ECLI:CZ:US:2003:3.US.369.03
sp. zn. III. ÚS 369/03
Usnesení
III. ÚS 369/03
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. K., zastoupeného JUDr. M. Š., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2003, sp. zn. 4 To 33/03, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1,
§34, §72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2003 (4 To 33/03) a navrhl, aby Ústavní soud toto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil. Stěžovatel současně žádal odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2003 (4 To 33/03) byl z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2003 (2 T 11/2000), kterým byl stěžovatel zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin podvodu (§250 odst. 1, odst. 4 tr. zák.). Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu (§262 tr. ř.).
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity ústavní stížnosti vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, ale je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 (in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, str. 79, Praha 2001). Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Za situace, kdy věc byla vrácena soudu I. stupně (Krajskému soudu v Plzni) k novému projednání a rozhodnutí, je zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které má k dispozici a ústavní stížnost jako taková je proto nepřípustná (§75 odst. 1 zákona). Jeho věcí se bude Krajský soud v Plzni znovu zabývat. Výsledek jeho nového rozhodnutí nelze s jistotou předvídat. Proti tomuto rozhodnutí bude mít stěžovatel k dispozici řádný opravný prostředek (odvolání), popř. i mimořádný opravný prostředek (dovolání).
Nepřípustnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. Odmítavý výrok současně zakládá nedostatek zákonných důvodů pro stěžovatelem navržený odklad vykonatelnosti rozhodnutí, jehož se toto usnesení Ústavního soudu dotýká.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 26. listopadu 2003