ECLI:CZ:US:2003:4.US.612.02
sp. zn. IV. ÚS 612/02
Usnesení
IV. ÚS 612/02
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Z. J., s.r.o., zastoupené JUDr. A. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2002, čj. 29 Ca 67/2002-15, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 9. 2002 se Z. J., s.r.o., se sídlem v Humpolci (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2002, čj. 29 Ca 67/2002-15, kterým bylo zastaveno řízení proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, o přezkoumání jeho rozhodnutí ze dne 30. 1. 2002, čj. 328/02/FŘ/140. Řízení o žalobě bylo zastaveno s odůvodněním, že stěžovatel (žalobce) nebyl zastoupen podle §250a o.s.ř. a tuto vadu žaloby neodstranil ani přes výzvu soudu.
Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, zejména však právo na soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy ,zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). K zásahu došlo dle jejího přesvědčení zastavením řízení krajským soudem, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny podmínky. V řízení byla zastoupena zaměstnancem J. J., který má vysokoškolské právnické vzdělání, což soudu řádně doložila. Pověření k zastupování v řízení před soudem zcela jasně vyplývalo z vlastní žaloby, podepsané jednatelem Ing. J. B. V žádném právním předpise není uvedeno, jakou formu má takové pověření zaměstnance mít, a tudíž měla zato, že textem žaloby, podepsané statutárním zástupcem, je pověření zaměstnance dostatečně soudu prokázáno. Krajský soud však měl názor jiný a trval na tom, aby předložila pověření statutárního orgánu k zastupování zaměstnancem v řízení před soudem. Stěžovatelka s tímto názorem nesouhlasí a má zato, že ze strany krajského soudu jde o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, přičemž poukázala na nález ve věci sp. zn. III. ÚS 269/99, uveřejněný v Sbírce nálezů a usnesení, sv. 17, č. 33.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že od zákonem stanoveného postupu se nijak neodchýlil. Usnesením ze dne 19. 6. 2002, čj. 29 Ca 67/2002-9 byla stěžovatelka poučena ve smyslu §250a o.s.ř. a vyzvána k odstranění nedostatku podání spočívajícího v tom, že není zastoupena advokátem nebo osobou uvedenou v §21 odst. 1 o.s.ř., která má právnické vzdělání. Protože tento nedostatek řízení stěžovatelka ve lhůtě neodstranila, soud řízení ve smyslu §250a o.s.ř. zastavil. Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí soudu své oprávnění prokázat (§21 odst. 5 o.s.ř.). To stěžovatelka neučinila a nerespektovala tak zákonem stanovený způsob ochrany svých práv. Nelze proto zastavení řízení o žalobě v dané věci považovat za odepření soudní ochrany ve smyslu ústavně zaručených práv stěžovatelky. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl, případně nálezem zcela zamítl. Současně vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 39 Ca 67/2002, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je otázka, zda napadené usnesení o zastavení řízení, pro neodstranění nedostatku podmínky právního zastoupení ve stanovené lhůtě, ve svém důsledku zakládá porušení ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, resp. v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud je toho názoru, že nikoliv. Podle ust. §250a o.s.ř. ve znění platném do 31. 12. 2002, právnická osoba, v řízení podle části páté hlavy druhé o.s.ř., mohla být zastoupena též osobou uvedenou v §21 odst. 1 písm. b) o.s.ř., tj. zaměstnancem, který tím byl statutárním orgánem pověřen. Nejde tu o zastoupení podle §24 o.s.ř., neboť prostřednictvím zaměstnance jedná přímo právnická osoba a úkony zaměstnance jsou přímo úkony této právnické osoby. Zaměstnanec, který jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat (§21 odst. 5 o.s.ř.). Případná vada průkazu k jednání za právnickou osobu, obdobně jako nedostatek procesní plné moci, je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§104 odst. 2 o.s.ř.). Opatřením soudu k jeho odstranění je zpravidla výzva k předložení průkazu řádného.. Z vyžádaného spisu vyplývá, že k výzvě Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2002 zaměstnanec stěžovatelky J. J. soudu zaslal kopie své dohody o pracovní činnosti a diplomu University Karlovy v Praze. Je evidentní, že žádný z těchto dokladů nemůže být považování za pověření statutárního orgánu ve smyslu cit. §21 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Pokud dále Krajský soud v Brně usoudil, že uvedení jména zaměstnance společnosti v záhlaví žaloby je nedostačujícím průkazem oprávnění jednat za právnickou osobu, a stěžovatelku, je Ústavní soud toho názoru, že se jednalo o jeho výlučné právo v rámci zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu §132 o.s.ř., přičemž v konkrétním způsobu jeho užití Ústavní soud nespatřuje projev extrémního formalismu, který by vybočoval z mezí ústavnosti. Stěžovatelka byla vyzvána k odstranění nedostatku podmínky řízení. Pokud však tento nedostatek se stanoveným postupem (čl. 36 odst. 1 Listiny) odstranit nepodařilo, z příčin na straně stěžovatelky, nemůže tato později namítat zásah do ústavního práva na soudní ochranu.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu