ECLI:CZ:US:2004:1.US.511.03
sp. zn. I. ÚS 511/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti Ing. M. G. a Mgr. D. G., zastoupených JUDr. V. H., advokátem, proti kolaudačnímu rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 2 - Slovany ze dne 29. 1. 2003, a rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 16. 12. 2003, zn. STAV/4237/03, proti nečinnosti orgánu veřejné moci, a ve věci návrhu na zrušení ust. §78 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé ústavní stížností ze dne 26. 9. 2003, kterou rozšířili podáním ze dne 11. 2. 2004, navrhli zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a domáhali se také ochrany proti nečinnosti orgánu veřejné moci. Současně s ústavní stížností podali návrh na zrušení §78 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud, předtím než se začal zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, přezkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k projednání, mj. se zabýval přípustností návrhu. V přípise ze dne 24. 3. 2004 uvedl Krajský soud v Plzni, že stěžovatelé podali žalobu proti rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 2 - Slovany ze dne 29. 1. 2003. O žalobě nebylo dosud rozhodnuto.
K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C.H.Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1, ve spojení s §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Protože stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, je jejich návrh na zrušení rozhodnutí orgánů veřejné moci nepřípustný. V případě, že i po vyčerpání všech procesních prostředků budou stěžovatelé toho názoru, že došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených základních práv a svobod, mají možnost obrátit se opět s ústavní stížností na Ústavní soud. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku.
Stěžovatelé také namítali porušení svých práv, ke kterému mělo dojít jiným zásahem orgánu veřejné moci, spočívající v jeho údajné nečinnosti. I v tomto případě je nutno vyčerpat všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Od přijetí zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, zaručuje ochranu proti nečinnosti správního orgánu i obyčejný zákon [viz ust. §79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. I v této části je tak návrh stěžovatelů nepřípustný.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
K podání návrhu na zrušení ustanovení zákona jsou stěžovatelé legitimováni pouze v případě, když aplikací určitého zákona nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a která přímo zasahuje do sféry ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů ve formě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci a jestliže je návrh na zrušení jiného právního předpisu podán spolu s touto ústavní stížností [§74 zákona o Ústavním soudu]. Protože však byla ústavní stížnost odmítnuta, odpadla podmínka projednání návrhu na zrušení ustanovení zákona podle ust. §74 zákona o Ústavním soudu [viz podobně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4, C.H.Beck, Praha 1996, str. 351]. Ústavní soud se tak nezabýval návrhem na zrušení ust. §78 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2004
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu