ECLI:CZ:US:2004:2.US.402.04
sp. zn. II. ÚS 402/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. P., proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. Pp 60/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2004, sp.zn. 14 To 329/2004, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 26. 6. 2004, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 7. 2004, se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Nymburce ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze, uvedených v záhlaví. Tvrdil, že v řízení o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody byl krácen na svých ústavních právech. Současně požádal o ustanovení advokáta, kterého mu Česká advokátní komora v Praze odmítla na jeho žádost určit.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud navrhovatele přípisem ze dne 2. 8. 2004 vyzval k odstranění vad podání s poučením, že jeho návrh bude odmítnut, pokud vady neodstraní ve lhůtě do 30 dnů od obdržení výzvy. Ústavní soud navrhovatele mimo jiné výslovně upozornil na jeho povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu. Současně ho informoval, že je třeba, aby o určení advokáta požádal Českou advokátní komoru v Praze, neboť zákon o Ústavním soudu neumožňuje ustanovit advokáta z úřední moci. Výzva byla navrhovateli doručena dne 6. 8. 2004. Navrhovatel na ni reagoval dopisem ze dne 16. 8. 2004, v němž Ústavnímu soudu sdělil, že o určení advokáta Českou advokátní komoru požádal, ale nepředpokládá, že mu bude vyhověno. O stejnou službu totiž již několikrát žádal, ale bylo mu sděleno, že advokátní komora mu již dalšího advokáta neurčí.
Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Z doslovného znění a z kogentní povahy citovaného ustanovení vyplývá, že navrhovatel jako účastník řízení je povinen být v řízení před Ústavním soudem zastoupen zákonem požadovaným způsobem. Smysl a účel povinného zastoupení advokátem totiž spočívá mj. v zajištění kvalifikovaného uplatnění práv (srov. Pl. ÚS-st. 1/96, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 9, str. 471 a násl.).
S ohledem na výše citované kogentní ustanovení zákona o Ústavním soudu musí Ústavní soud i za situace, kdy údajně Česká advokátní komora odmítá určit navrhovateli advokáta, důsledně trvat na tom, aby byl v řízení před Ústavním soudem kvalifikovaně zastoupen (v tomto řízení mu nepřísluší hodnotit odůvodněnost a oprávněnost naznačeného postupu advokátní komory). Navrhovatel však ve stanovené 30 denní lhůtě (počítané od obdržení výzvy dne 6. 8. 2004) vytknuté vady podaného návrhu neodstranil a nepožádal ani o prodloužení této soudcovské lhůty.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť navrhovatel neodstranil vady podání ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2004
JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj