ECLI:CZ:US:2002:4.US.201.02
sp. zn. IV. ÚS 201/02
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti K. K., zastoupeného JUDr. P. S., advokátkou, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 5 To 15/2002, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov ze dne 14. ledna 2002, sp. zn. 102 Nt 362/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 4. dubna 2002 obdržel Ústavní soud, ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení krajského soudu. Tímto usnesením byla zamítnuta stížnost do usnesení soudu prvého stupně, jenž rozhodoval o obnově řízení ve věci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. června 1999, sp. zn. 5 To 256/99, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov ze dne 1. března 1999, sp. zn. 11 T 276/98.
Stěžovatel namítal, že v původním řízení byly provedeny důkazy výslechem svědků svědčících v jeho neprospěch, jednalo se však o blízké a přátele poškozených. Navrhl proto výslech dalších svědků. Provedení těchto důkazů soud akceptoval, neprovedl však na návrh stěžovatele rekonstrukci trestného činu. Rovněž nebyla prověřena výpověď jedné svědkyně, přičemž její výpověď byla v rozporu s jinými výpověďmi. Obecné soudy vyhodnotily výpovědi tří svědků ve prospěch poškozených, byť tito svědci vypovídali ve prospěch stěžovatele.
V postupu obecných soudů stěžovatel shledal zásah do svého základního práva na soudní ochranu, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K takovémuto zásahu mělo dojít tím, že se soudy nezabývaly dějem před a po trestném činu, kdy došlo, dle tvrzení stěžovatele, k napadení nejprve jeho dcery a následně manželky a syna, a toto napadení měli provést poškození.
Na základě výzvy se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník - Krajský soud v Ostravě prostřednictvím předsedkyně senátu 5 To. Ta uvedla, že soudy obou stupňů v plném rozsahu prověřily veškeré námitky, které všichni odsouzení ve svém návrhu na obnovu řízení navrhli a vyslechl celou řadu svědků (11 osob). Žádný z provedených důkazů však neprokázal nové skutečnosti a nezakládal zákonné podmínky pro nařízení obnovy řízení ve věci. S ohledem na provedené důkazy se pak rekonstrukce jevila jako zcela nadbytečná a reálně i nemožná. Námitku nesprávného hodnocení důkazů (tří svědeckých výpovědí) odmítla a uvedla, že soudy postupovaly zcela v souladu s ustanovením §2 odst. 6 trestního řádu. Nedomnívá se proto, že popsaným postupem došlo k takovému zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, jak v ústavní stížnosti namítl. Proto navrhla, aby ústavní stížnosti nebylo vyhověno.
Ústavní soud po seznámení se s okolnostmi případu shledal, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud především konstatuje, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, k jehož uplatnění musí být naplněny zákonem stanovené předpoklady. Právě naplnění těchto předpokladů bylo předmětem řízení, jehož výsledky stěžovatel napadl v ústavní stížnosti.
Z předložených podkladů je zjevné, že většina důkazů navržených stěžovatelem, které měly svědčit o nových skutečnostech, byla ve věci provedena. Tuto skutečnost konstatoval i stěžovatel v ústavní stížnosti. Shledal-li však porušení práva na spravedlivý proces v neprovedení jednoho důkazu, opomněl skutečnost, že jsou to právě obecné soudy, kterým, s ohledem na znalost konkrétní věci, je Ústavou ČR svěřeno zákonem stanoveným způsobem poskytovat ochranu právům (čl. 90), a jimž přísluší hodnocení navržených důkazů, přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1). Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy.
Pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 Listiny, Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listiny zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně vyloženo. Citované ustanovení zaručuje každému možnost, aby v jeho věci za zákonem stanovených podmínek proběhlo soudní řízení. Naplnění tohoto práva však není možné spatřovat v tom, že v řízení které proběhne, bude vyhověno všem nárokům a požadavkům navrhovatele. Proto, tvrdil-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tím, že obecné soudy v jeho tvrzené věci dospěly k jinému právnímu závěru a předložené důkazy zhodnotily jinak než on, aniž by uvedl další skutečnosti, které by svědčily o porušení citovaného článku Listiny, pak nezbývá, než takové tvrzení stěžovatele hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a v důsledku toho stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ke znakům spravedlivého procesu daného hlavou pátou Listiny základních práv a svobod (např. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).
Obecné soudy posuzovaly, zda v konkrétní věci jsou naplněny podmínky pro povolení obnovy řízení. Pokud dospěly k závěru, že tomu tak není, a toto zjištění nevykazuje znaky extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, není Ústavní soud oprávněn do takového rozhodnutí zasahovat.
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 6. srpna 2002
JUDr. Eva Zarembovápředsedkyně senátu