ECLI:CZ:US:2004:1.US.317.03
sp. zn. I. ÚS 317/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. D. S., bez právního zastoupení, proti: I. postupu soudů České republiky v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 185/97, II. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2003, čj. 28 Cdo 1172/2002-124, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2001, čj. 22 Co 1/2001-80, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 9. 2000, sp. zn. 23 C 185/97, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2002, čj. 22 Co 88/2002-117, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 12. 2001, sp. zn. 23 C 185/97, spojenou s návrhem na zrušení ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s návrhem na zrušení ustanovení §241 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení ustanovení §§717-718 zákona č. 40/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ustanovení §241 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení §§717-718 zákona č. 40/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost stěžovatele JUDr. D. S. proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů. Stěžovatel se dále domáhá výroku Ústavního soudu, jímž by Ústavní soud nálezem prohlásil postup soudů České republiky v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 185/97 za porušující ústavní právo stěžovatele na spravedlivý a rychlý proces zaručený v článcích 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na zrušení v záhlaví citovaných ustanovení občanského soudního řádu, občanského zákoníku a zákona o Ústavním soudu. Především ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu považuje stěžovatel za diskriminační a protiústavní a v tomto ustanovení spatřuje překážku k ochraně jeho základních práv a svobod.
Ještě před tím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že pouze v případě, když návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, může se jím zabývat také věcně.
Stěžovatel nebyl ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů zastoupen advokátem.
Dne 9. 3. 2004 byl stěžovatel vyzván k odstranění výše uvedené vady s poučením, že ústavní stížnost bude odmítnuta, pokud neodstraní vadu ve lhůtě 15 dnů od doručení této výzvy. Současně jej Ústavní soud poučil ve smyslu stanoviska Pl. ÚS-st. 1/96 publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, str. 471,477, C.H.Beck Praha 1998, že povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem je obligatorní a platí i pro osoby znalé práva. Tato výzva mu byla doručena dne 13. 3. 2004.
Dne 29.3.2004 obdžel Ústavní soud přípis stěžovatele, který k výzvě k odstranění vad ze dne 9.3.2004 sděluje, že k advokátním službám nemá důvěru. Právní zastoupení nepovažuje za garanci řádné ochrany jeho práv a svobod. Pokud se Ústavní soud cítí být vázán protiústavním ustanovením §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nechť mu na své náklady a riziko ustanoví advokáta, ale stěžovatel osobně o tyto služby nestojí a není svolný je hradit.
Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel ve stanovené lhůtě vadu neodstranil.
To ve svých důsledcích nastoluje situaci, ve které Ústavní soud nemůže podanou ústavní stížnost a návrh věcně projednat, neboť je povinen, jsa zákonem o Ústavním soudu vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR, podle §43 odst. 2 písm. b) z důvodů uvedeného v §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost spojenou s návrhem na zrušení v záhlaví tohoto usnesení uvedených ustanovení občanského soudního řádu a zákona o Ústavním soudu odmítnout. Bylo proto rozhodnuto, jak jest ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Lze jen dodat, že stejný závěr zaujal Ústavní soud i v případě dalších ústavních stížností téhož stěžovatele, který ve stanovené lhůtě neodstranil vady svého podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2004
JUDr. František Duchoň
předseda senátu