ECLI:CZ:US:2003:1.US.241.02
sp. zn. I. ÚS 241/02
Usnesení
I. ÚS 241/02
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti I. R., a. s., právně zastoupené JUDr. M. Z., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 16 Co 442/2001, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě, ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. 12 C 477/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jihlavě, jímž soud vydal podle §102 a §76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. předběžné opatření, kterým uložil stěžovatelce povinnost zdržet se navrhování a konání veřejných nedobrovolných dražeb, týkajících se přesně vymezeného majetku vedlejšího účastníka I. H. Uvedené předběžné opatření bylo vydáno v souvislosti se žalobou vedlejšího účastníka na nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že soud porušil její právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je přesvědčena, že povinnost zdržet se navrhování a konání veřejných nedobrovolných dražeb stanovená stěžovatelce předběžným opatřením nepřiměřeným způsobem zasahuje do jejích práv založených výslovně zákonem č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a občanským zákoníkem, a způsobuje tak stěžovatelce nepřiměřenou majetkovou újmu. I když se u předběžného opatření jedná svou podstatou o dočasné omezení práv, v důsledku průtahů v soudním řízení je pravděpodobné omezení práva i na několik let, neboť veškeré úkony dosud provedené vedlejším účastníkem směřují k tomu, aby bylo zabráněno výkonu práv stěžovatelky, jakožto zástavního věřitele, k vymožení pohledávky vůči vedlejšímu účastníkovi. Omezení práva stěžovatelky domáhat se uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžené zástavy v rozsahu stanoveném předběžným opatřením nelze proto vzhledem k uvedeným okolnostem případu považovat za spravedlivé ve veřejném zájmu na řádném a poměrném uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka. Jedním ze základních znaků právního státu je princip přiměřenosti, který předpokládá přiměřenost rozsahu a dosahu určitého opatření omezujícího základní lidská práva a svobody vůči stupni naléhavosti těch důvodů, jež k takovému zásahu stát vedou. Porušení svého ústavně zaručeného práva spatřuje stěžovatelka v tom, že okresní soud ani krajský soud se nezabývaly otázkou dopadu předběžného opatření na právo stěžovatele, otázkou neopodstatněných výhod, kterých se vedlejšímu účastníkovi dostalo na úkor stěžovatelky, resp. tím, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým. Ústavní soud již ve svém rozhodnutí, sp. zn. II. ÚS 221/98, konstatoval, že smyslem předběžného opatření je zatímní úprava poměrů účastníků, přičemž musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje.
Při rozhodování o nařízení předběžného opatření zákon soudu neukládá povinnost provádět dokazování. Předpokladem pro vydání předběžného opatření je, že navrhovatel osvědčí dostatečně věcné důvody pro vydání předběžného opatření a že osvědčí rovněž naléhavost dočasné úpravy poměrů účastníků. Vedlejší účastník nepodal žalobu na nepřípustnost dražby ve lhůtě uvedené v §166 odst. 2 občanského zákoníku, okresní soud tuto skutečnost přehlédl a z takto neúplně zjištěného skutkového stavu, který měl zásadní význam, učinil i nesprávné právní závěry. Vzhledem k této skutečnosti a skutečnosti, že existují rozpory mezi tvrzeními v žalobě a listinami přiloženými k návrhu, nelze tvrzení vedlejšího účastníka považovat za osvědčená a bylo na místě návrh na vydání předběžného opatření zamítnout.
Krajský soud v Brně ve vyjádření k obsahu ústavní stížnosti pouze uvedl, že vše podstatné obsahuje odůvodnění jeho usnesení. Rovněž tak Okresní soud v Jihlavě je toho názoru, že postupoval v souladu se zákonem a že účastníci nebyli vydáním předběžného opatření zkráceni na svých právech.
II.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí a procesního postupu obecných soudů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své judikatuře již opakovaně uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR), a není tedy oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti. Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., C. H. Beck, Praha 1994, str. 40]. To ale platí jen zejména, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR). Ani skutečnost, že obecný soud se opřel o právní názor (resp. výklad zákona, jiného právního předpisu), se kterým se stižovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti [viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., C. H. Beck, Praha 1995, str. 281]
Vydání rozhodnutí o předběžném opatření zcela přísluší obecným soudům, které mohou nejlépe posoudit, zda je nutno v konkrétním případě tento institut, umožňující prozatímní úpravu poměrů účastníků řízení, využít. Jedná se o situace, kdy zájmům účastníků řízení hrozí nebezpečí porušení jejich práv, a kdy je tedy třeba poskytnout ochranu jejich zájmům. V daném případě oba obecné soudy usoudily, že žalovaný, tedy stěžovatelka, opětovně navrhuje konání veřejných dražeb a dražebník, Ing. V. B., tyto dražby provádí bez ohledu na skutečnost, že dle §166 odst. 3 občanského zákoníku lze veřejnou dražbu nebo soudní prodej zástavy vykonat až po uplynutí lhůty podle odst. 2 téhož ustanovení, a je-li v této lhůtě podána žaloba, lze je vykonat až poté, co je o této žalobě pravomocně rozhodnuto. Soudy vzaly za prokázané, že stěžovatelka a dražebník opakovaně tato ustanovení zákona nerespektují, a proto nezbylo nic jiného, než jim předběžným opatřením soudu uložit povinnost zdržet se takového jednání. Námitky stěžovatelky, týkající se procesního postupu soudu a jejího tvrzení o překročení lhůty stanovené pro podání žaloby, bude obecný soud řešit v rámci řízení o žalobě vedlejšího účastníka na nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě.
Z výše uvedených důvodů nelze v rozhodnutí obecných soudů o předběžném opatření spatřovat porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 3. července 2003
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
předseda I. senátu Ústavního soudu