ECLI:CZ:US:2003:3.US.61.03
sp. zn. III. ÚS 61/03
Usnesení
III. ÚS 61/03
Ústavní soud rozhodl dne 26. června 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. R., zastoupeného JUDr. P. Š., advokátem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2002, čj. Zn 212/2001-16, a usnesení Policie České republiky, obvodního oddělení 2, v Pardubicích ze dne 26. července 2002, čj. ORPA 1162/PA 2-Tč-2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou v intencích podmínek stanovených zákonem (§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1, odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), napadl stěžovatel usnesení Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2002 (Zn 212/2001-16) a jemu předcházející usnesení Policie České republiky, obvodního oddělení 2, v Pardubicích ze dne 26. července 2002 (ORPA 1162/PA 2-Tč-2001) a tvrdil, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva (svobody) obsažená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Označeným usnesením policejního orgánu byla odložena věc, podezření z trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku (§175 tr. zák.) a trestného činu podvodu (§250 tr. zák.), kterých se měl dopustit J. H. v rámci své výpovědi v procesním postavení svědka u Okresního soudu v Pardubicích ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 153/2000. Oznamovatelem byl stěžovatel. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové byla stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu zamítnuta, neboť nebyla shledána důvodnou. Uvedené orgány oznámení (podnět) stěžovatele k zahájení trestního stíhání přezkoumaly a neshledaly je důvodným.
V uvedeném spatřuje stěžovatel - stručně shrnuto - zásah do svých ústavně zaručených práv. Dále tvrdí, že jeho oznámení šetřil místně nepříslušný orgán, který nadto nebyl nestranný. Policejní orgán rovněž neprovedl žádný ze stěžovatelem navržených důkazů. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud usnesení Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové a usnesení Policie České republiky, obvodního oddělení 2, v Pardubicích, jak jsou vpředu označena, zrušil a uložil státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové "bez průtahů v souladu s trestním řádem šetřit oznámení týkající se skutků spáchaných svědkem J. H. dne 20. 2. 1998 a 7. 2. 2001".
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem [§72 odst. 1 písm. a) zákona].
Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k porušení jakéhokoli právního předpisu, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. K porušení ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele již z povahy věci nemohlo dojít tím, že státní zastupitelství zamítlo jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení ve věci sp. zn. II. ÚS 361/96 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 7., usn. č. 5, Praha 1997, usnesení ve věci sp. zn.
I. ÚS 84/99 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 14., usn.
č. 29, Praha 2000, a další) ústavně zaručené právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhaná, totiž neexistuje. Vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je výlučně věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát prostřednictvím svých orgánů rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a kdo jej spáchal.
Z takto rozvedených důvodů, jakož i z důvodů vyložených v označených usneseních Ústavního soudu, byla ústavní stížnost stěžovatele shledána jako zjevně neopodstatněná,
o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 26. června 2003