ECLI:CZ:US:2002:1.US.448.02
sp. zn. I. ÚS 448/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného JUDr. A. J., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2002, čj. 15 Ca 101/2002 - 9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 7. 2002, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též "obecný soud") ze dne 22. 4. 2002, čj. 15 Ca 101/2002 - 9. Stěžovatel tvrdí, že došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 90 Ústavy České republiky (dále též "Ústava"), čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
K tomu mělo dojít postupem obecného soudu, který vůbec nezkoumal, zda bylo zasaženo do stěžovatelových subjektivních práv. Podle stěžovatele ustanovení §250b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též "OSŘ"), rozšiřuje možnost soudního přezkumu a prolamuje důsledky §247 odst. 1, 2 a §250 odst. 2 OSŘ v tom, že přiznává procesní právo podat žalobu i tomu, s kým správní orgán jako s účastníkem nejednal, ač účastníkem být měl. Z dikce ustanovení §250b odst. 2 OSŘ údajně není jasné, zda v "žalobě o doručení rozhodnutí" se má požadovat doručení prvoinstančního či druhoinstančního rozhodnutí. Při takto, podle názoru stěžovatele, nedůsledné zákonné úpravě v otázce konkrétního postupu nemůže obecný soud postupovat k tíži účastníka, ale má šetřit podstatu jeho ústavně zaručených práv. Postup obecného soudu označil stěžovatel za formální obstrukci a "odepření spravedlnosti (denegatio iuris)". V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 1994, sp. zn. IV. ÚS 55/94. Podle stěžovatele, pokud dostatečně identifikoval správní řízení, nebylo rozhodné, že správně neurčil rozhodnutí, které mu má být doručeno.
Ústavní soud zjistil z připojeného spisu sp. zn 15 Ca 101/2002 Krajského soudu v Ústí nad Labem, že stěžovatel se žalobou domáhal, aby Magistrátu města Mostu byla uložena povinnost doručit mu rozhodnutí tohoto správního orgánu ze dne 23. 11. 2001, čj. SÚ 4245/2001-330-K. Zároveň navrhl odklad vykonatelnosti uvedeného rozhodnutí.
O jeho žalobě rozhodl obecný soud usnesením ze dne 22. 4. 2002, čj. 15 Ca 101/2002 - 9, tak, že řízení zastavil s odůvodněním, že stěžovatel žalobou nenapadl žádné rozhodnutí správního orgánu a domáhal se pouze doručení rozhodnutí, tedy postupu soudu podle §250b odst. 2 OSŘ. Takový postup by byl podle obecného soudu možný pouze za předpokladu, pokud by stěžovatel žalobou napadl pravomocné rozhodnutí správního orgánu o opravném prostředku podle §250b odst. 1 OSŘ. Postup podle §250b odst. 2 OSŘ je neoddělitelně spjat s řízením o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Žalobce žádné rozhodnutí nenapadl, takže obecný soud neměl o čem jednat. Jedná se o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a proto obecný soud toto řízení podle §250d odst. 3 OSŘ zastavil.
Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti obecný soud odkázal na odůvodnění svého usnesení a navrhl její zamítnutí. Dále uvedl, že proti rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 23. 11. 2001, čj. SÚ 4245/2001-330-K, bylo podáno odvolání občanským sdružením Ekologický právní servis Brno. O tomto odvolání rozhodl Okresní úřad v Mostě. Toto rozhodnutí bylo napadeno správní žalobou, ale věc není dosud skončena. Stěžovatel, pokud se domnívá, že měl být účastníkem řízení, mohl se domáhat doručení rozhodnutí Okresního úřadu v Mostě a proti němu podat správní žalobu, jak to učinil v případě územního rozhodnutí v předmětné stavební věci.
Vedlejší účastník (Magistrát města Mostu) ve svém vyjádření ze dne 25. 9. 2002 uvedl, že celý spis, týkající se dané věci, byl Okresním úřadem v Mostě zaslán obecnému soudu, proto se vyjádří k podané ústavní stížnosti poté, co mu bude spis vrácen. Do dnešního dne jeho vyjádření nedošlo.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů [čl. 81, čl. 90 Ústavy] a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., C. H. Beck, Praha 1994, str. 40]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny [čl. 83 Ústavy]. Ani skutečnost, že obecný soud se opřel o právní názor (resp. výklad zákona, jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti [viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., C. H. Beck, Praha 1995, str. 281].
Ustanovení §250b odst. 2 OSŘ je nutné interpretovat v kontextu celé úpravy části páté, hlavy druhé, o rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů. Z textu tohoto ustanovení vyplývá, že neupravuje žádný speciální institut "žaloby o doručení". Jedná se pouze o úpravu dílčího procesního kroku (fáze řízení), který umožňuje subjektu, jenž se domnívá, že byl opominut jako účastník správního řízení, napadnout žalobou konkrétní rozhodnutí správního orgánu, a tím účinně bránit svá práva a oprávněné zájmy.
Stěžovatel odkázal na nález sp. zn. IV. ÚS 55/94 publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 2, C. H. Beck, Praha 1995, str. 35. Ve věci citovaného nálezu se však jedná o skutkově a právně odlišnou věc. Postup obecného soudu (Krajského soudu v Ústí nad Labem) nelze v přezkoumávané věci označit za odepření práva na soudní ochranu. Obecný soud interpretoval ustanovení §250b odst. 2 OSŘ ústavně konformním způsobem, svým postupem neporušil žádná ústavně zaručená základní práva a svobody.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2002
JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu