ECLI:CZ:US:2003:4.US.67.03
sp. zn. IV. ÚS 67/03
Nález
Nález Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 29. září 2003 sp. zn. IV. ÚS 67/03 ve věci ústavní stížnosti Ing. R. K. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 22. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 2113/2002 a usnesení Městského soudu v Praze z 12. 11. 2002 sp. zn. 44 To 658/2002 ohledně rozšíření vazebních důvodů.
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2002 sp. zn. 44 To 658/2002 se zrušuje.
II. Ve zbylém rozsahu se ústavní stížnost zamítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadl stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, a to s poukazem na tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pochybení obecných soudů zakládající zásah do uvedených ústavních kautel spatřoval zejména v tom, že před rozhodováním o rozšíření vazebních důvodů nebyl vyslechnut soudem. V této souvislosti rovněž namítl, že řízení o vazbě je kontradiktorní, a přitom neměl možnost se k tvrzením státního zástupce ohledně vazebních důvodů ve smyslu §67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), jakož ani k předloženým důkazům, o něž se opírala, vyjádřit. Má za to, že rozhodnutí, jímž dochází k rozšíření vazebních důvodů, je svými důsledky srovnatelné s rozhodnutím o vazbě jako takovým, a tudíž mělo být dle jeho názoru analogicky aplikováno ustanovení §69 odst. 5 tr. řádu.
Stěžovatel dále v rámci své argumentace zdůraznil, že shora uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo vydáno v době, kdy existovalo - byť ještě nepravomocné - rozhodnutí téhož soudu o jeho propuštění z vazby na svobodu ve smyslu §73 odst. 1 tr. řádu za současného přijetí peněžité záruky podle §73a odst. 1 písm. a) tr. řádu [správně §73a odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. a) tr. řádu] a písemného slibu na základě §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 210/2002). V této tvrzené diskrepanci shledává neslučitelnost takto koncipovaných rozhodnutí. Městský soud v Praze rozhodující o opravném prostředku k namítaným vadám, zejména potom prvně řečené, nepřihlédl, ztotožnil se s procesním postupem Obvodního soudu pro Prahu 1 a nedostál dle přesvědčení stěžovatele své přezkumné povinnosti. Tím mělo dle tvrzení stěžovatele dojít k porušení práva na obhajobu, a proto se domáhá, aby Ústavní soud nálezem předmětná usnesení obecných soudů zrušil.
Na základě výzvy Ústavního soudu podal k projednávané ústavní stížnosti Městský soud v Praze jako účastník řízení vyjádření, v němž v plném rozsahu odkázal na obsah napadeného usnesení, když současně konstatoval, že na jeho odůvodnění setrvává, a navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.
II.
Za účelem posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1 vedený pod sp. zn. 43 Nt 2113/2002. Dále vycházel ze své vlastní rozhodovací činnosti, a to podkladů založených ve spisu vedeném ve věci sp. zn. IV. ÚS 692/02, jež se týkala téhož stěžovatele a v níž byla posuzována totožná vazební záležitost, ve které došlo k vydání následujících rozhodnutí:
1. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2002 sp. zn. 7 Nt 3797/2002 o vzetí stěžovatele do vazby [§67 písm. a) tr. řádu] s tím, že vazba se započítává ode dne 22. 7. 2002. Současně bylo rozhodnuto, že podle ustanovení §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a §73a odst. 2 písm. b) tr. řádu se nepřijímá písemný slib ani peněžitá záruka ve výši 6 milionů korun. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. 9 To 397/2002 byla stížnost obviněného proti shora citovanému usnesení podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
2. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 8. 2002 sp. zn. 43 Nt 2065/2002 o zamítnutí návrhu státního zástupce na rozšíření vazebních důvodů obviněného o důvody uvedené v ustanovení §67 písm. b) a c) tr. řádu.
3. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 8. 2002 sp. zn. 43 Nt 2068/2002 o tom, že se nepřijímá peněžitá záruka ve výši 20 milionů korun.
4. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 9. 2002 sp. zn. 43 Nt 2087/2002 o tom, že se nepřijímá peněžitá záruka.
5. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 210/2002 o tom, že podle ustanovení §73a odst. 1 písm. a) tr. řádu [správně §73a odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. a) tr. řádu] se přijímá peněžitá záruka ve výši 28 milionů korun, podle ustanovení §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu se přijímá písemný slib obviněného a podle ustanovení §73 odst. 1 tr. řádu se obviněný propouští z vazby na svobodu. Z podnětu stížnosti státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 11. 2002 sp. zn. 44 To 638/2002 shora citované usnesení zrušil.
6. Konečně dne 21. 10. 2002 (zn. 2 VZv 9/20002-494) podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze soudu návrh na rozšíření vazebních důvodů obviněného o vazební důvody uvedené v ustanoveních §67 písm. b) a c) tr. řádu. Na základě tohoto podnětu vydal Obvodní soud pro Prahu 1 usnesení ze dne 22. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 2113/2002 o rozšíření vazebních důvodů obviněného [§67 písm. b) tr. řádu]. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, jakož i stěžovatel stížnost. Městský soud v Praze stížnosti státního zástupce vyhověl a usnesením ze dne 12. 11. 2002 sp. zn. 44 To 658/2002 zrušil napadené usnesení a sám rozhodl tak, že při nadále trvajícím důvodu vazby podle §67 písm. a) tr. řádu se u obviněného rozšiřují vazební důvody i o důvody uvedené v ustanoveních §67 písm. b) a c) tr. řádu (výrok I.). Stížnost stěžovatele byla tímtéž usnesením jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
Jak již bylo konstatováno, proti dvěma naposled citovaným rozhodnutím směřuje ústavní stížnost stěžovatele.
III.
Ústavní soud přezkoumal posuzovanou věc z pohledu ústavních kautel a poté dospěl k závěru, že je opodstatněná v části, týkající se v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze.
Pokud se jedná o usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 2113/2002, nelze odhlédnout - jak se podává z citovaného chronologického výčtu příslušných vazebních rozhodnutí - od toho, že k jeho vydání bylo přistoupeno v době zákonného omezení osobní svobody stěžovatele uvalenou vazbou a v souladu s požadavky plynoucími z procesních předpisů (tr. řádu). Obecný soud rozhodoval ve shodě s podmínkami, jež takovou jeho pravomoc předpokládají. Namítá-li stěžovatel, že nebyl před rozhodováním o změně vazebních důvodů vyslechnut, je třeba poukázat na ustanovení §69 odst. 5 (§77 odst. 2) tr. řádu, v němž povinnost obviněného vyslechnout je vázána toliko k rozhodnutí o vazbě ve smyslu jeho vzetí do vazby, tj. v souvislosti s vlastním bezprostředním omezením osobní svobody zatčené (zadržené) osoby. Ve věci stěžovatele bylo rozhodováno o změně vazebních důvodů, s kterýmžto rozhodováním zákon právo být vyslechnut soudem výslovně nespojuje (§240 tr. řádu, čl. 96 odst. 2 věta prvá Ústavy České republiky). Přitom k důkazům, na něž poukazoval státní zástupce na podporu existence tvrzených důvodů vazby, se mohl stěžovatel vyjádřit v podané stížnosti do prvostupňového rozhodnutí (čl. 38 odst. 2 věta prvá in fine Listiny), což také kvalifikovaným způsobem prostřednictvím obhájce učinil. Stížnostní soud se následně s jeho argumentací směřující proti podkladovým materiálům, o něž se rozhodnutí soudu prvního stupně opíralo, řádným a ve vztahu k dané materii přiléhavým způsobem vypořádal (§2 odst. 5 věta prvá, §134 odst. 2 tr. řádu).
Je sice pravda, že v době vydání shora citovaného rozhodnutí již existovalo usnesení téhož soudu o propuštění stěžovatele z vazby na svobodu za současného přijetí peněžité záruky a písemného slibu [usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 210/2002], nicméně toto rozhodnutí nebylo pravomocné. V tomto směru nutno zdůraznit, že obecný soud rozhodoval o rozšíření vazebních důvodů, což je otázka odlišná od samotného dalšího omezení osobní svobody, a nadto nikoliv ve fázi řízení a formou, již lze kvalifikovat jako (periodické) rozhodování o ponechání ve vazbě [§71 odst. 5 a 6 ve spojení s odstavcem 4 tr. řádu (k tomuto srov. blíže nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 157/03 ze dne 24. 9. 2003, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 31, nález č. 112], kdy by daný rozpor nabyl intenzity, která by ústavněprávní roviny již evidentně dosahovala.
Jiná je ovšem situace z pohledu ústavněprávních kautel ve vztahu k návrhem napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2002 sp. zn. 44 To 658/2002. Jak plyne z důvodů blíže rozvedených v nálezu ve věci sp. zn. IV. ÚS 692/02 ze dne 4. 2. 2003 (Sbírka rozhodnutí, svazek 29, nález č. 17), který je stěžovateli k dispozici, pročež se na něj v podrobnostech odkazuje, státní zástupce byl povinen rozhodnout, zda se obviněný stěžovatel ponechává ve vazbě nebo se z vazby propouští na svobodu, nejpozději dne 30. 10. 2002. Neučinil-li tak, když toto jeho rozhodnutí nelze rozhodnutím soudu nahradit, a to ani v rámci rozhodování o rozšíření (přezkumu trvání) vazebních důvodů, bylo třeba stěžovatele nejpozději následující den propustit z vazby na svobodu. Z toho je zřejmé, že citované usnesení Městského soudu v Praze bylo posléze vydáno za procesního stavu, kdy soud vůbec již neměl o změně vazebních důvodů rozhodovat, neboť stěžovatel se nacházel ve vazbě v rozporu se zákonem, a v daném okamžiku, z pohledu faktického vazebního omezení osobní svobody stěžovatele, již nebylo co rozšiřovat.
V posuzovaném případě tak možno učinit závěr, že v době rozhodování Městského soudu v Praze dne 12. 11. 2002 již chyběl předmět, o němž by mělo a mohlo být rozhodováno, neboť v situaci, kdy obviněný musí být propuštěn na svobodu, není dán důvod pro zkoumání důvodů vazby (obdobně nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 370/98, Sbírka rozhodnutí, svazek 13, nález č. 36). Rozhodl-li tedy Městský soud v Praze po zrušení usnesení soudu prvního stupně sám dalším výrokem tak, že při nadále trvajícím důvodu vazby podle §67 písm. a) tr. řádu u stěžovatele rozšířil vazební důvody i o důvody uvedené v §67 písm. b) a c) tr. řádu, ačkoliv v této době zde neexistoval pro toto rozhodování zákonný podklad, přičemž stěžovatel byl i nadále ponechán ve vazbě, byla tím porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny.
Na základě takto vyložených důvodů, s ohledem na právní závěry a právní důsledky plynoucí z nálezu ve věci sp. zn. IV. ÚS 692/02 ze dne 4. 2. 2003, Ústavní soud ústavní stížnosti zčásti vyhověl a v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze zrušil. Ve zbylém rozsahu, v části směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 2113/2002 potom ústavní stížnost zamítl [§82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].