ECLI:CZ:US:2003:1.US.186.03
sp. zn. I. ÚS 186/03
Usnesení
I. ÚS 186/03
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti Doc. JUDr. J. O., Csc., zastoupeného JUDr. V. C., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2002, čj. 16 Co 139/2002-664, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 24. 3. 1997, čj. 16 C 151/91-283, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Doc. JUDr. J, O. (dále jen "stěžovatel") se svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 3. 2003, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, a výroků IV. a VI. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2.
Ústavní soud předtím, než se začal zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k projednání, mj. se zabýval přípustností návrhu. V přípise ze dne 26. 6. 2003 uvedl Obvodní soud pro Prahu 2, že spis zasílá Nejvyššímu soud ČR k rozhodnutí o dovolání. Podle sdělení Nejvyššího soudu ČR je dovolání vedeno pod sp. zn. 28 Cdo 1629/2003, a nebylo o něm dosud rozhodnuto.
K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu, sp. zn. III. ÚS 117/2000, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C.H.Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Ve sdělení, publikovaném pod č. 32/2003 Sb., konstatoval Ústavní soud, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Protože stěžovatel podal mimořádný opravný prostředek - dovolání, je jeho návrh nepřípustný. V případě, že i po rozhodnutí dovolacího soudu bude stěžovatel toho názoru, že došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, má možnost se obrátit s ústavní stížností na Ústavní soud. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o dovolání bez ohledu na způsob, jakým o něm bylo rozhodnuto. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 18. listopadu 2003
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu