ECLI:CZ:US:2002:2.US.172.02
sp. zn. II. ÚS 172/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou v právní věci navrhovatelky M. S., zastoupené advokátem JUDr. V.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, č.j. 33 Cdo 2300/99-175, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 19. 3. 2002, kterou Ústavní soud obdržel dne následujícího, napadla navrhovatelka (stěžovatelka) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, č.j. 33 Cdo 2300/99-175, neboť má za to, že uvedeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené právo ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozsudku Ústavní soud zjistil, že na jeho základě byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999, č.j. 18 Co 291/98-146, ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 1. 1998, č.j. 7 C 402/92, a to v části, jíž byla žalovanému Jaroslavu Studničkovi uložena povinnost uzavřít se stěžovatelkou smlouvu o bezúplatném převodu ideální jedné třetiny svého spoluvlastnického podílu nemovitostí č.p. 33 a pozemkových parcel č. 2606/1, 2607/1, 2606/2, 2607/2, 2607/3, 2610/5, zapsaných u KÚ Praha - město na LV 1561 pro okres Praha, obec Praha, k.ú. H., spolu se všemi součástmi a příslušenstvím, a dále pozemkových parcel č. 311/1, 313/2 a 314 zapsaných na LV č. 292 pro okres Praha obec Praha, k.ú. Ř., vedeném KÚ Praha - město, se všemi součástmi a příslušenstvím, a ve výrocích, jimiž bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nákladech řízení. Dále byl zrušen ve stejném rozsahu jemu předcházející (shora citovaný) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že toliko v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když navrhovatel - před jejím podáním - vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] a kdy se tedy ochrany svých práv již nemůže domáhat jiným zákonným způsobem. Tak tomu však není v situaci, kdy ve věci, která je napadena ústavní stížností, řízení ve věci samé dále pokračuje.
Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, v daném případě nic nebrání projednání právní věci stěžovatelky před soudem. Stěžovatelce jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro ni nepříznivému rozhodnutí.
Z tohoto důvodu je třeba ústavní stížnost pokládat za návrh, který je nepřípustný ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a který je nucen soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2002
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu