ECLI:CZ:US:2004:2.US.330.04
sp. zn. II. ÚS 330/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele K. S., zastoupeného JUDr. J. M., o návrhu ze dne 23. 5. 2004, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel svým blanketním podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 1. 6. 2004, brojí proti blíže neoznačenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2004. Uvádí pouze, že mu dosud nebyl Českou advokátní komorou přidělen advokát, o něhož nedávno požádal.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení §30 odst. 1 a §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud navrhovatele přípisem ze dne 10. 6. 2004 vyzval k odstranění vad podání s poučením, že jeho návrh bude odmítnut, pokud vady neodstraní ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Během této lhůty navrhovatel požádal o její prodloužení s tím, že doposud nesehnal advokáta, neboť Česká advokátní komora mu sice na jeho žádost přidělila advokátku JUDr. G., ale následně své rozhodnutí zrušila. Ústavní soud jeho žádosti vyhověl a přípisem ze dne 5. 8. 2004 lhůtu prodloužil s konečnou platností o dalších 30 dnů, počítaných od doručení přípisu. Dle připojené doručenky byla tato písemnost uložena na poště dne 10. 8. 2004, neboť adresát nebyl v době doručení zastižen. Přes skutečnost, že navrhovatel si fakticky písemnost převzal na poště dne 24. 8. 2004, fikce doručení nastala do deseti dnů od uložení, tedy již dne 20. 8. 2004 (viz §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu). Posledním dnem lhůty k podání řádné ústavní stížnosti bylo pondělí 20. 9. 2004.
Dne 22. 9. 2004 obdržel Ústavní soud žádost advokátky JUDr. J. M. o stanovení další 30denní lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti. K žádosti, jež byla dána k poštovní přepravě dne 21. 9. 2004, byla připojena plná moc k zastupování před Ústavním soudem udělená navrhovatelem této advokátce rovněž dne 21. 9. 2004. JUDr. M. poukázala na to, že sdělení České advokátní komory o tom, že byla určena k poskytování právní služby navrhovateli ve věci jeho ústavní stížnosti, obdržela dne 1. 9. 2004. Téhož dne o tom informovala navrhovatele, jemuž připomněla, že je nutno, aby podepsal příslušné plné moci. Navrhovatel ji kontaktoval telefonicky dne 13. 9. 2004, kdy byl opětovně poučen o nutnosti urychlené návštěvy. K projednání věci se dostavil po tel. dohodě ze dne 20. 9. 2004, a to dne 21. 9. 2004. Až při této návštěvě se dozvěděla, že navrhovatel podal ústavní stížnost pouze velmi obecně, z čehož vyplynulo, že je nutno nastudovat jeho trestní spis, který se nachází v jiném městě, než je sídlo její kanceláře.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že prodloužená soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad marně uplynula dne 20. 9. 2004. Navrhovatel v této lhůtě přes poučení o možných následcích vady neodstranil. Ústavní soud proto nemohl akceptovat jeho další žádost o prodloužení lhůty podanou prostřednictvím právní zástupkyně až dne 21. 9. 2004. Vzniklou situaci si navrhovatel zavinil svým laxním přístupem k dané věci. Ač v minulosti podal již několik ústavních stížností, tyto byly (až na jednu výjimku) odmítnuty bez věcného projednání, neboť je přes poučení Ústavního soudu ve stanovené lhůtě nedoplnil. Musí mu být tedy známy zákonné náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, na nichž Ústavní soud striktně trvá (srov. Pl. ÚS-st 1/96, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 9, str. 471 a násl.). Přesto podal další ústavní stížnost, jež opět nesplňuje základní předpoklady k tomu, aby mohla být projednána (jedná se o blanketní návrh, z něhož nelze ani zjistit konkrétní rozhodnutí, která jsou napadána). Z přípisu advokátky JUDr. M. lze dovodit, že ani jí navrhovatel neposkytl potřebnou součinnost. I když o jejím určení se nepochybně dozvěděl již začátkem září 2004 a byl jí opakovaně upozorněn na nutnost neprodleně se dostavit k sepisu plné moci a k podání základních informací o věci, kontaktoval ji osobně až 21. 9. 2004, tedy po uplynutí prodloužené lhůty, která mu byla stanovena k odstranění vad ústavní stížnosti.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť navrhovatel neodstranil vady podání ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2004
JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj