ECLI:CZ:US:2004:1.US.471.04
sp. zn. I. ÚS 471/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti J. S., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2003, čj. 28 Co 210/2003 - 74, rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 2. 2003, čj. 11 C 958/2002 - 44, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 11. 2000, čj. 6 C 1088/2000 - 18, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností ze dne 21. 7. 2004, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2004, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků. Stěžovatel podal návrh, který sepsal sám, a nebyl zastoupen advokátem.
Vzhledem k obsahu návrhu Ústavní soud nepožadoval odstranění jeho vad, ale nejdříve se zabýval jeho formálními náležitostmi.
Ústavní soud nejprve zkoumal tu část ústavní stížnosti, ve které stěžovatel napadá rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2003, čj. 28 Co 210/2003 - 74, a rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 2. 2003, čj. 11 C 958/2002 - 44. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta počíná dnem následujícím po doručení rozhodnutí, přičemž za poslední procesní prostředek se považuje řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2003, čj. 28 Co 210/2003 - 74, byl stěžovateli doručen dne 16. 1. 2004. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula více než čtyři měsíce před tím, než stěžovatel ústavní stížnost podal.
Stěžovatel svůj návrh také směřoval proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 11. 2000, čj. 6 C 1088/2000 - 18. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C.H.Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu]. Jak vyplývá ze sdělení Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 8. 2004, stěžovatel nenapadl odvoláním rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 11. 2000, čj. 6 C 1088/2000 - 18, a nevyčerpal tedy všechny procesní prostředky, které jsou mu k ochraně jeho práva poskytnuty. Ústavní soud navíc připomíná, že od doručení tohoto rozsudku stěžovateli do data podání ústavní stížnosti uplynulo více než 3 a půl roku.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě [ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] a jako návrh nepřípustný [ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2004
JUDr. František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu