ECLI:CZ:US:2004:1.US.532.03
sp. zn. I. ÚS 532/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti stěžovatelky F. C., s. r. o., zastoupené JUDr. J. N., advokátem, proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 4. 2. 2003, zn. 032999/2002-631/Kad/G, a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 9. 8. 2003, čj. 12859/2003-603, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 13. 10. 2003 doručena prostřednictvím faxu ústavní stížnost stěžovatelky, písemně doplněná 14. 10. 2003, kterou stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu a současně navrhla zrušení ustanovení §95 bodu 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb.
Stěžovatelka ve stížnosti uvedla, že Český telekomunikační úřad ve správním řízení rozhodl, že je povinna zaplatit poskytovateli telekomunikačních služeb částku Kč 6 332,90 za poskytnuté služby. Podle stěžovatelky mělo být rozhodnutími správních orgánů porušeno její vlastnické právo, zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Dále bylo údajně porušeno její právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na veřejné projednání věci ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatelka také navrhla zrušení ustanovení §95 bodu 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb. pro rozpor s čl. 4 a čl. 81 Ústavy ČR a čl. 36 - 38 Listiny.
Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti, nutné k jejímu meritornímu projednání. Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ve lhůtě stanovené zákonem [ust. §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 3. 2004 (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Dalším formálním předpokladem pro projednání ústavní stížnosti, který Ústavní soud v dané věci přezkoumával, je přípustnost návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C.H.Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1, ve spojení s §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu].
Podle §244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OSŘ"), rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán"), podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1 OSŘ ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta (§246 odst. 1 OSŘ).
Stěžovatelka tedy nevyužila procesního prostředku, který jí k ochraně jejích práv poskytuje OSŘ v části páté, nově koncipované s účinností od 1. 1. 2003. Stěžovatelka tak nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
V dané věci by tedy byly naplněny podmínky pro odmítnutí ústavní stížnosti soudcem zpravodajem pro její nepřípustnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka však svou ústavní stížnost spojila s návrhem na zrušení §95 bodu 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb. K podání návrhu na zrušení ustanovení zákona je stěžovatel legitimován pouze v případě, když aplikací určitého zákona nastane skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a která přímo zasahuje do sféry ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele ve formě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci, a jestliže je návrh na zrušení zákona podán spolu s touto ústavní stížností [§74 zákona o Ústavním soudu]. Protože ústavní stížnost stěžovatelky byla odmítnuta, odpadla tím podmínka projednání návrhu na zrušení ustanovení zákona podle ust. §74 zákona o Ústavním soudu [viz podobně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4, C.H.Beck, Praha 1996, str. 351]. Ústavní soud se proto již nezabýval návrhem na zrušení ust. §95 bodu 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Na základě shora uvedených skutečností odmítl senát Ústavního soudu ústavní stížnost stěžovatelky podle §43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2004
JUDr. František Duchoň, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu