ECLI:CZ:US:2004:2.US.312.04
sp. zn. II. ÚS 312/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Prof. PhDr. F. Č., DrSc., 2) P. K., 3) Ing. K. H., CSc., 4) O. K., 5) Ing. P. K., 6) V. B., 7) M. M., 8) A. A. o. d. N., družstva, 9) J. J., 10) J. N., a 11) Ing. M. N., všech zastoupených JUDr. V. V., advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 28/559, Praha, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2003, č. j. 39 Co 178/03-108, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 8. 2002, č. j. 24 C 263/98-82, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky-České národní banky, Na Příkopě 28, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2003, č. j. 39 Co 178/03-108, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 8. 2002, č. j. 24 C 263/98-82, a tvrdí, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva podle čl. 1, 2 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst.1 a 3, a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 8. 2002, č. j. 24 C 263/98-82, zjistil, že jím byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelé spolu s dalšími čtyřmi osobami po vedlejším účastníkovi řízení domáhali zaplacení celkem Kč 10 095 520.- (tj. jmenovité hodnoty akcií A. P., a. s.), z titulu náhrady škody, způsobené nesprávným úředním postupem, spočívajícím v rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení o rozdělení bankovní licence A., a. s., a dále ve zkreslení účetní závěrky nuceným správcem, jmenovaným vedlejším účastníkem řízení. Proti tomuto rozsudku se žalobci odvolali. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2003, č. j. 39 Co 178/03-108, byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen.
Stěžovatelé uvedli, že zakoupili akcie A. P., a. s., ve jmenovité hodnotě Kč 4 073 720,- a poukázali na okolnosti, za nichž byla dne 17. září 1996 zavedena vedlejším účastníkem řízení v A. P., a. s., nucená správa, která měla být preventivním opatřením, a měla vést k obnovení stability a likvidity banky. Vedlejší účastník řízení deklarovaný cíl nezajistil. Stávajícím akcionářům zůstaly po skončení nucené správy akcie pouze části banky, do které byly soustředěny pouze tzv. klasifikované úvěry, další pasiva a závazky, které nepřešly při prodeji druhé části banky na G. C. b., a. s. Postupem vedlejšího účastníka řízení, došlo ke znehodnocení akcií stěžovatelů až na nulovou hodnotu.
Podle názoru stěžovatelů tím došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a proto se domáhali náhrady škody. Uvedli, že obecné soudy se však nezabývaly podstatou jejich žaloby. Ke škodě na majetku stěžovatelů mělo dojít snížením tržní hodnoty akcií A. P., a. s., ve vlastnictví stěžovatelů před zavedením nucené správy vedlejším účastníkem řízení a po ukončení této nucené správy. Tento rozdíl považují za skutečnou škodu, neboť ze znaleckého posudku Ing. J. Č., předloženého k důkazu obecným soudům, vyplývá, že ani hypoteticky nelze předpokládat, že by v budoucnu po ukončení likvidace A. P., a. s. vznikl jakýkoliv rozdělitelný likvidační zůstatek.
Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud tedy neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo, zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
Ústavní soud nezjistil zásah do práv, kterých se stěžovatelé v ústavní stížnosti dovolávají. Soud prvého stupně rozhodl ve věci v souladu s procesními předpisy, když se vypořádal se žalobou na náhradu škody, uplatněnou mj. i stěžovateli, jako akcionáři A. P., a. s., proti vedlejšímu účastníkovi řízení. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, v souladu s procesními předpisy přezkoumal a opodstatněně rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí se vypořádal s námitkami uplatněnými v odvolání a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu vysvětlil, proč závěry soudu prvého stupně,
týkající se předčasnosti žaloby s ohledem na probíhající likvidaci banky, jejíž akcie stěžovatelé vlastní, považuje za správné. Ústavní soud nemá výhrady k právnímu názoru soudů obou stupňů, že jistotu ohledně majetkové újmy na straně žalobců přinese až ukončení likvidace A. P., a. s., jak ostatně Ústavní soud dovodil v obdobných případech, řešených pod sp. zn. II. ÚS 342/03 a sp. zn. III. ÚS 402/03.
Ze stejných důvodů Ústavní soud neshledal, že by došlo k zásahu do práv stěžovatelů, zakotvených v článku 11 odst. 1 a 4 Listiny. Ústavní stížností napadaným postupem soudů obou stupňů totiž nedošlo k takovému zásahu do majetkových práv stěžovatelů, které by byly nezvratné, a které by jinak než cestou ústavní stížnosti nebylo možné napravit. Za současného stavu věci (tj. do skončení likvidace společnosti, jejíž akcie stěžovatelé vlastní) nelze učinit jednoznačný závěr k jakému zásahu do majetkových práv stěžovatelů došlo, tedy zda tento zásah má povahu kvalifikovaného zásahu do ústavně zaručených práv.
Ze shora uvedených důvodů byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou, a proto byla dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. července 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu