ECLI:CZ:US:2003:2.US.24.02
sp. zn. II. ÚS 24/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatele M. K., zastoupeného advokátem JUDr. R. M., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2001, čj. 30 Ca 246/2001-6, a usnesení téhož soudu ze dne 6. 12. 2001, čj. 30 Ca 246/2001-8, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a Finančního ředitelství v Hradci Králové jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 1. 2002 a doplněnou dne 19. 2. 2002, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové uvedená v záhlaví. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na projednání věci před soudem a na přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy soudem dle článku 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 Ca 246/2001, z něhož zjistil následující:
Stěžovatel se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové domáhal přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2001, čj. 1253/130/2001/DO. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 30. 10. 2001, čj. 30 Ca 246/2001-6, tak, že zastavil řízení a stěžovateli nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podléhá soudnímu poplatku ve výši 1.000,- Kč, jenž je splatný spolu s jejím podáním. Protože stěžovatel poplatek nezaplatil a nebyl ani v řízení zastoupen advokátem, soud ho dne 11. 9. 2001 vyzval pod sankcí zastavení řízení k předložení plné moci advokáta a k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatel předložil v soudem stanovené lhůtě pouze plnou moc k zastupování. Soudní poplatek ve lhůtě, která uplynula dne 3. 10. 2001, však neuhradil. Soud dále rozhodl usnesením ze dne 6. 12. 2001, čj. 30 Ca 246/2001-8, o vrácení soudního poplatku stěžovateli. V jeho odůvodnění uvedl, že poplatková povinnost stěžovatele zanikla právní mocí usnesení o zastavení řízení.
Stěžovatel napadl obě rozhodnutí projednávanou ústavní stížností. Namítl, že uhradil soudní poplatek osobně v podatelně krajského soudu dne 12. 11. 2001, tedy ještě před právní mocí usnesení o zastavení řízení. Má za to, že pokud za těchto okolností soud řízení zastavil, postupoval v rozporu s ustanovením §9 odst. 7 zákona č. 541/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), a současně zasáhl i do jeho ústavně zaručených práv.
Ústavní soud vyzval dle ustanovení §32 zákona o Ústavním soudu účastníka řízení Krajský soud v Hradci Králové a vedlejšího účastníka řízení Finanční ředitelství v Hradci Králové, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Krajský soud v Hradci Králové poukázal ve svém vyjádření na to, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek, jenž byl splatný při podání žaloby. Přes výzvu soudu svou poplatkovou povinnost nesplnil ani ve lhůtě stanovené soudem. Soud proto napadeným usnesením řízení zastavil. Krajský soud upozornil, že proti rozhodnutí soudu vydanému v řízení podle části páté, hlavy druhé občanského soudního řádu, není přípustné odvolání. Nemohl proto použít postupu dle ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích a zrušit svoje rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, neboť citované ustanovení umožňuje tento postup jen v případě, že poplatek byl zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání, nikoli do dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci. Soud vyjádřil přesvědčení, že postupoval v souladu s platnými právními předpisy i ústavními právy uváděnými stěžovatelem. Závěrem navrhl, aby byla ústavní stížnost jako nedůvodná zamítnuta, nebude-li shledán důvod pro její odmítnutí.
Finanční ředitelství v Hradci Králové, ač doloženě vyzváno, se k ústavní stížnosti nevyjádřilo.
Ústavní soud se nejdříve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, aby zjistil, zda jsou dány předpoklady jejího meritorního projednání ve smyslu §42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom v řízení před Ústavním soudem rozumí, že rozhodnutí, které je stížností napadeno, je způsobilé porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o nezákonné aplikaci ustanovení §9 zákona o soudních poplatcích. Stěžovatel přitom svou námitku nedoplňuje podrobnější argumentací.
Z provedené lustrace evidovaných ústavních stížností bylo zjištěno, že stěžovatel podal ve skutkově i právně shodných případech další tři obsahově stejné ústavní stížnosti, jimiž se Ústavní soud již zabýval a odmítl je jako zjevně neopodstatněné návrhy (srov. I. ÚS 24/02, III. ÚS 24/02 a IV. ÚS 24/02).
Ústavní soud se ve shora uvedených rozhodnutích neztotožnil s argumentací stěžovatele, že obecný soud aplikací příslušného ustanovení zákona o soudních poplatcích porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu. Vyslovil přesvědčení, že názor, obsažený ve vyjádření soudu k ústavní stížnosti, tedy, že ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích lze použít pouze v případech, kdy je možno proti usnesení o zastavení řízení podat odvolání, je logický a ústavně zcela konformní. Uvedl, že stěžovateli nic nebránilo, aby se obrátil na nezávislý a nestranný soud a požadoval projednání své věci. Skutečnost, že soud následně řízení zastavil z důvodu, že stěžovatel nesplnil ve stanovené lhůtě svou povinnost stanovenou zákonem zaplatit soudní poplatek, nemůže být přičítána k tíži soudu ani nemůže být chápána jako zásah do ústavního práva. K zastavení řízení došlo výhradně v důsledku nečinnosti stěžovatele, jenž byl soudem k zaplacení soudního poplatku řádně vyzván. Ústavní soud upozornil, že správní soudnictví bylo do 31. 12. 2002 řízením jednoinstančním, v němž je podání opravných prostředků vyloučeno. Uzavřel, že, byl-li shledán zjevně neopodstatněným návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž bylo zastaveno řízení, musel být logicky shledán neopodstatněným i návrh na zrušení následujícího usnesení téhož soudu, kterým bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku.
Ústavní soud neshledal důvod k tomu, že by se mohl od tohoto svého dřívějšího právního názoru odchýlit. Uvedené závěry proto plně aplikoval i na projednávaný případ, jenž se týká naprosto shodné otázky.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 24. června 2003 Vojtěch Cepl
předseda senátu