ECLI:CZ:US:2002:1.US.444.2000
sp. zn. I. ÚS 444/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti M. F. a Ing. V. F., CSc., zastoupených advokátkou JUDr. M. D., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 11. 1999, sp. zn. 6 C 137/97, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2000, č.j. 36 Co 30/2000-131, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl, že navrhovatelé (vedlejší účastníci) JUDr. M. H. a M. H. jsou oprávněni provést opravu domu č.p. 1434, v Praze 6 - D. tak, že nahradí dosavadní latění pod střešní krytinu novým latěním, nahradí dosavadní střešní krytinu střechy novou krytinou z velkoplošných tašek BRAMAC a nahradí dosavadní poškozenou pozinkovanou střešní krytinu novou krytinou z pozinkovaného plechu, a že odpůrci (stěžovatelé) jsou povinni tento způsob a rozsah oprav strpět.
V odůvodnění tohoto rozsudku Obvodní soud pro Prahu 6 zejména uvedl, že již dřívějším rozsudkem ze dne 30. 10. 1998 přiznal vedlejším účastníkům oprávnění provést opravu domu č.p. 1434 tak, že u balkonu v bytě v I. patře domu opraví železobetonovou desku, nahradí dosavadní izolaci a dlažbu balkonu novou, u balkonu v přízemí domu nahradí dosavadní izolaci a dlažbu novou, nahradí dosavadní čtyři komínová tělesa v jejich nadstřešní části novými tělesy z 2x pálených cihel, u balkonu v podkroví opraví dosavadní klempířské prvky z pozinkovaného plechu pro odtok dešťové vody a u terasy nad garáží provedou obvodovou izolaci soklíku a odpadu soklíku; co do způsobu a rozsahu opravy střešní krytiny žalobu zamítl. Městský soud v Praze však usnesením ze dne 14. 4. 1999 k odvolání vedlejších účastníků tento rozsudek zrušil, neboť dospěl k odlišnému právnímu názoru, že totiž provedení celkové rekonstrukce střechy je s ohledem na závěry znalce Ing. G. a dalších nutné, zejména z hlediska hospodárnosti i užitné kvality předmětné nemovitosti. Provedení celkové rekonstrukce považoval odvolací soud za zájem všech spoluvlastníků i za finančně méně nákladné řešení. Protože k tomuto účelu uložil vypracovat nový znalecký posudek jiným znalcem, ustanovil Obvodní soud pro Prahu 6 znalce z oboru stavebnictví, stavby obytné Ing. P. H., CSc., k posouzení vhodné střešní krytiny na nemovitost, zejména pak k posouzení toho, zda je vhodná střešní krytina BRAMAC z hlediska statiky nemovitosti. Z jeho závěrů zjistil, že znalec doporučuje vyměnit v celém rozsahu střešní krytinu a laťování, a že krytina BRAMAC je pro daný typ objektu jako krytina z velkoformátových tašek ze statického hlediska vhodná. Obvodní soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, opíraje se o ust.§139 odst. 2 o.z., podle něhož rozhodují o hospodaření se společnou věcí spoluvlastníci většinou počítanou podle velikostí podílů; při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny nebo dohody, rozhodne na návrh některého spoluvlastníka soud.
Městský soud v Praze citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil.
V odůvodnění tohoto rozsudku zejména uvedl, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně a dodal, že pokud je věc v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků, pak mírou účasti každého spoluvlastníka na právech a povinnostech ke společné věci je výše jeho spoluvlastnického podílu. Při rozhodování o hospodaření s takovou věcí je určujícím hlediskem jejich velikost. Nastane-li rovnost hlasů a spoluvlastníci nejsou schopni se dohodnout na formě a rozsahu hospodaření, má každý z nich možnost domáhat se rozhodnutí soudu. Předmětem rozhodnutí je v řízení již jen rozhodnutí o rozsahu úprav střechy, jejíž oprava je nutná.
Městský soud v Praze se shoduje se soudem I. stupně, neboť z provedených důkazů je prý evidentní, že pouhá lokální výměna tašek, případně přeložení stávající krytiny, není hospodárné, jelikož vzhledem ke špatnému stavu střechy by stejně muselo dojít v relativně krátkém čase k výměně celé krytiny; použití nové krytiny typu BRAMAC je v daném případě vhodné. Provedení opravy střechy v takovém rozsahu je nejefektivnější a nejhospodárnější, což je při rozhodování o hospodaření se společnou věcí určující. Nic na tom nemohou změnit ani rozdílné finanční a majetkové poměry spoluvlastníků ani rozsah jejich případných dalších neshod.
V záhlaví uvedená rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 napadli stěžovatelé ústavní stížností. V ní zejména namítají, že jsou již v pokročilém věku a že investici do opravy celé střechy od nich nelze spravedlivě požadovat. Posuzováním ekonomického hlediska opravy v dlouhodobém měřítku se prý soudy dopustily vůči stěžovatelům - s ohledem na jejich věk - diskriminace, protože právě z důvodu svého věku mají jako spoluvlastníci domu č.p. 1343 v Praze 6 - D. "právo myslet na nemovitost ... i v krátkodobém měřítku". Svými závěry prý Městský soud v Praze porušil zásadu, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech (čl. 1 Listiny), zásadu, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 Listiny) a zásadu, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu (čl. 11 Listiny). Stěžovatelé proto navrhli, aby byly oba napadené rozsudky zrušeny.
Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Nezabývá se zpravidla přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy, pokud jím nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. K tomu dochází obvykle tehdy, jestliže právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (srov. nález sp.zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, C-H-BECK, ročník 1995, díl I., str. 257).
O takový případ se však v souzené věci zjevně nejedná.
Stěžovatelé zejména namítají, že právní závěry obecných soudů je s ohledem na jejich věk diskriminují, neboť jim ukládají povinnost investovat do opravy celé střechy domu, jehož jsou spoluvlastníky, toliko s odůvodněním, že taková oprava je z dlouhodobého hlediska ekonomicky výhodnější než menší lokální opravy střechy. Podle názorů stěžovatelů by však měl být jejich věk brán v úvahu a proto měl být rozsah opravy posuzován i v měřítku krátkodobém. Jelikož se tak nestalo, došlo prý k porušení jejich ústavně zaručených práv uvedených v čl. 1, 4 a 11 Listiny.
S tímto názorem se Ústavní soud neztotožňuje.
Z ust. §139 odst. 2 občanského zákoníku je zřejmé, že právě obecným soudům je ze zákona svěřeno oprávnění rozhodovat o hospodaření se společnou věcí, a to při rovnosti hlasů (spoluvlastníků) nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody. Rozhodnutí obecných soudů nelze považovat za stojící mimo zákon nebo jeho meze jen proto, že nedává za pravdu stěžovateli, nýbrž vedlejším účastníkům. Hospodaření s věcí je pak projevem výkonu vlastnického práva - základního práva chráněného č. 11 Listiny; jeho obsahem je - mimo jiné - i jeho ochrana, leč ta náleží spoluvlastníkům věci se stejnými podíly stejnou měrou. Jestliže tedy obecné soudy hodnotily v souzené věci pouze vhodný rozsah jinak nezbytné opravy, na kterém se spoluvlastníci při rovnosti hlasů nebyli schopni dohodnout, nezbývá Ústavnímu soudu - vzhledem k jeho deklarované úloze při ochraně ústavnosti - než dovodit, že právo stěžovatelů na ochranu vlastnictví ve své podstatě zjevně nebylo a ani nemohlo být v souzené věci dotčeno. Již vůbec pak nelze spatřovat v napadených rozhodnutích porušení čl. 1 Listiny, neboť jejich výroky - se zřetelem k výše uvedenému - důstojnost stěžovatelů a jejich práva zcela zjevně nezasáhly. Ostatně jde o článek, který patří mezi obecná ustanovení Listiny a jeho konkrétní aplikace je - se zřetelem na ustálenou judikaturu - možná jen v souvislosti s porušením konkrétního základního práva a svobody podle hlavy druhé a následujících Listiny.
Pokud jde o námitku stěžovatelů, že při vydání rozhodnutí nebylo uplatněno krátkodobé hledisko zohledňující jejich věk, vychází Ústavní soud z toho, že se v řízení jednalo o posouzení rozsahu nezbytné opravy, takže bylo nutné brát v úvahu především jiná kritéria, např. účelnost opravy se zřetelem na úplné odstranění nežádoucího technického stavu střechy, jehož lze stěží dosáhnout, bude-li na ní ponechána střešní krytina na hranici své životnosti. V tomto směru považuje Ústavní soud provedené dokazování za zcela dostatečné a neshledal - ve smyslu citované judikatury - ani tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, jež provedly obecné soudy.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že tvrzení stěžovatelky o porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, 4 a 11 Listiny základních práv a svobod, jsou zjevně neopodstatněná.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2002
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu