ECLI:CZ:US:2003:4.US.591.03
sp. zn. IV. ÚS 591/03
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. M. S., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. srpna 2003, sp. zn. 7 Tdo 702/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 9. prosince 2002, sp. zn. 2 To 35/2002, a rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 10. prosince 2001, sp. zn. 1 T 206/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 14. listopadu 2003 obdržel Ústavní soud faxové podání, doplněné podáním doručeným téhož dne i osobně, kterým se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl částečně zrušen výrok o trestu. Rozsudkem soudu prvého stupně byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin maření úkolů veřejného činitele dle ustanovení §159 odst. 1 a 2 lit. b) trestního zákona k trestu odnětí svobody na 16 měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let.
Ústavní soud se nejprve zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti. Především konstatoval neúplnost podání, které nesplňovalo náležitosti stanovené v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Zejména nebylo uvedeno, čeho se stěžovatel svým podáním domáhá (§34 odst. 1 zákona), a dále nebyla doručena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práv přiznává (§72 odst. 4 zákona).
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud vyzval právního zástupce stěžovatele k odstranění vad podání a rovněž ke sdělení, kdy bylo doručeno rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Dopisem doručeným Ústavnímu soudu dne 3. prosince 2003 právní zástupce vady podání odstranil, když současně zaslal kopie doručenek rozhodnutí o posledním opravném prostředku jemu a stěžovateli. Dle tohoto dokladu bylo právnímu zástupci doručeno rozhodnutí dne 11. září 2003 a stěžovateli dne 15. září 2003.
Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že ve své početné a obecně přístupné judikatuře (např. usnesení č. 64, svazek 6 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) opakovaně uvedl, že na rozdíl od obecných zásad pro počítání lhůt je úprava zákona o Ústavním soudu úpravou speciální, podle níž je den doručení rozhodnutí již prvým dnem lhůty pro podání ústavní stížnosti (§72 odst. 2 zákona). Zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti tedy začala běžet nejpozději dne 15. září 2003 a marně uplynula ve čtvrtek 13. listopadu 2003.
Vzhledem k této skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako podanou po lhůtě dle ustanovení §43 odst. 1 lit. b) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 9. prosince 2003
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj