ECLI:CZ:US:2003:2.US.10.03
sp. zn. II. ÚS 10/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů 1) S. B., a 2) Mgr. V. B., zastoupených advokátkou JUDr. J. V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 8. 1999, čj. 6 C 988/98-95, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2001, čj. 29 Co 662/2000-129, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2002, čj. 29 Odo 402/2002-151, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 5. 1. 2003 domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Benešově, Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jejich ústavně garantované právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení §30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byli navrhovatelé přípisem Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2003 vyzváni k odstranění vady podání s poučením, že jejich návrh bude odmítnut, pokud ji neodstraní ve lhůtě do 15 dnů. Uvedenou výzvou Ústavní soud navrhovatele upozornil na jejich povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu. Navrhovatelé na výzvu reagovali zasláním plných mocí udělených dne 22. 1. 2003 advokátce JUDr. J. V. k zastupování před Ústavním soudem.
Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Z doslovného znění a z kogentní povahy citovaného ustanovení vyplývá, že navrhovatel jako účastník řízení je povinen být v řízení před Ústavním soudem zastoupen způsobem požadovaným zákonem, přičemž smysl povinného zastoupení spočívá v zajištění kvalifikovaného uplatňování práv a též v garanci vyššího stupně objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. V tomto hodnocení neshledává Ústavní soud důvod ke změně svého dosavadního přístupu vyjádřeného ve stanovisku Pl. ÚS-st. 1/96, včetně závěru, že navrhovatel musí být zastoupen již při podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti (srov. IV. ÚS 400/01, II. ÚS 537/02).
V posuzovaném případě je evidentní, že předložené plné moci ze dne 22. 1. 2003 se vztahují pouze na zastupování před Ústavním soudem, nikoli však na sepsání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Návrh byl sepsán dne 5. 1. 2003. Není z něj patrné, že by ho sepsal advokát. V jeho záhlaví jsou jako stěžovatelé označeni "S. B. a Mgr. V. B." bez uvedení jejich právního zástupce. Je podepsán pouze navrhovateli. Zasláním plných mocí, udělených JUDr. J. V. dne 22. 1. 2003, tak nebyla vytknutá vada návrhu odstraněna.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť navrhovatelé neodstranili vadu podání ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 11. února 2003 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj