ECLI:CZ:US:2002:1.US.149.02
sp. zn. I. ÚS 149/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M. Č. a J. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 12. 2001, č.j. 4 To 978/2001-74, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 4. 10. 2001, č.j. 9 T 263/2001-58, postoupil okresní soud Obecnímu úřadu v Čížové trestní věc obžalované V. K. stíhané pro skutek, kterého se dle obžaloby měla dopustit tím, že poté co vulgárně jednala s M. Č. - stěžovatelkou - ji udeřila francouzskou holí do loketní kosti pravé ruky, čímž jí způsobila zlomeninu, neboť uvedený skutek není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek.
V odůvodnění tohoto usnesení okresní soud uvedl, že vyslechl obžalovanou V. K., svědky (stěžovatele) M. Č. a J. Č., svědka V. R. a učinil zjištěním z protokolu o ohledání místa činu, z lékařské zprávy, z přestupkového spisu Obecního úřadu v Čížové, č.j. 154/2001, a z fotodokumentace a náčrtku z místa, kde ke konfliktu mělo dojít. V daném případě prý proti sobě stojí jednak verze představovaná obžalovanou (podporované svědkem R.), jednak verze prezentovaná stěžovateli; v jejich výpovědi však soud shledal rozpory, zejména ohledně lokalizace místa, kde ke konfliktu mělo dojít. Okresní soud považuje za důležitou i skutečnost, že policii přivolala bezprostředně po incidentu obžalovaná prostřednictvím svého syna. Podle názoru okresního soudu není zcela logické, proč by měla obžalovaná stěžovatele napadnout a domnívá se, že motivace případného konfliktu byla na straně stěžovatelů. Protože se nepodařilo objasnit bez důvodných pochybností počátek celého konfliktu, musel soud "vycházet ve prospěch obžalované dle zásady ´in dubio pro reo´ a vycházel z její obhajoby". Okresní soud konstatoval, že pokud tedy byla obžalovaná stěžovateli napadena, pak ohánění holí není zcela zřejmě nepřiměřené povaze útoku, který popisuje (stěžovatelka jí prý dala ránu klackem na paži a do hlavy, stěžovatel jí údajně dal rámem pily do břicha) zvláště za situace, kdy je zřejmý fyzický, věkový i početní rozdíl mezi jí a oběma stěžovateli. Soud dále podtrhuje, že samotná obrana je řazena mezi tzv. okolnosti vylučující protiprávnost, tedy vylučující trestní odpovědnost. Podle mínění okresního soudu v dané věci nejde o trestný čin. Je zřejmé, že mezi obžalovanou a stěžovateli jsou napjaté vztahy a došlo mezi nimi minimálně k oboustranným vulgárním nadávkám, takže jednání může obžalované zakládat znaky některého z přestupků podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Proto okresní soud postoupil projednání dané věci Obecnímu úřadu v Čížové.
Proti uvedenému usnesení okresního soudu podala ihned po jeho vyhlášení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Písku stížnost.
V záhlaví napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích vzal na vědomí, že nadřízená státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích prohlásila, že stížnost státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Písku bere zpět. Předseda stížnostního senátu neshledal v dané věci žádné překážky bránící takovému postupu a proto vzal toto výslovné prohlášení nadřízené státní zástupkyně na vědomí.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí a tvrdí, že byla porušena jejich - v ústavní stížnosti blíže neoznačená - ústavně zaručená práva. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že ze strany soudů nedošlo k řádnému právnímu projednání a posouzení věci tím, že Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích vzalo zpět stížnost podanou státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Písku. Rozhodnutí soudů považují stěžovatelé za "ponižující a protilidské" a nesouhlasí s nimi. Podle jejich názoru se v daném případě jednalo o trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm.c) trestního zákona a obžalovaná V.K. měla být potrestána.
Proto navrhli, aby bylo v záhlaví označené rozhodnutí jako protiústavní zrušeno.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústavy ČR je ochrana ústavnosti. I Ústavní soud musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, taxativně vymezuje rozsah oprávněných osob k podání ústavní stížnosti. Podle ustálené judikatury je takovou osobou fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení před orgánem veřejné moci, jehož rozhodnutí se jí má dotýkyt. Stěžovatelem tedy nemůže být osoba, která účastníkem řízení před orgánem veřejné moci nebyla, a to ani v tom případě, že se sama za účastníka považuje a případně se cítí dotčena rozhodnutím orgánu veřejné moci. Nezbytnou podmínkou tedy je, aby takováto osoba byla účastníkem původního řízení a jako účastník rovněž vystupovala a jako s účastníkem s ní bylo jednáno (usnesení sp. zn. III. ÚS 137/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, Praha, C.H.Beck, 1997, str. 593 a násl.).
V souzené věci Ústavní soud shledal, že stěžovatel J. Č. - s ohledem na svoje procesní postavení svědka - nebyl účastníkem tohoto řízení a proto není ani osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.
Stěžovatelka M. Č. v předmětném řízení vystupovala v postavení poškozeného. Ústavní soud - ohledně postavení poškozeného v trestním řízení - poukazuje především nato, že poškozený je samostatnou stranou řízení s poměrně širokými procesními právy. Podle ustanovení §43 odst. 1 trestního řádu má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit. Dále má proti obviněnému nárok na náhradu škody, která mu byla trestným činem způsobena a je oprávněn navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Nemá však právo podat obžalobu proti obviněnému ze spáchání trestného činu, neboť toto je výsostným právem státu. Proto ve smyslu ustanovení §246 odst. 1 písm. d) trestního řádu může poškozený napadnout odvoláním rozsudek pouze pro nesprávnost výroku o náhradě škody, nikoliv v jeho dalších částech.
Ústavní soud v souzené věci zjistil, že ústavní stížnost stěžovatelky M. Č. nesměřuje proti adhéznímu výroku napadených rozhodnutí; ostatně takový výrok není ani v napadeném usnesení obsažen. Je zřejmé, že stěžovatelka toliko nesouhlasí s rozhodnutím soudu v otázce viny V. K. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že podle ustálené judikatury - "z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho trestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" (usnesení sp. zn. II ÚS 361/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, Praha, C.H.Beck, 1997, str. 343 a násl.).
Proto Ústavní soud shledal, že ani stěžovatelka, byť byla osobou se samostatnou procesní způsobilostí, není osobou, která je oprávněna podat ústavní stížnost.
Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proto tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2002
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj