ECLI:CZ:US:2004:1.US.36.04
sp. zn. I. ÚS 36/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti T. B.-P., s.r.o., zastoupené advokátem JUDr. D. Č., proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti č.j. Zn 2194/2002-14 ze dne 17. 1. 2003 a proti usnesení Policie ČR - Okresní ředitelství v Uherském Hradišti č.j. ČTS:ORUH-282/KPV-OHK-SE-2002 ze dne 11. 10. 2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo doručeno podání obchodní společnosti T. B.-P., s.r.o., označené jako ústavní stížnost, které směřovalo proti usnesení Policie ČR - Okresní ředitelství v Uherském Hradišti č.j. ČTS:ORUH-282/KPV-OHK-SE-2002 ze dne 11. 10. 2002 a proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti č.j. Zn 2194/2002-14 ze dne 21. 1. 2003. Uvedeným usnesením Okresního ředitelství Policie ČR v Uherském Hradišti bylo odloženo trestní oznámení stěžovatelky o podezření ze spáchání trestného činu podvodu a dalších trestných činů. Následným usnesením Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti byla zamítnuta stížnost proti usnesení o odložení trestního oznámení. Uvedenými rozhodnutími Policie ČR a Okresního státního zastupitelství byla - podle názoru stěžovatelky - porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem České republiky.
Ústavní soud již dříve judikoval, že "z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu o dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) ústavy ČR nezakládá" (usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, Praha, C.H.Beck 1997, str. 343 a násl.).
Ústavní soud ve vztahu k obsahu podání v souzené věci rovněž dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nebyla způsobilá porušit uvedená základní práva a svobody stěžovatele, chráněné ústavním pořádkem České republiky, protože ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, neexistuje.
Proto byla ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 25. března 2004
JUDr. František Duchoň, v.r.
předseda senátu Ústavního soudu