ECLI:CZ:US:2002:4.US.650.01
sp. zn. IV. ÚS 650/01
Usnesení
IV. ÚS 650/01
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti OK a Zastupitelstva OK, zastoupených JUDr. P.R., proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy z 25. září 2001 č.j. 24 324/2001-14 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se ústavní stížností podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. c) a d) Ústavy domáhají zrušení bodů 2,3 a 4 rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ( dále jen "ministerstvo") z 25.září 2001 č.j. 24 324/2001-14, jimiž byly stanoveny podmínky dalšího hospodaření a nakládání s nemovitým majetkem podle §19 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).
Napadeným rozhodnutím ministerstvo podle §1 odst. 1 a 2 zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, rozhodlo, že věci, práva a závazky, s nimiž hospodaří předškolní zařízení, školy a školská zařízení, které byly zařazeny v síti předškolních zařízení, škol a školských zařízení ke dni 1. září 2000 a jsou uvedeny v příloze A 1 tohoto rozhodnutí, předcházejí včetně těchto předškolních zařízení, škol a školských zařízení dnem účinnosti tohoto rozhodnutí do působnosti OK. Ministerstvo ve svém rozhodnutí s odvoláním na §19 zákona č. 129/2000 Sb. stanovilo čtyři podmínky dalšího hospodaření a nakládání s převáděným majetkem.
Navrhovatelé vyjádřili přesvědčení, že tímto nezákonným zásahem státu bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na samosprávu a že rozhodnutím ministerstva jako orgánu veřejné moci byla zasažena i další jejich práva, která jim zaručují Ústava a jiné ústavní zákony. Svou stížnost zaměřili na body 2 až 4 uvedeného rozhodnutí, neboť podmínky v nich formulované překračují meze, které ministerstvu dává zákon, a nepřípustně omezují výkon jejich vlastnického práva.
Vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí ministerstva, které je předmětem tohoto návrhu, nelze podat opravný prostředek podle správního řádu, navrhovatelé proti němu podali správní žalobu u Vrchního soudu v Praze, neboť mají za to, že toto rozhodnutí soudnímu přezkumu podléhá, nicméně z opatrnosti podali i ústavní stížnost.
Ústavní soud věc posoudil a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je za dané situace nepřípustná.
K základním atributům ústavní stížnosti jako prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod patří její subsidiarita.To znamená, že ústavní stížnost lze podat až po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon navrhovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Není-li tato podmínka splněna, ústavní stížnost je nepřípustná.V posuzované věci navrhovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem za situace, kdy také podali proti napadenému rozhodnutí ministerstva žalobu k Vrchnímu soudu v Praze. Je přitom evidentní, že v rámci správního soudnictví je úkolem soudu přezkoumat zákonnost takových rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva nebo povinnosti fyzických či právnických osob ( §244 zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Napadené rozhodnutí ministerstva jako orgánu veřejné správy je nepochybně rozhodnutím, které takto vytyčeným mezím soudního přezkumu vyhovuje, a proto navrhovatelé podali ústavní stížnost předčasně.
Z uvedeného důvodu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením vydaným podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh pro jeho nepřípustnost odmítl.
Stejně rozhodl Ústavní soud v obdobných věcech usneseními z 10. srpna 2001 sp. zn. II.ÚS 519/01, z 21. srpna 2001 sp. zn. II.ÚS 326/01, z 5. září 2001 sp. zn. I. ÚS 339/01 a z 10.9.2001 sp. zn. II.ÚS 489/01.
Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání.
V Brně dne 24. června 2002
JUDr. Miloš Holeček
soudce zpravodaj