ECLI:CZ:US:2004:1.US.551.04
sp. zn. I. ÚS 551/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. září 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D. ve věci ústavní stížnosti T. K., . zastoupeného Mgr. L. L., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v nečinnosti Krajského soudu v Plzni v řízení sp. zn. 19 C 36/99 a v porušování práva na zachování lidské důstojnosti, osobni cti a zasahování do vlastnického práva a soukromého a rodinného života v řízení sp. zn. 20 K 35/97, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 9. 2004 brojí stěžovatel proti postupu Krajského soudu v Plzni, u něhož je vedeno pod sp. zn. 20 K 35/97 konkursní řízení na majetek stěžovatele jako úpadce.
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 1998 byl na majetek stěžovatele prohlášen konkurs, přičemž správcem podstaty byl ustaven Ing. V. B. a zvláštním správcem pro řízení vyvolaná konkursem a pro vymáhání stěžovatelových pohledávek byl ustaven JUDr. Ing. V. L. Dne 31. 5. 1999 podal zvláštní správce Krajskému soudu v Plzni návrh na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, tj. stěžovatele a jeho manželky.
Řízení o vypořádaní bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které mělo být jednoznačně přednostně vyřízeno a rozhodnuto, probíhá do dnešní doby, a to stále u soudu prvního stupně bez vyhlídky na případné rozhodnutí v nejbližší době. Jednáním správce a Krajského soudu v Plzni dochází podle stěžovatele k neúnosným průtahům tohoto řízení, které způsobují stálý a trvalý zásah do vlastnických práv stěžovatele.
Dne 27. 10. 1999 rozhodl Krajský soud v Plzni v rámci konkursního řízení o udělení souhlasu s prodejem šesti bytových domů a zemědělské hospodářské budovy mimo dražbu a jedinému zájemci. Samosoudce krajského soudu pak odpověděl stěžovateli přípisem ze dne 15. 11. 1999, že v konkursním řízení dosud nebylo možno vyhotovit soupis konkursní podstaty, neboť probíhá řízení o vypořádání společného jmění manželů, a není tedy známo, který majetek náleží do výlučného vlastnictví stěžovatele. Na námitku stěžovatele týkající se zpeněžení šesti domů a hospodářské nemovitosti, bylo sděleno, že do rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů nebude přistoupeno ke zpeněžení, resp. uzavření kupních smluv. Správce podstaty dopisem ze dne 19. 8. 2003 pak konstatoval, že dosud nedošlo k pravomocnému soudnímu vypořádání společného jmění manželů a z uvedených důvodů není správce podstaty oprávněn pořídit definitivní soupis majetku patřící do konkursní podstaty.
Stěžovatel v ústavní stížnosti dále uvedl, že správce podstaty nepravdivými výroky o jeho osobě, osočováním stěžovatele a jeho rodinných příslušníků vytvářel mezi lidmi averzi a negativní nálady, jež se projevily útoky na majetek rodiny a přímým napadáním.
Stěžovatel se proto domnívá, že takový postup soudu a správce podstaty lze považovat za zásah do práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dál jen "Listina"), dále za porušení práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a práva na projednání věci veřejně bez zbytečných průtahů a práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny.
Stěžovatel v ústavní stížnosti výslovně navrhl, aby Ústavní soud přijal nález, jímž Krajskému soudu v Plzni zakáže pokračovat v porušování práva na soudní ochranu tím, že ve věci sp. zn. 19 C 36/99 zůstává nečinný, a Krajskému soudu v Plzni a vedlejším účastníkům zakáže pokračovat v porušování práva na soudní ochranu (stěžovatel odkazuje na čl. 36 odst. 1, čl. 10 odst. 1,2 a čl. 11 odst. 1 Listiny) v řízení sp. zn. 20 K 35/97.
Před tím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen soudce zpravodaj zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální a obsahové náležitosti a zda jde o stížnost přípustnou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z obsahu ústavní stížnosti a z jejího petitu lze dovodit, že stěžovatel brojí proti nepřiměřené délce řízení o vypořádání společného jmění manželů, které je vedeno Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 19 C 36/99, a dále brojí proti postupu soudu a správce podstaty, kterým je podle stěžovatele zasahováno do jeho důstojnosti, cti a dobrého jména a do soukromého a rodinného života.
Podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, vyjma návrhu na obnovu řízení (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a takového mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Za shora uvedené procesní prostředky lze podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu považovat kromě řádného opravného prostředku a mimořádného opravného prostředku i jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
S ohledem na to je třeba podanou ústavní stížnost považovat za nepřípustnou, neboť stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.
Pokud jde o tu část stížnosti, jíž stěžovatel brojí proti zbytečným průtahům v řízení, je třeba konstatovat, že Ústavní soud v minulosti nevyžadoval vyčerpání tzv. hierarchické stížnosti, tj. stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, před podáním ústavní stížnosti, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení (viz např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. I. ÚS 600/03, II. ÚS 504/03). Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) provedenou zákonem č. 192/2003 Sb. byl do právního řádu včleněn s účinností od 1. 7. 2004 nový institut tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§174a zákona o soudech a soudcích). Vzhledem k této snaze zákonodárce zavést do právního řádu nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení vyčerpání tohoto návrhu před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, sp. zn. IV. ÚS 259/04).
Jde-li o část ústavní stížnosti, kterou stěžovatel napadá postup Krajského soudu v Plzni a správce konkursní podstaty v řízení sp. zn. 20 K 35/97 a tvrdí, že tímto postupem je zasahováno do práva na zachování důstojnosti, cti, dobré pověsti a práva na ochranu před neoprávněnými zásahy do osobního a rodinného života, je i v této části ústavní stížnost nepřípustná. Z ústavní stížnosti nikterak nevyplývá, že by stěžovatel vyčerpal postup podle ust. §13 Občanského zákoníku a domáhal se nejprve ochrany před tvrzenými zásahy do osobnostních práv v řízení před obecnými soudy.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustný návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2004
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj