ECLI:CZ:US:2002:3.US.225.02
sp. zn. III. ÚS 225/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který podal D. D. D., zast. Mgr. M. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. 1 To 42/2002-82, ze dne 8. 2. 2002, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č.j. 6 Nt 161/2001-56, ze dne 20. 12. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen návrh) podaným dne 15. 4. 2002 se navrhovatel domáhá toho, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. 1 To 42/2002-82, ze dne 8. 2. 2002 a s ním spojeného usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č.j. 6 Nt 161/2001-56, ze dne 20. 12. 2001. To s tím, že vydáním takto označených rozhodnutí oba obecné soudy porušily ústavně garantována základní práva a svobody navrhovatele zasažením čl. 8 odst. 2, 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 5 odst. 1, 3, 4 a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a konečně čl. 90 Ústavy.
Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-místku, sp. zn. 6 Nt 161/2001, Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl již označeným rozhodnutím podle §68 trestního řádu (dále jen tr.ř.) vzat do vazby (společně s N. K.) z důvodů uvedených v ust. §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr, ř, s tím, že vazba trvá (započítává se) od 23. 4. 2001. V odůvodnění svého rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že navrhovatel je trestně stíhán pro trestný čin nedovoleného překročení státní hranice, spáchaného ve prospěch zločinného spolčení podle §171a odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákona (dále jen tr. zák.) za použití §43 tr. zák. a pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. Důvodnost vedeného trestního stíhání dovodil z probíhajícího šetření vedeného policií, kdy navrhovatel je důvodně podezřelý tím, že společně s dalšími pachateli založil na území České republiky přibližně od konce roku 2000 zločinné spolčení mezinárodního charakteru, dlouhodobého působení s vnitře rozvinutou organizační strukturou, přesným rozdělením funkcí a dělbou činností, když takové jednání bylo výslovně zaměřeno na dosahování finančního zisku, kdy soustavně nelegálně byly převáděny osoby z tzv. třetích zemí přes tzv. zelenou hranici ze Slovenské republiky do republiky České v katastru obcí K. - M., kde byly dodávány tyto osoby do tzv. skladů na různých místech v České republice a následně převáděny na různých místech jižní Moravy, zejména v katastru obcí S., V., M. (mimo hraniční přechody) přes zelenou hranici do Rakouské republiky a do dalších zemí Západní Evropy. Uvedl, že navrhovatel byl vzat v souvislosti s označenou trestnou činností do vazby již usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č.j. 6 Nt 161/2001-12, ze dne 24. 4. 2001, přičemž jeho stížnost do uvedeného usnesení byla Krajským soudem v Ostravě usnesením, č.j. 1 To 338/2001-18, ze dne 10. 5. 2001, zamítnuta. Dále konstatoval, že do uvedených rozhodnutí byla navrhovatelem podána dne 21. 6. 2001 ústavní stížnost, o které rozhodl Ústavní soud nálezem, sp. zn. I. ÚS 381/01, ze dne 30. 10. 2001, doručeným Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 20. 12. 2001 tak, že obě označená rozhodnutí obecných soudů zrušil. K jednotlivým vazebním důvodům pak soud I. stupně k osobě navrhovatele uvedl, že z dosavadního průběhu vyšetřování plyne, že ten se předmětné trestné činnosti dopouštěl dlouhodobě, zištně a v úmyslu v ní pokračovat a s ohledem na to, že je takto stíhán pro závažnou trestnou činnost je ohrožen vysokým trestem , jedná se o cizince, který má takto kontakty i mimo území České republiky, kdy důvodná obava z hrozícího trestu může u navrhovatele převážit i nad rodinnými vztahy. Koluzní důvody vazby shledal soud v tom, že jde o rozsáhlou trestnou činnost, kdy nebyli vyslechnuti všichni svědci i osoby, které se nově objevují, kdy existuje reálná obava z ovlivňování těchto osob a takto maření účelu trestního řízení. Důvody vazby předstižné pak soud I. stupně spatřoval v rozsahu i charakteru stíhaného jednání s nepochybnou snahou se takto obohatit a tedy z reálné obavy spočívající v tom, že by na svobodě v trestné činnosti pokračoval. Do zmíněného rozhodnutí podal navrhovatel stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením, č.j. 1 To 42/2002-82, ze dne 8. 2. 2002 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a nově rozhodl [§149 odst. 1 písm. a) tr.ř.], že navrhovatel se podle §68 tr.ř. bere do vazby z důvodů uvedených v ust. §67 písm. a),. c) tr.ř. Poukázal na rozhodnutí (usnesení) náměstka státního zástupce ve Frýdku-Místku ze dne 10. 2. 2002, kterým byla odstraněna koluzní vazba (v souvislosti s novelou trestního řádu). Poukázal i na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 381/01, který zrušil předchozí rozhodnutí o vazbě navrhovatele proto, že nebyla dostatečně odůvodněna existence vazebních důvodů a nesprávně procesně postupováno v souvislosti s možnosti obhájce argumentovat ohledně podané stížnosti do rozhodnutí o vzetí do vazby. Uvedl, že tato pochybení byla při současném rozhodování o vazbě vzata v úvahu, když ve svém rozhodnutí Ústavní soud neshledal protiústavní postup v souvislosti se vzetím navrhovatele do vazby či při řízení k návrhu státního zástupce na zachování lhůt trvání vazby, kdy v této souvislosti poukázal na kasační charakter rozhodnutí ústavního soudu a z toho odvinutý postup okresního soudu při novém meritorním rozhodnutí. Odvolací soud poukázal také na to, že okresní soud při svém rozhodování se důvody vazby pečlivě zabýval, když vzal v úvahu i současný stav šetření ve věci. I on konstatoval, že důvody vazby označené v ust. §67 odst. 1 písm. a), c) tr.ř. shledal relevantními, když navrhovateli pro závažnou trestnou činnost hrozí vysoký trest odvíjející se z příslušné trestní sazby, a to i s přihlédnutím k tomu, že navrhovatel je cizí státní příslušník, který by mohl uprchnout právě pro své kontakty, které v cizině nepochybně má. Poukázal i na rozsah a způsob trestné činnosti, její zištný motiv, kteréžto skutečnosti ho vedly k důvodné obavě, že by navrhovatel ve stejné trestné činnosti mohl pokračovat.
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se navrhovatel domáhá zrušení obou označených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jejich vydáním i postupem, který tomu předcházel byla zasažena jeho ústavně garantovaná základní práva a svobody, vyznačená v čl. 8 odst. 2, 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny, čl. 5 odst. 3, 4 a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy a v čl. 90 Ústavy. Namítá, že po doručení citovaného nálezu Ústavního soudu nebyl při dalším vzetí do vazby respektován (užit) zákonem stanovený postup s tím, že nález Ústavního soudu zrušil původní rozhodnutí o vazbě s účinky ex tunc a má za to, že takto nebyly respektovány při rozhodování o vazbě lhůty vztahující se k osobě navrhovatele, jako osobě zadržené. Stejné námitky vznesl v souvislosti s rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 6 Nt 260/2001, ze dne 8. 10. 2001, které se týkalo prodloužení lhůty trvání vazby. Stran zjištění vazebních důvodů uvedených v napadených rozhodnutích namítá, že ty se vlastně nezměnily, zůstaly nadále neurčité, tak jak to v citovaném rozhodnutí uvedl i Ústavní soud, kdy na text zrušeného rozhodnutí v rozhodnutí dalším nelze odkazovat. Z těchto důvodů potom navrhl obě napadená rozhodnutí obecných soudů zrušit.
Z vyjádření Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2002, které si Ústavní soud ve věci vyžádal odvolací soud uvedl, že předně se v dané věci je navrhovatel stíhán pro závažné trestné činy popsané a označené také v napadených rozhodnutích. To s tím, že v současné době byla na navrhovatele (obviněného) podána dne 19. 4. 2002 obžaloba. K podanému návrhu potom poukázal, že námitky v něm obsažené uplatnil navrhovatel již v řízení před obecnými soudy. Zdůraznil, že na závěrech, ke kterým v napadeném rozhodnutí dospěl, trvá s ohledem na skutečnost, že koncepce ústavního soudnictví je založena na principu kasace. S poukazem na uvedené potom uvedl, že takto bylo zapotřebí znovu rozhodnout o návrhu státního zástupce na vzetí navrhovatele do vazby, kdy citovaným nálezem vůči postupu okresního soudu nebyl vzneseny žádné výhrady, když ten byl uskutečněn v souladu s ust. §76 a §77 tr.ř. Proto také okresní soud rozhodoval důvodně i po nálezu Ústavního soudu znovu, vycházeje i ze znalosti aktuálního stavu v řízení vedeném proti navrhovateli, kdy pochybení vytýkaná Ústavním soudem byla soudy obecnými napravena. Má za to, že samotnými vazebními důvody (jejich existencí) se v daném případě okresní soud dostatečně zabýval a pečlivě se s nimi vypořádal. Navrhoval, aby ústavní soud podaný návrh takto odmítl.
Krajské státní zastupitelství v Ostravě se svého postavení vedlejšího účastníka přípisem ze dne 14. 5. 2002 vzdalo.
Na tomto místě je nutné uvést, že je to pouze hledisko ústavněprávní, které zakládá ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činnosti soudů obecných. Z tohoto pohledu Ústavní soud zjistil, že ty ve své činnosti nepostupovaly tak, aby porušily základní práva a svobody, a to ani navrhovatelem namítaná. Úlohou Ústavního soudu totiž není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soud, když nebyl zjištěn evidentní extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními (viz. např. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95 a další). Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody zakotvená v ústavě, Listině nebo mezinárodních smlouvách dle čl. 10 Ústavy. Uvedené konstatování se vztahuje i na posuzovanou věc, kdy vycházeje z obsahu spisu Okresního soudu Frýdek-Místek, sp. zn. 6 Nt 161/2001, argumentace vedené navrhovatelem i z vyjádření Krajského soudu v Ostravě, dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Především nutno zdůraznit, že rozhodnutí Ústavního soudu formou nálezu jsou v rámci celkové koncepce ústavního soudnictví založena na principu kasace v případech, kdy je nálezem zrušeno rozhodnutí obecného soudu. Tak je tomu i v případech, kdy je rozhodováno o vazbě s tím důsledkem, že obecné soudy v intencích takového rozhodnutí musí o věci znovu jednat a rozhodnout. Jinými slovy nejde o pouhý poukaz na to (v případě zrušovacího rozhodnutí stran obou rozhodnutí obecných soudů), aby byl obviněný propuštěn na svobodu. Ostatně takový postup v rámci rozhodovací činnosti obecných soudů ani není možný [nelze v případě stížnosti proti rozhodnutí, jímž byl obviněný vzat do vazby z hlediska §149 odst. 1 písm. b) tr.ř. napadené usnesení zrušit a soudu I. stupně uložit, aby o věci znovu jednal a rozhodl tak i R 36/1987 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Obecné soudy jsou tak v daném případě, respektujíc výtky Ústavního soudu, povinny znovu o vazbě rozhodnout. Tak se stalo i v posuzované věci, o vazbě navrhovatele rozhodly vycházejíc z návrhu státního zástupce při dodržení ust. §76 a §77 tr.ř., kdy nepochybně také přihlédly k aktuálnímu stavu řízení, zejména co do závažnosti a především důvodnosti shledaných vazebních důvodů. Nelze z pohledu řečeného odvíjet všechny lhůty k vazbě se vztahující právě od kasačního nálezu Ústavního soudu. V dané věci tak Ústavní soud především posuzoval důvodnost obecnými soudy shledaných vazebních důvodů v rámci napadených rozhodnutí. V této souvislosti je na místě připomenout, že ty rozhodovaly k současnému stavu řízení, kdy vedené vyšetřování poskytlo taková zjištění, která umožnila obecným soudů shledat ony konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývá důvodná obava vyjádřená obsahem ust. §67 písm. a), c) tr.ř. To za současného zjištění, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že samotné trestní stíhání je (stručně řečeno) vedeno důvodně s poukazem na příslušná zákonná ustanovení před i po novele trestního řádu provedená zák. č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002. Je nepochybné, že navrhovatel je trestně stíhán pro mimořádně závažnou trestnou činnost, kdy podezření z jejího spáchání je zjevné. Vycházeje z aktuálního stavu trestního stíhání navrhovatele v době, kdy byla vydána napadená rozhodnutí obecných soudů o vazbě, tato skutečnost byla obecným soudům známa (vysoký stupeň organizovanosti mezinárodního charakteru, výrazné svou dlouhodobostí i rozsahem - několik desítek obviněných, kteří spolupracovali při desítkách skutků) a umožnila jim tak přijmout rozhodnutí v jehož odůvodnění také tyto nepochybné skutečnosti reflektovaly. To při současném konstatování, že navrhovatel je cizinec (bez jakéhokoliv přeceňování této skutečnosti), což za dané situace zvyšuje důvodnou obavu vyjádřenou v ust. §67 písm. a) tr.ř. Označené důvody, které vedly obecné soudy k napadeným rozhodnutím o vazbě, nemohl v dané fázi trestního řízení vedeného proti navrhovateli přehlédnout ani Ústavní soud. I podle jeho názoru v době vydání napadených rozhodnutí obecnými soudy byly nepochybně dány konkrétní skutečnosti odůvodňující obavy, že navrhovatel si bude počínat způsobem, který je předpokládán v ust. §67 písm. a), c) tr.ř. Oba obecné soudy při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z trestního řádu, respektovaly příslušná procesní ustanovení upravující zajištění osob, jakož i kautely transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí o vazbě, to i s přihlédnutím k již uvedenému kasačnímu principu, který provází rozhodování Ústavního soudu. S ohledem na řečené tak nelze mít za to, že jeho svoboda byla omezena nezákonným či dokonce protiústavním způsobem, stejně jako jeho právo na obhajobu, a to z hlediska příslušných článků Listiny či Úmluvy namítaných navrhovatelem.
S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2002
JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu