ECLI:CZ:US:2004:1.US.370.03
sp. zn. I. ÚS 370/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. D. Š., zastoupené JUDr. Ing. T. B., advokátem, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. Zt 289/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností, doplněnou podáním ze dne 11. 11. 2003, se JUDr. Dagmar Šimáková (dále jen "stěžovatelka") domáhala zrušení shora citovaného usnesení státního zástupce okresního státního zastupitelství pro porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Citovaným usnesením státní zástupce zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Správy Jihočeského kraje, Odbor hospodářské kriminality SKPV, České Budějovice, ze dne 9. 4. 2003, ČTS: PJC-37/TČ-HK-2002, o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů podle §151 odst. 3 trestního řádu (dále jen "TrŘ") v trestní věci obviněného V. V.
V předmětné trestní věci byla stěžovatelka rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2001, sp. zn. 1 Nt 745/2001, ustanovena obhájkyní obviněného V. V. Dne 18. 6. 2002 byla jmenována do funkce státního zástupce, proto podala dne 19. 12. 2002 policejnímu orgánu, který vedl trestní řízení, návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za poskytnuté právní služby v dané trestní věci ve výši 79 759,-- Kč (§151 TrŘ). Při výpočtu svého nároku vycházela z §7; §10 odst. 3 písm. b), c); §12 odst. 4 a §15a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhrad advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"), a ze "záznamu vyšetřovatele ze dne 24. 9. 2001", z něhož vyplývá, že je obviněný stíhán pro 12 skutků. V dané věci bylo prvotní usnesení policejního orgánu ze dne 15. 1. 2003, ke stížnosti stěžovatelky, zrušeno státním zástupcem a vráceno policejnímu orgánu k novému rozhodnutí. Usnesením ze dne 9. 4. 2003, ČTS: PJC-37/TČ-HK-2002, policejní orgán Policie ČR, SJčK, OHK SKPV, České Budějovice, určil stěžovatelce odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 42 235,50 Kč. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, v níž zejména namítla, že policejní orgán nesprávně rozhodl, neboť při počtu skutků měl vycházet ze záznamu tehdejšího vyšetřovatele ze dne 24. 9. 2001. V případě účtované částky za čerpané pohonné hmoty nebylo nutné jejich krácení, neboť není žádným právním předpisem určeno ani zakázáno čerpání benzínu s oktanovým číslem 98 do vozidla, které bylo obhajobou užito.
Při rozhodování o stížnosti stěžovatelky vyšel státní zástupce ze spisového materiálu a z podrobně odůvodněného usnesení policejního orgánu. S odkazem na zmíněné usnesení státní zástupce zejména uvedl, že policejní orgán při určení náhrady hotových výdajů podle §13 advokátního tarifu (vyúčtování pohonných hmot) vycházel z platného technického průkazu vozidla tov. zn. V. P., který stěžovatelka použila k cestě v souvislosti s obhajobou obviněného. Z technického průkazu vyplývá, že výrobce vozidla předepsal k používání benzín s oktanovým číslem 95, a nikoli 98, jak si stěžovatelka účtovala. Proto policejní orgán oprávněně v této části snížil částku účtovanou stěžovatelkou. Ve vztahu k námitce, týkající se "záznamu vyšetřovatele ze dne 24. 9. 2001", opět vycházel z usnesení policejního orgánu, kde je uvedeno, že tento záznam nesplňuje základní procesní náležitosti záznamu o upozornění obviněného ve smyslu §160 odst. 6 TrŘ. V tomto směru státní zástupce uvedl, že zmíněný záznam nesplňuje zákonné požadavky na překvalifikování jednání obviněného podle příslušných ustanovení trestního řádu. Jako takový nemůže mít a nemá právní účinky ve vztahu k právnímu jednání obviněného a nebyl vydán podle trestního řádu. Z tohoto důvodu nepřisvědčil námitkám stěžovatelky a výši účtované náhrady za právní služby.
V ústavní stížnosti stěžovatelka nejprve podrobně zrekapitulovala průběh původního řízení ve věci a obsah usnesení. Poté, ve vztahu ke své ústavněprávní argumentaci, zejména namítla, že odměna obhájce se řídí příslušnými ustanoveními advokátního tarifu od okamžiku, kdy mu bylo překvalifikování trestného činu oznámeno. Záznam vyšetřovatele ze dne 24. 9. 2001 je nutno chápat jako změnu kvalifikace trestného činu, pro který je obviněný stíhán. Změna kvalifikace se provádí pouhým "opatřením", které nemá ze zákona předepsanou žádnou zvláštní formu. Musí pouze splňovat základní požadavky určitosti a srozumitelnosti, což záznam vyšetřovatele ze dne 24. 9. 2001 splňuje. Orgány činné v trestním řízení tento "záznam" neuznaly jako řádné překvalifikování trestného činu. S tím stěžovatelka nesouhlasí a tento postup považuje za šetření prostředků ze státního rozpočtu. Domnívá se, že se státní zástupce nevypořádal s jejími námitkami uplatněnými ve stížnosti. Napadené usnesení tak není řádně odůvodněno, je nepřezkoumatelné a vykazuje znaky libovůle orgánu veřejné moci. Na podporu své argumentace odkázala na nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 511/02, sp. zn. IV. ÚS 304/98, sp. zn. III. ÚS 176/96, sp. zn. III. ÚS 55/95, sp. zn. II. ÚS 598/2000 a sp. zn. IV. ÚS 15/99.
K výzvě Ústavního soudu se vyjádřil státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, který uvedl, že policejní orgán v odůvodnění svého usnesení podrobně rozvedl, na základě jakých skutečností a zákonných norem dospěl k výroku svého usnesení, kterým zkrátil stěžovatelkou účtovanou částku. Ke stížnosti stěžovatelky přezkoumal usnesení policejního orgánu a spisový materiál v předmětné trestní věci a ztotožnil se se závěry policejního orgánu. V odůvodnění usnesení dále rozvedl, proč nemůže mít zmíněný "záznam vyšetřovatele ze dne 24. 9. 2001" právní účinky ve vztahu k právnímu jednání obviněného. Tuto skutečnost konstatoval ve svém usnesení i policejní orgán. K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces nedošlo, neboť o stěžovatelkou uplatněných nárocích příslušné orgány činné v trestním řízení, na základě zákona, rozhodly. Věc byla posouzena a rozhodnuta v souladu s §2 odst. 6, §147 odst. 1 a §151 odst. 2 TrŘ.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V daném případě lze konstatovat, že státní moc byla uplatněna v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR).
K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces je třeba si z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy, není možno vykládat jako garanci úspěchu v řízení. To, že orgán veřejné moci rozhodne způsobem, se kterým stěžovatelka nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu. V daném případě policejní orgán a státní zástupce postupovali v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a advokátního tarifu a stěžovatelka mohla podat opravný prostředek, což využila. Napadená usnesení mají zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), byla vydána příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny), nejsou projevem svévole (čl. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a rozhodovalo se ve dvoustupňovém řízení. Za takových okolností lze učinit jen závěr, že postup orgánů veřejné moci a jejich rozhodnutí zajistil spravedlivý výsledek. K porušení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy tedy nedošlo.
Policejní orgán své usnesení o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů stěžovatelky velmi podrobně, řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Státní zástupce své usnesení odůvodnil sice stručně, ale v rozsahu, který v žádném případě nemůže vést ani k závěru o jeho nepřezkoumatelnosti, ani k závěru, že by bylo výsledkem protiústavní svévole. Státní zástupce se s námitkami uplatněnými stěžovatelkou vypořádal, zejména s tím, zda záznam vyšetřovatele ze dne 24. 9. 2001 lze považovat za změnu právní kvalifikace jednání obviněného podle trestního řádu.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2004
JUDr. Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu