
prodejní akce a akce podobného charakteru.
Sazba poplatku
Sazba poplatku kromě vstupného na burzy činí ze základu
- do 2 000,- Kč 10 %
- od 2 000,- Kč do 8 000,- Kč 15 %
- nad 8 000,- Kč 15 %
Poplatek ze vstupného na burzy činí 15 %
Osvobození a úlevy
1) Poplatek se nevybírá z akcí majících převážně vzdělávací
charakter (např. přednášky, výstavy) a filmových představení
v kině.
2) Poplatek ze vstupného se nevybírá z akcí kulturních,
sportovních a z dalších akcí, jejichž celý výtěžek je určen na
charitativní a veřejně prospěšné účely.
Oznamovací povinnost
1) Jeden týden před konáním akce je pořadatel povinen předat
vstupenky na OÚ ke kontrole.
2) Přiznání k poplatku ze vstupného je poplatník povinen podat OÚ
do 10 dnů po skončení akce a doložit průkaznou evidenci prodaných
vstupenek.
IV. Ustanovení společná a závěrečná
1) Nebudou-li poplatky zaplaceny včas nebo ve správné výši, vyměří
správce poplatku poplatek platebním výměrem. Může zvýšit včas
nezaplacené poplatky až o 50 %.
2) Pokud poplatník nesplní svoji oznamovací povinnost stanovenou
touto vyhláškou, může mu správce poplatku uložit pokutu za
nepeněžité plnění §37 a 37a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
3) Pokud poplatník nesplní svoji povinnost stanovenou touto
vyhláškou, bude správce postupovat ve smyslu ustanovení zákona č.
337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů.
4) Pokud poplatník nesplní svoji poplatkovou (oznamovací)
povinnost určenou touto obecně závaznou vyhláškou, lze poplatky
vyměřit do tří let od konce kalendářního roku, ve kterém
poplatková (oznamovací) povinnost vznikla.
5) Byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující
k vyměření poplatku nebo jeho dodatečnému stanovení, běží tříletá
lhůta znovu od konce roku, v němž byl poplatník o tomto úkonu
zpraven.
6) Správce poplatku může na žádost poplatníka z důvodu zmírnění
nebo odstranění tvrdosti v jednotlivých případech poplatky snížit
nebo prominout.
V. Zrušovací ustanovení
Obecně závazná vyhláška o místních poplatcích ze dne 1. 5. 1999 se
dnem účinnosti této vyhlášky ruší.
Tato obecně závazná vyhláška nabývá účinnosti dnem 17. 3. 2001.
Vyvěšení dne 28. 2. 2001
J. B. M. V.
zástupce starosty starosta"
Navrhovatel ve svém návrhu uvádí, že shledal obecně závaznou
vyhlášku v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 1
Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto
svým rozhodnutím ze dne 3. 5. 2001, čj. Sekr./12590/2001, její
výkon pozastavil. Navrhovateli je známo, že zastupitelé obce P. se
na svém zasedání dne 9. 5. 2001 usnesli na tom, že trvají na znění
obecně závazné vyhlášky pod body 5, 6 a 9 a že v ostatních bodech
(1 - 4, 7, 8, 10 - 12) by měla být změněna dle platné právní
úpravy, protože však ke dni podání návrhu k žádné nápravě nedošlo,
navrhovateli nezbývá, než věc předložit k rozhodnutí Ústavnímu
soudu s následující argumentací:
1. Obecně závazná vyhláška byla schválena dne 28. 2. 2001
v návaznosti na zákon č. 367/1990 Sb., přestože v té době byl již
účinný zákon č. 128/2000, o obcích,
2. Čl. I odst. 1, podle kterého za držitele psa se považuje
uživatel bytu, je v rozporu s ustanovením §2 odst. 1 zákona ČNR
č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, podle kterého je
poplatníkem poplatku ze psa pouze vlastník psa.
3. Čl. I odst. 1, podle kterého se poplatníkovi ukládá
povinnost podat přiznání k poplatku ze všech psů v domácnosti
chovaných, je v rozporu s ustanovením §2 odst. 1 zákona
o místních poplatcích, podle kterého poplatky nelze vázat na počet
psů chovaných v jedné domácnosti, ale pouze na počet psů chovaných
jedním vlastníkem.
4. Čl. I odst. 2, podle kterého se při nesplnění ohlašovací
povinnosti ve stanovených termínech zvyšuje poplatek o 50 %, je
v rozporu s ustanoveními §37 a §37a zákona o správě daní
a poplatků a §12 zákona o místních poplatcích, podle kterých
nesplnění ohlašovací povinnosti je považováno za nesplnění
povinnosti nepeněžité povahy, které lze postihnout pokutou.
5. Čl. II odst. 1, podle kterého je předmětem poplatku
i jakékoliv užití bránící obecnému užívání, je v rozporu
s ustanovením §4 zákona o místních poplatcích, neboť zpoplatnění
podléhá zvláštní užívání, a nikoliv jakékoliv užívání.
6. Čl. II odst. 2 je třeba v souladu s ustanovením §4 odst.
3 zákona o místních poplatcích doplnit takto:
"Poplatek platí
fyzické a právnické osoby, které užívají veřejné prostranství
zvláštním způsobem".
7. Čl. II odst. 4, podle kterého poplatková povinnost zaniká
dnem, kdy poplatník oznámil, že užívání prostranství skončilo, je
v rozporu s ustanovením §4 zákona o místních poplatcích, neboť
poplatková povinnost zaniká dnem ukončení stavu, který zpoplatnění
podléhá a nelze ho spojovat s oznamovací povinností poplatníka.
8. Čl. II, Sazby poplatku, odst. 1 písm. f), podle kterého je
při překročení stanovené lhůty k odstranění stanovena sazba 100,-
Kč denně, je v rozporu se zákonem o místních poplatcích, neboť
zákon takovou sazbu (sankci) neupravuje a předmětem úpravy obecně
závazné vyhlášky nemohou být žádné jiné sazby (sankce) než ty,
které jsou určeny zákonem.
9. Čl. II, Sazby poplatku, ustanovení, kterým je určeno, co
je veřejným prostranstvím podle §4 zákona o místních poplatcích
a určení konkrétních pozemků vedených v katastru nemovitostí, je
bezpředmětné, neboť pojem "veřejné prostranství" je obecně
stanoven zákonem v §4 zákona o místních poplatcích a §34 zákona
o obcích.
10. Čl. II ustanovení, podle kterého v pochybnostech je
obecní zastupitelstvo oprávněno rozhodnout, zda ve sporném případě
jde o veřejné prostranství, je v rozporu s §4 odst. 2 zákona
o místních poplatcích, neboť nelze dodatečně rozhodovat o tom, zda
určitý prostor je či není veřejným prostranstvím. V obecně závazné
vyhlášce musí být veřejné prostranství pro zvláštní užívání
identifikováno jasně a zřejmě a musí být v souladu s platnými
právními předpisy.
11. Čl. II ustanovení, podle kterého se stanoví možnost
zvýšení poplatku za přechodné užívání veřejné prostranství
zvýšením o 50 %, nebylo-li přechodné užívání OÚ povoleno, je
v rozporu se zákonem o místních poplatcích, neboť předmětem úpravy
obecně závazné vyhlášky nemohou být žádné jiné sankce než ty,
které stanoví zákony.
12. Čl. II, Splatnost poplatku, odst. 1, podle kterého se
poplatek vybírá až do dne, kdy poplatník oznámil, že užívání
veřejného prostranství skončilo, je v rozporu s ustanovením §4
zákona o místních poplatcích, neboť poplatková povinnost zaniká
dnem ukončení stavu, který zpoplatnění podléhá.
Závěrem navrhovatel informoval Ústavní soud, že mu byl doručen
přípis starosty obce P. ze dne 4.4.2001, kterým žádá o opravu
tiskové chyby v datu schválení vyhlášky z chybného data 22. 3.
1999 na správné datum 28. 2. 2001.
II.
Obec P. ve vyjádření k návrhu ze dne 26. 9. 2001, podepsaném
starostou obce, potvrdila, že zastupitelé na svém jednání dne 9.
5. 2001 odsouhlasili změnu obecně závazné vyhlášky v bodech 1, 2,
3, 4, 7, 8, 10, 11 a 12 a že ke dni podání vyjádření připojují bod
č. 6. K argumentaci navrhovatele pod body 5 a 9 starosta obce
uvedl, že k přijetí úpravy přivedlo obec zjištění, že na některých
obecních pozemcích, které v minulosti sloužily jako cesty, jsou
historickým majetkem obce a obec je hodlá vrátit původnímu účelu,
hospodaří bez nájemní smlouvy a v rozporu s právním řádem AGRO P.
Obecní úřad proto vyměřil tomuto subjektu místní poplatek za
užívání pozemků č.p. 886 a 884/4, ostatní komunikace, rozhodnutí
však Okresní úřad v Kladně v odvolacím řízení zrušil s tím, že
předmětné pozemky nesplňují charakter veřejného prostranství tak,
jak uvádí ustanovení §4 odst. 1 zákona o místních poplatcích.
Obec proto doplnila obecně závaznou vyhlášku výčtem veřejně
přístupných pozemků dle evidence v katastru nemovitostí a je
přesvědčena, že takovéto určení pozemků je v souladu se zákonem
o místních poplatcích. Podle názoru obce měl zákonodárce
ustanovením §4 odst. 1 zákona o místních poplatcích na mysli
poplatek za to, že někdo využívá veřejně přístupná místa ve svůj
prospěch a přitom ostatním brání v jeho užívání, takže, je-li
stanovena povinnost zaplatit místní poplatek za to, že někdo
přiveze a složí na veřejně přístupné místo stavební materiál
a postupně jej zpracovává, pak musí být stejným způsobem stíhán
i ten, kdo veřejně přístupné místo rozorá, oseje a využívá. Obec
P. má za to, že ustanovení vyhlášky zpoplatňující "jakékoliv užití
bránící obecnému užívání" (bod 5 návrhu) je v souladu se zákonem
o místních poplatcích. K upřesňujícímu dotazu Ústavního soudu
starosta obce dopisem ze dne 29. 10. 2001 sdělil, že ke změně
obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích dosud nedošlo, neboť
obec vyčkává rozhodnutí Ústavního soudu. Na podporu své dřívější
argumentace starosta obce poukázal na ustanovení §10 a §38
zákona o obcích, podle kterých obec může ukládat v samostatné
působnosti obecně závaznou vyhláškou povinnosti k zabezpečení
majetku a jeho ochraně nebo může stanovit, že na některých veřejně
přístupných místech v obci jsou konkrétní činnosti zakázány. Podle
názoru starosty obce je obrana při zabrání veřejně přístupného
místa (konkrétně oplocení přístupové cesty na obecní hřiště)
žalobou k obecnému soudu nejen poměrně finančně nákladná, ale
i zdlouhavá, a proto obec volila formu obecně závazné vyhlášky.
III.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR rozhoduje
Ústavní soud o zrušení jiných právních předpisů, tedy i obecně
závazných vyhlášek obcí, vydaných v jejich samostatné působnosti,
jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodní
smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. V tomto řízení je Ústavní soud
vzhledem k ustanovení §68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, povinen také zkoumat, zda napadený právní
předpis byl vydán ústavně předepsaným způsobem. Protože obecně
závazná vyhláška byla přijata a vyhlášena dne 28. 2. 2001,
vztahoval se na její přijetí a publikaci režim zákona č. 128/2000
Sb., o obcích (obecní zřízení). Podle ustanovení §35, §84 odst.
2 písm. i) a §10 písm. a) zákona o obcích může zastupitelstvo
v rámci samostatné působnosti obce vydávat obecně závazné vyhlášky
a ukládat povinnosti ve věcech stanovených zvláštním zákonem.
Podle ustanovení §1 a §15 zákona č. 565/1990 Sb., o místních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, obce mohou vybírat
zákonem taxativně stanovené místní poplatky, jejichž zavedení,
jakož i další náležitosti s tímto zavedením spojené, stanoví
obecně závaznou vyhláškou. V tomto směru Ústavní soud zjistil ze
zápisu č. 1 ze zasedání obecního zastupitelstva v P., konaného dne
28. 2. 2001, že projednávání obecně závazné vyhlášky o místních
poplatcích se zúčastnili všichni zastupitelé obce (6 členů), kteří
ji jednomyslně schválili. Vyhláška byla v souladu s ustanovením
§12 odst. 1 a 2 zákona o obcích vyvěšena na úřední desce od 28.
2. 2001 do 4. 4. 2001. Ústavní soud má za to, že napadená obecně
závazná vyhláška vymezením upravované problematiky náleží a byla
vydána v oblasti samostatné působnosti obce ústavně předepsaným
způsobem a nabyla účinnosti tak, jak je v ní uvedeno.
Dopisem ze dne 3. 5. 2001, čj. Sekr./12590/2001, přednosta
Okresního úřadu v Kladně, pozastavil výkon předmětné vyhlášky.
Zastupitelé obce P. se seznámili s tímto rozhodnutím na zasedání,
konaném dne 9. 5. 2001, kterého se účastnilo 5 členů, kteří se
usnesli na tom, že trvají na znění vyhlášky uvedeném v důvodech
pozastavení pod body 5, 6 a 9 a že v ostatních bodech ji změní dle
právních norem, k čemuž jak shora uvedeno, dosud nedošlo.
Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí
v jejich samostatné působnosti jsou určeny v čl. 104 odst. 3
Ústavy ČR, podle něhož zastupitelstva obcí mohou v mezích své
působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Působnost obce v tomto
směru vyplývá z ustanovení §35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích,
podle něhož se obec při výkonu samostatné působnosti při vydávání
obecně závazných vyhlášek řídí jen zákony. Ve svých dřívějších
nálezech Ústavní soud několikrát judikoval, že podle čl. 4 odst.
1, čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR pro oblast
působnosti obce vyplývá, že v případech, kdy obec vystupuje jako
subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy
a příkazy, tj. jestliže vydává obecně závazné vyhlášky, jejichž
obsahem jsou právní povinnosti, může tak činit jen v případě
výslovného zákonného zmocnění (Pl. ÚS 5/93, Pl. ÚS 26/93, ÚS,
sv.1 č. 4 a 12). Přestože tyto nálezy byly učiněny za dřívější
právní úpravy (zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, zrušený
zákonem č. 128/2000 Sb.), závěry v nich vyslovené si nepochybně
zachovávají svoji platnost i v současnosti.
IV.
Po přezkoumání obecně závazné vyhlášky (dále jen
"vyhláška") Ústavní soud má za to, že návrh přednosty Okresního
úřadu v Kladně je částečně důvodný, a to v bodech 3, 4, 5, 7, 8,
11 a 12. K tomuto závěru dospěl na základě těchto úvah:
V bodu 1) navrhovatel uvádí, že obecní zastupitelstvo
schválilo vyhlášku dne 28. 2. 2001 v návaznosti na zákon ČNR č.
367/1990 Sb., o obcích, bez ohledu na to, že v té době byl již
platný nový zákon o obcích č. 128/2000 Sb. Ústavní soud zjistil,
že vyhláška byla přijata v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb.,
o obcích (obecní zřízení), a že obecní zastupitelé při jejím
přijímání akceptovali platnou právní úpravu a vycházeli z ní.
Pouhý odkaz v záhlaví vyhlášky na tehdy již zrušený zákon ČNR č.
367/1990 Sb. tak není s to založit její nezákonnost či
neústavnost.
Pod bodem 2 navrhovatel vytýká vyhlášce, že v čl. I. Poplatek
ze psů, odst. 1, větě druhé uvádí, že za držitele psa se považuje
uživatel bytu, což je v rozporu se zákonem o místních poplatcích,
podle kterého poplatek za psa platí pouze vlastník psa. Ústavní
soud konstatuje, že čl. I odst. 1 vyhlášky obsahuje i větu první,
podle které poplatek platí fyzická a právnická osoba, která je
vlastníkem psa a má trvalý pobyt v obci. Toto ustanovení věty
první odpovídá §2 odst. 1 zákona o místních poplatcích (s jistou
výhradou k textaci, neboť pojmově s právnickou osobou nelze
spojovat trvalý pobyt, ale sídlo), tedy, že poplatková povinnost
stíhá pouze a jenom vlastníka psa. Ustanovení věty druhé
v kontextu s větou první a dalšími navazujícími ustanoveními
vyhlášky lze považovat za nadbytečné nezakládající poplatkovou
povinnost pro "uživatele bytu", který je považován za "držitele
psa", pokud zároveň tato osoba není současně vlastníkem psa, což
je případ, který pokrývá ustanovení věty první. Nadbytečné, resp.
právně nevýznamné, ustanovení věty druhé tím, že nezakládá vznik
poplatkové povinnosti pro jiné osoby než vlastníky psů, tak není
v rozporu se zákonem o místních poplatcích, jakož i ústavními
předpisy, a Ústavní soud neshledal důvod k jejímu zrušení.
Body 3 a 4 návrhu se dotýkají čl. I. Poplatek ze psů, oddílu
Ohlašovací povinnost. V tomto odstavci se mimo jiné uvádí, že
poplatník je povinen podat přiznání k poplatku do 15 dnů ode
vzniku poplatkové povinnosti ze všech psů v domácnosti chovaných
a nesplní-li svoji ohlašovací povinnost, obecní úřad zvýší
poplatek splatný v běžném roce o 50 %. Ve shodě s navrhovatelem
Ústavní soud konstatuje, že poplatková povinnost je podle zákona
o místních poplatcích vázána, za existence zákonné výjimky
týkající se psů užívaných k doprovázení nebo ochraně osob
nevidomých, bezmocných a držitelů průkazu ZTP/P, na psy starší 6
měsíců chované konkrétním vlastníkem, nikoliv chované v konkrétní
domácnosti. Není vyloučeno, aby v konkrétní domácnosti byli
chováni psi, kteří patří více vlastníkům, tito vlastníci však do
konkrétní domácnosti nepatří. Při nesplnění oznamovací
(poplatkové) povinnosti v určeném termínu lze podle ustanovení §12 zákona o místních poplatcích vyměřit dlužné částky do tří let
od konce kalendářního roku, ve kterém oznamovací (poplatková)
povinnost vznikla. Pro ostatní promlčecí lhůty platí zákon ČNR č.
337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle ustanovení §13
zákona o místních poplatcích o řízení ve věcech poplatků platí
zvláštní předpisy (zákon o správě daní a poplatků), pokud tento
zákon nestanoví jinak. Protože zákon o místních poplatcích
nestanoví žádné sankce či možnost zvýšení ročního poplatku
z titulu nesplnění oznamovací povinnosti, dostávají se ustanovení
věty první odst. 1 vyjádřené slovy "ze všech psů v domácnosti
chovaných" a ustanovení odst. 2 do rozporu se zákonem o místních
poplatcích, neboť se jimi ukládá povinnost mimo jeho meze. Ústavní
soud proto ustanovení v citovaných částech zrušil pro rozpor s čl.
2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
Podle bodu 5 návrhu vyhláška uvádí v čl. II. Poplatek za
užívání veřejného prostranství, v odst. 1, že předmětem poplatku
je nejen zvláštní užívání veřejného prostranství, ale i jakékoliv
užití bránící obecnému užívání. Podle navrhovatele podléhá
zpoplatnění jen zvláštní užívání veřejného prostranství, jehož
způsoby jsou taxativně uvedeny v §4 zákona o místních poplatcích,
a nikoliv jakékoliv užívání. Ústavní soud považuje tuto námitku za
důvodnou. Účelem veřejného prostranství, jak vyplývá z ustanovení
§4 zákona o místních poplatcích, je obecné a zvláštní užívání.
Obecným užíváním se rozumí užívání např. náměstí či místních
komunikací chodci a vozidly a je zásadně bezplatné. Na rozdíl od
toho tzv. zvláštní užívání veřejného prostranství je definování
taxativním výčtem v §4 odst. 1 zákona o místních poplatcích a je
úplatné (srov. Pl.ÚS 14/95, ÚS, sv. 4, č. 68). Podle tohoto
ustanovení se za zvláštní užívání veřejného prostranství pokládá
umístění zařízení sloužících k poskytování služeb, umístění
stavebních, prodejních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů,
lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení
trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro
kulturní a sportovní akce a potřeby tvorby filmových a televizních
děl. Podle Ústavního soudu tedy předmětem poplatku za zvláštní
užívání veřejného prostranství nemůže být "jakékoliv užití bránící
obecnému užívání", neboť tento způsob v taxativním výčtu forem
zvláštního užívání chybí. Zpoplatněním "jakéhokoliv užití
bránícího obecnému užívání" obec stanoví povinnost nad rámec
a mimo meze zákona, a proto Ústavní soud ustanovení vyhlášky
v této části vyjádřené slovy "nebo jakékoliv užití bránící
obecnému užívání" zrušil pro rozpor s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR
a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
V bodu 6 navrhovatel uvedl, že ustanovení odst. 2 čl. II,
podle kterého "Poplatek platí fyzické a právnické osoby, které
užívají veřejné prostranství", by mělo být doplněno slovy
"zvláštním způsobem". Ústavní soud pojímá tento návrh jako
doporučení obecnímu zastupitelstvu pro budoucí novelizaci obecně
závazné vyhlášky, protože Ústavnímu soudu role "aktivního
zákonodárce" nepřísluší, neboť k doplňování zákonů či jiných
obecně závazných předpisů není oprávněn. K tomuto návrhu Ústavní
soud dodává, že podle jeho názoru citované ustanovení obstojí samo
o sobě i bez doplnění, protože po zrušení části věty v odst. 1
v rozsahu, jak uvedeno shora, bude zřejmé, že jde o poplatek pouze
za zvláštní užívání veřejného prostranství.
Pod bodem 7 navrhovatel vytýká vyhlášce, že váže zánik
poplatkové povinnosti za zvláštní užívání veřejného prostranství
ke dni, "kdy poplatník oznámil, že užívání prostranství skončilo,
zařízení bylo odstraněno a prostranství bylo poplatníkem uvedeno
do původního stavu". Navrhovatel má za to, že poplatková povinnost
zaniká dnem ukončení stavu, který zpoplatnění podléhá, a nelze ji
spojovat s povinností poplatníka oznámit, že jeho povinnost
zanikla. Podle Ústavního soudu je tato výtka důvodná. Ustanovením
§4 odst. 5 zákona o místních poplatcích je stanovena horní
hranice poplatku za užívání veřejného prostranství za každý
i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a den s tím, že
obec může stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální
částkou. Z tohoto, jakož ani z žádného dalšího ustanovení zákona
o místních poplatcích nelze vyvodit poplatkovou povinnost vázanou
na oznamovací povinnosti poplatníka o ukončení užívání veřejného
prostranství, a proto Ústavní soud ustanovení vyhlášky v této
části zrušil pro rozpor s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst.
3 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
V bodu 8 navrhovatel vytýká vyhlášce, že v čl. II, oddílu
Sazby poplatku odst. 1 písm. f) stanoví, že sazba poplatku za
trvalé používání prostranství je stanovena paušální částkou
"100,- Kč denně při překročení stanovené lhůty k odstranění".
Podle navrhovatele jde o sazbu, resp. sankci, jejíž uložení zákon
o místních poplatcích neumožňuje. Ústavní soud shledal návrh
důvodným a pro rozpor s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst.
3 a čl. 4 odst. 1 Listiny napadené ustanovení vyhlášky zrušil.
Pod bodem 9 navrhovatel uvádí, že pojem "veřejné
prostranství" je určen obecně zákonem (§4 odst. 2 zákona
o místních poplatcích, §34 zákona o obcích), a proto konkrétní
určení pozemků tohoto charakteru podle parcelních čísel je ve
vyhlášce bezpředmětné. Ústavní soud se k určitosti míst, která
jsou v obci veřejným prostranstvím pro účely poplatku za užívání
veřejného prostranství, vyjádřil již ve svých dřívějších
rozhodnutích, kdy uvedl, že zpoplatnění užívání veřejných
prostranství se nemusí týkat všech veřejných prostranství, a proto
je nutné provést jejich bližší specifikaci uvedením názvu místa
nebo je jinak blíže charakterizovat jejich umístěním v obci, aby
byla vyloučena jejich záměna a současně aby nebyla narušena právní
jistota občanů (Pl. ÚS 14/95, ÚS, sv. 4, č. 68). Při určování
míst, která jsou v obci veřejným prostranstvím (§15 věta druhá
zákona o místních poplatcích), je obec vázána legální definicí
pojmu veřejného prostranství obsaženou v ustanovení §4 odst. 2
zákona o místních poplatcích (Pl. ÚS 24/94, ÚS, sv. 3, č. 19,
vyhlášený pod č. 80/1995 Sb.) Podle tohoto ustanovení jsou
veřejným prostranstvím " i další prostory přístupné každému bez
omezení", z čehož vyplývá, že to mohou být všechny plochy, které
jsou bez možností jakýchkoli omezujících zásahů ze strany
vlastníků pozemků přístupny každému. V této souvislosti je však
třeba při interpretaci pojmu veřejného prostranství respektovat
rozsah samostatné působnosti obce, jak je uveden v ustanovení §35 zákona o obcích. Posuzuje konkrétní specifikaci veřejných
prostranství formou parcelních čísel pod tímto zorným úhlem,
Ústavní soud neshledal, že toto určení by bylo v rozporu se
zákonem o místních poplatcích.
Ústavní soud rovněž nevyhověl návrhu uvedenému pod bodem 10,
podle kterého by v pochybnostech obecní zastupitelstvo nemělo být
oprávněno rozhodnout, zda ve sporném případě určitý prostor je či
není veřejným prostranstvím, neboť podle navrhovatele musí být
v obecně závazné vyhlášce veřejné prostranství pro zvláštní
užívání identifikováno jasně a zřejmě, a nelze tak činit
dodatečně. Podle ustanovení §15 zákona o místních poplatcích je
obec oprávněna obecně závaznou vyhláškou zavést místní poplatky,
upravit podrobnosti jejich vybírání a určit místa, která jsou
v obci veřejným prostranstvím pro účely zpoplatnění jeho užívání.
Jak bylo již shora uvedeno, vyhlášku obec vydává v samostatné
působnosti. Podle ustanovení §84 odst. 1, odst. 2 písm. i) zákona
o obcích rozhodování ve věcech patřících do samostatné působnosti
obce (§35 odst. 1) náleží do pravomoci zastupitelstva obce,
kterému je rovněž vyhrazeno vydávání obecně závazných vyhlášek.
Ústavní soud nesdílí tedy názor navrhovatele, že by napadené
ustanovení vyhlášky bylo v rozporu se zákonem o místních
poplatcích nebo zákonem o obcích. Výraz, jímž se označuje veřejné
prostranství za účelem zpoplatnění jeho užívání, vyjádřený slovem
(§4 odst. 2 zákona o místních poplatcích) nebo číslem (parcelní
čísla pozemků v obecně závazné vyhlášce) má normativní obsah,
neboť s jeho užitím spojuje vyhláška vznik právní povinnosti
(zaplatit místní poplatek). Vzhledem k obecné zásadě zákazu
retroaktivity obecně závazných předpisů Ústavní soud v daných
souvislostech pouze připomíná, že rozhodne-li obecní
zastupitelstvo ve sporném případě o tom, že v konkrétním případě
jde o veřejné prostranství, jehož užívání má být zpoplatněno, lze
poplatkovou povinnost vztahovat jen do budoucna.
V bodu 11 navrhovatel vytýká, že vyhláška v čl. II, oddílu
Oznamovací povinnost ve větě druhé stanoví, že "Nebylo-li
přechodné užívání povoleno, bude poplatek za přechodné užívání
veřejného prostranství zvýšen o 50 %", což je sankce, kterou zákon
o místních poplatcích neumožňuje. Jak Ústavní soud konstatoval již
k námitce pod bodem 4), zákon o místních poplatcích žádné sankce
neobsahuje. Podle ustanovení §11 zákona o místních poplatcích
obec pouze může v případě, že poplatky nebudou zaplaceny
(odvedeny) včas nebo ve správné výši, vyměřit poplatek platebním
výměrem a může zvýšit včas nezaplacené (neodvedené) poplatky až
o 50 %. Z tohoto, jakož ani z žádného jiného ustanovení citovaného
zákona, však nelze vyvodit, že by bylo možno zvýšit sazbu za
užívání veřejného prostranství z důvodu, že užívání nebylo předem
povoleno. Napadené ustanovení věty druhé se tak dostává do rozporu
se zákonem o místních poplatcích, neboť se jím ukládá povinnost
mimo jeho meze. Ústavní soud proto návrhu vyhověl a napadené
ustanovení vyhlášky v této části zrušil pro rozpor s čl. 2 odst.
4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
V bodu 12 navrhovatel poukazuje na ustanovení čl. II., oddílu
Splatnost poplatku, odst. 1), podle kterého "Poplatek se vybírá
počínaje dnem, kdy začalo užívání veřejného prostranství, až do
dne, kdy poplatník oznámil, že užívání veřejného prostranství
skončilo", s tím, že poplatková povinnost zaniká dnem ukončení
stavu, který zpoplatnění podléhá. Tato námitka je důvodná, a proto
Ústavní soud zrušil část věty znějící "poplatník oznámil, že".
V konkrétní argumentaci Ústavní soud odkazuje na závěry, které
zaujal k námitce pod bodem 7.
K argumentaci obce P., že obec může ukládat v samostatné
působnosti obecně závaznou vyhláškou povinnosti k zabezpečení
majetku a jeho ochraně nebo může stanovit, že na některých veřejně
přístupných místech v obci jsou konkrétní činnosti zakázány,
s poukazem na ustanovení §10 a §38 zákona o obcích, Ústavní soud
uvádí, že toto právo obci nepochybně náleží, nicméně jeho výkon
musí být v souladu se zákonem a na základě jeho zmocnění. V daném
případě tomu však tak nebylo.
Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud návrhu přednosty
Okresního úřadu v Kladně částečně vyhověl a napadenou obecně
závaznou vyhlášku obce P. v rozsahu vyjádřeném ve výroku tohoto
nálezu podle ustanovení §70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu zrušil, zatímco v ostatním návrh zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 20. listopadu 2001