ECLI:CZ:US:2003:1.US.545.03
sp. zn. I. ÚS 545/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele nezl. P. M., zastoupeného zákonnou zástupkyní H. M., právně zastoupeného JUDr. O. V., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 24 Co 275/2001-156 ze dne 31. 10. 2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 24 Co 275/2001-156 ze dne 31. 10. 2001, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 34 D 2936/97-137, Nd 261/97 ze dne 28. 6. 2001 ve věci projednání dědictví po zemřelém P. M. Podle názoru stěžovatele bylo napadeným rozhodnutím porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a postupem soudu byla stěžovateli odepřena spravedlnost, což je porušením čl. 90 odst. 1 Ústavy ČR.
Ve věci rozhodoval k dovolání stěžovatele rovněž Nejvyšší soud ČR, který usnesením č.j. 30 Cdo 967/2002-190 ze dne 19. 6. 2003 dovolání odmítl pro jeho opožděné podání. Ze spisu sp. zn. 34 D 2936/97 Obvodního soudu pro Prahu 4 vyplývá (č.l. 157), že usnesení Městského soudu v Praze č.j. 24 Co 275/2001-156 ze dne 31. 10. 2001 bylo právní zástupkyni stěžovatele doručeno dne 11. 1. 2002. S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15 a 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád, bylo nutno dovolání projednat podle znění občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2000. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. ve znění do 31. 12. 2000 lze dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. V daném případě , jak je výše uvedeno, bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno právní zástupkyni stěžovatele dne 11. 1. 2002 a nabylo tímto dnem právní moci. Lhůta pro podání dovolání uplynula dne 11. 2. 2002, stěžovatel však dovolání podal teprve dne 11. 3. 2002, tedy výrazně po lhůtě stanovené pro jeho podání v o.s.ř.
Ústavní stížnost byla podána sice včas ve lhůtě počítané od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR, avšak pro posouzení její přípustnosti je rozhodující ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle citovaného ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
V předmětné věci stěžovatel sice využil procesní prostředek dovolání, ovšem tento procesní prostředek použil opožděně, takže bylo dovolání Nejvyšším soudem odmítnuto. Za dané situace pak Ústavní soud musel dospět k závěru, že tento procesní prostředek řádně vyčerpán nebyl.
Vzhledem k tomu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2003
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj