ECLI:CZ:US:2002:2.US.275.02
sp. zn. II. ÚS 275/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatele A., spol. s r. o. v likvidaci, zastoupeného JUDr. A. K., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2002, č.j. 38 Ca 234/2000-33, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhala zrušení rubrikovaného rozhodnutí soudu s tím, že se jím cítí dotčena v právech, jež jsou jí zaručena čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 22. 3. 2000 pro zmeškání lhůty k jejímu podání nepovažuje za správné s poukazem na den, kdy došlo k doručení žalobou napadeného rozhodnutí a stejně tak nepovažuje za správný názor, týkající se způsobu doručení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb.].
Z obsahu usnesení Městského soudu v Praze, který dne 29. 1. 2002 zastavil řízení o žalobě směřující proti rozhodnutí finančního orgánu pro zmeškání lhůty k jejímu podání, zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Označený soud přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah §17 odst. 7 zákona č. 337/1991 Sb., o správě daní a poplatků. Ústavnímu soudu ve smyslu jeho ustálené rozhodovací praxe nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost či legalitu rozhodnutí orgánů veřejné moci (např. nález, sp. zn. II. ÚS 45/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 3, C.H.BECK 1995). V této souvislosti Ústavní soud již několikrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. např. nález, sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 3, C. H. Beck, 1995, s. 257). Právní posouzení je z hlediska ochrany ústavnosti nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tj. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale interpretoval jej způsobem, který nerespektuje ústavně zaručená práva, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil zcela nesprávné právní závěry, které neobstojí ve vztahu k zárukám práva na spravedlivý proces. Takový extrémní nesoulad v právním posouzení způsobu doručení, jehož ústavnost, a to pouze ústavnost, byla předmětem přezkumu Ústavního soudu, shledán nebyl. Ústavní soud pro úplnost připomíná, že obdobným způsobem již dříve posoudil analogický případ návrhu téže stěžovatelky (usnesení ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. III. ÚS 275/02).
S ohledem na výše uvedené byl proto návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2002
JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu