ECLI:CZ:US:2004:1.US.376.04
sp. zn. I. ÚS 376/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelů E. F., a V. F., obou zastoupených Mgr. Z. H., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v řízení zahájeném na základě návrhu stěžovatelů ze dne 29. 10. 2003 ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Nc 101/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé - s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 (věta první) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), v přesvědčení, že v předmětné věci dochází ke zbytečným průtahům a dochází tak k porušování jejich práva na soudní a jinou právní ochranu - navrhují, aby Ústavní soud vydal nález, v němž ve výrokové části I. konstatuje, že průtahy v řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Nc 101/2002, zahájeném na základě návrhu stěžovatelů ze dne 29. 10. 2003, dochází k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, a ve výrokové části II. zakazuje Městskému soudu v Brně pokračovat v porušování základního práva stěžovatelů na projednání a rozhodnutí věci bez zbytečných průtahů a přikazuje mu, aby ve věci vedené pod sp. zn. 25 Nc 101/2002 neprodleně jednal a rozhodl.
V ústavní stížnosti stěžovatelé, jako prarodiče nezletilého V. F. (dále jen "nezletilý"), narozeného dne 18. 6. 1999, uvedli, že dne 29. 10. 2003 podali Městskému soudu v Brně návrh "o výkon prarodičovské zodpovědnosti k nezletilému", v němž žádali uvedený soud o úpravu styku s nezletilým (jejich vnukem), a to vzhledem ke komplikované rodinné situaci mezi jeho rodiči, kteří jsou v současné době v rozvodovém řízení. Stěžovatelé současně poukázali na to, že vyřešení otázky výkonu rodičovské zodpovědnosti k nezletilému je jedním ze základních problémů, který je v současné době soudně řešen. Od okamžiku, kdy stěžovatelé uvedený návrh dne 29. 10. 2003 k Městskému soudu v Brně podali, se však ze strany soudu "nic neděje", ačkoliv se jedná o zájem pětiletého dítěte, na jehož výchově se v současné době podílí pouze jeho matka. Stěžovatelé dále uvedli, že soudní řízení týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti k nezletilému trvá již více než dva roky, aniž by bylo ve věci meritorně rozhodnuto. Proto poukázali na skutečnost, že otec dítěte, Mgr. V. F. (syn stěžovatelů; dále jen "otec nezletilého"), podal Ústavnímu soudu dne 1. 6. 2004 ústavní stížnost, v níž upozornil na nepřiměřeně dlouhou dobu projednávání této věci.
Stěžovatelé proto podávají ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v řízení zahájeném na základě návrhu stěžovatelů ze dne 29. 10. 2003, a to ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Nc 101/2002 - neboť se domnívají, že zde dochází k naprosto neodůvodněným průtahům ze strany Městského soudu v Brně, který v souvislosti s jejich návrhem neprovedl jediný úkon. Stěžovatelé odkazují na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 71/99, podle něhož včasnost ochrany práv je i zárukou přesvědčení občanů, že se lze na justici spolehnout. Stěžovatelé zdůrazňují skutečnost, že za situace, kdy se narušené právní vztahy týkají nezletilého, dochází v důsledku naprosté nečinnosti Městského soudu v Brně "k bezdůvodně zbytečným průtahům a je jasné, že v dohledné době nebude ve věci rozhodnuto, když zde nebylo nařízeno ani první jednání - tedy v přiměřené lhůtě soud věc nezačal projednávat".
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení - Městský soud v Brně, který považoval ústavní stížnost stěžovatelů na průtahy v řízení za nedůvodnou. Podal stručný přehled doposud učiněných kroků a postupu v řízení. Městský soud uvedl, že Ústavní soud usnesením ze dne 5. 8. 2004, sp. zn. II. ÚS 328/04, již odmítl pro zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnost otce nezletilého proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v řízení, vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Nc 101/2002 a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 16 Nc 101/2004, neboť žádné průtahy ve věci nezjistil. Městský soud dále poukázal na to, že v uvedeném řízení usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 16 Nc 101/2004, nebyla k návrhu otce nezletilého soudkyně JUDr. T. G. vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.
Poté, co Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a připojený spis Městského soudu v Brně, sp.zn. 25 Nc 101/2002, dospěl k závěru - stejně jako ve věci sp. zn. II.ÚS 328/04 - že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že je povinností státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby jeho principy, zakotvené v Listině (čl. 38 odst. 2, dle kterého má každý právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, tedy v přiměřené lhůtě) a v Úmluvě (čl. 6 odst.1, který zakotvuje právo na to, aby záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem), byly respektovány, přičemž případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 55/94 In: Ústavní soud: Sbírka nálezů a rozhodnutí, sv. 2, str. 39, sp.zn. IV. ÚS 466/97, Ústavní soud: Sbírka nálezů a rozhodnutí, sv. 10, str. 251).
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu, konformní s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva [např. Kemmache proti Francii (1991) Philis proti Řecku (1997), Pélissier a Sassi proti Francii (1999), Punzelt proti České republice (2000), Bořánková proti České republice (2003)], však rovněž vyplývá, že při posuzování "přiměřenosti doby řízení" je třeba vycházet z okolností konkrétního případu, zejména složitosti samotného sporu a chování účastníků řízení (např. srov. sp.zn. II. ÚS 445/98 In: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 14, str. 117 a násl.).
Ústavní soud z připojeného soudního spisu zjistil, že návrh prarodičů (stěžovatelů) ze dne 29. 10. 2003 je pod zn. SV 506/2003 součástí vlastního spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 25 Nc 101/2002, který se týká nezl. V. F., v němž byla projednána i stížnost otce na průtahy v řízení. Obě věci od sebe nelze oddělovat, pokud jde o reálnou možnost jejich projednání. Z obsahu spisu plyne, že Městský soud v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 25 Nc 101/2002 postupoval ústavně konformním způsobem (jak bylo ostatně konstatováno v citovaném usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2004, sp. zn. II. ÚS 328/04), tzn., že činil potřebné úkony nezbytné pro řádné projednání věci a rovněž v přiměřených lhůtách ve věci nařizoval jednání. K prodloužení řízení v podstatě došlo z podnětu právního zástupce otce nezletilého, který vznesl bezdůvodnou námitku podjatosti předsedkyně senátu městského soudu a řízení (ve věci sp. zn. 25 Nc 101/2002) bylo odročeno na neurčito. Následně městský soud předložil spis ve věci sp. zn. 25 Nc 101/2002 (a společně s ním návrh stěžovatelů obsažený v uvedeném spise pod zn. SV 506/2003) k rozhodnutí o námitce podjatosti Krajskému soudu v Brně, který rozhodl dne 8. 7. 2004 tak, že jí nevyhověl a spis vrátil Městskému soudu v Brně. Z obsahu uvedeného spisu rovněž vyplývá - jak uvedl ve svém vyjádření i Městský soud v Brně - že Ústavní soud usnesením ze dne 5. 8. 2004, sp. zn. II. ÚS 328/04, již odmítl pro zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnost otce nezletilého proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v řízení, vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Nc 101/2002 a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 16 Nc 101/2004, neboť žádné průtahy ve věci nezjistil
Podle přesvědčení Ústavního soudu za situace, kdy v době podání ústavní stížnosti stěžovateli dne 21. 6. 2004, byl spis sp. zn. 25 Nc 101/2002 (a společně s ním návrh stěžovatelů vedený v uvedeném spise pod zn. SV 506/2003) nejprve předložen Krajskému soudu v Brně a poté si jej vyžádal Ústavní soud (k projednání otcovy ústavní stížnosti vedené sp. zn. II. ÚS 328/04) - tedy v době od podání návrhu stěžovatelů "na výkon prarodičovské zodpovědnosti" k nezletilému dne 29. 10. 2003 až do doby podání ústavní stížnosti stěžovatelů dne 21. 6. 2004 - nemohl Městský soud v Brně o návrhu stěžovatelů reálně jednat a rozhodnout. Proto Ústavní soud nedospěl k závěru, že před Městským soudem v Brně v řízení zahájeném na základě návrhu stěžovatelů ze dne 29. 10. 2003 (vedeném pod zn. SV 506/2003 společně s věcí pod sp. zn. 25 NC 101/2002) dochází k průtahům a v důsledku toho k porušení jejich základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 věta první Úmluvy. Vzhledem k tomu neshledává Ústavní soud ani důvod Městskému soudu v Brně nálezem zakázat, aby pokračoval v porušování práv stěžovatelů a přikázat mu, aby ve věci neprodleně jednal a rozhodl.
Za tohoto stavu není odkaz stěžovatelů na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 71/99 namístě, neboť zásady vyslovené v uvedeném nálezu v této souzené věci porušeny nebyly.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný [dle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2004
JUDr. Vojen Güttler v.r.
předseda senátu Ústavního soudu