ECLI:CZ:US:2004:2.US.403.04
sp. zn. II. ÚS 403/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti 1. J. R. a 2. E. R., zastoupených JUDr. P. W., proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Okresního ředitelství Služby kriminální policie Jičín ze dne 30. 10. 2003, č. j. ČTS: ORJC-562/OOK-2003, a proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2004, č. j. 1 Zn 7136/2002-67, za účasti Okresního ředitelství Služby kriminální policie Jičín a Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 1. 7. 2004 obdržel Ústavní soud písemnost, v níž byl vyjádřen nesouhlas stěžovatelů se shora uvedeným rozhodnutím okresní státní zástupkyně. Vzhledem k tomu, že písemnost nesplňovala zákonné náležitosti návrhu na zahájení řízení ve smyslu ustanovení §29, §30 odst. 1, §34 a §72 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byli navrhovatelé vyzváni dne 2. 8. 2004 k odstranění vad návrhu.
Vady podání byly odstraněny podáním ze dne 17. 8. 2004, jež splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem.
Stěžovatelé se domnívají, že byli zkráceni na svém ústavně zaručeném právu na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Tento zásah spatřují v tom, že orgány Policie České republiky opakovaně odkládají trestní oznámení pro tentýž skutek pana F. K., ačkoli stěžovatelé svá podání doplňovali o nově tvrzené skutečnosti, nově označované důkazy, které nebyly orgány Policie České republiky provedeny. Dále pak poukazují na značnou délku řízení. S ohledem na tyto důvody se domáhají zrušení rubrikovaných rozhodnutí.
Okresnímu ředitelství Správy kriminální policie Policie České republiky v Jičíně (dále jen "policejní orgán") bylo doručeno trestní oznámení stěžovatelů na F. K., jenž měl podle obsahu podání v přesně nezjištěné době, několik dnů před 4. 12. 1998, vykrást dům stěžovatelů. Policejní orgán prověřil podezření ze spáchání trestného činu dle §247 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona a dle §159a odst. 1 trestního řádu oznámení odložil. Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatelé stížnost Okresnímu státnímu zastupitelství v Hradci Králové, které stížnost jako nedůvodnou ve smyslu §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo.
V souladu s ustanovením §32 zákona o Ústavním soudu vyzval soud účastníky řízení, policejní orgán a Okresní státní zastupitelství v Hradci Králové, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Policejní orgán ve vyjádření ze dne 5. 10. 2004 uvedl, že dle jeho názoru proběhlo prošetřování zcela objektivně a byly provedeny potřebné úkony. Námitku o liknavosti "orgánů veřejné moci" považuje za neobjektivní s ohledem na to, že byla vyslechnuta celá řada osob, které nebydlí v jeho obvodu, nadto oznamovatelé během vyšetřování sami několikrát podávali vysvětlení. Z obsahu vyšetřování rovněž nevyplynulo, že by F. K. měl kontakty s příslušníky policie, a i za situace, kdy by tomu tak bylo, nemělo to vliv na závěry vyšetřování.
Ve vyjádření ze dne 24. 9. 2004 Okresní státní zastupitelství v Hradci Králové uvádí, že se domnívá, že nedošlo k žádnému zkrácení práv stěžovatelů, k prošetření jejich oznámení byl proveden dostatek důkazů, které odůvodňují učiněný závěr. Rovněž odkazuje na závěry Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, které se zabývalo z podnětu stěžovatelů prošetřením jeho rozhodnutí, a dospělo ke shodnému výsledku.
Po té, co Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud považuje za nutné uvést, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho úkolem není skutkově a právně objasňovat věci, jež patří do pravomoci obecných soudů, a nepřísluší mu hodnotit provedené důkazy. Je nicméně oprávněn posoudit, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda nebyla takovým vybočením porušena základní práva a svobody stěžovatelů. K porušení těchto práv a následnému zásahu Ústavního soudu by došlo tehdy, pokud by byl zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry soudů a vykonanými skutkovými zjištěními (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 ve věci sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, nález č. 34, str. 257 a násl.).
Podle názoru Ústavního soudu provedly dotčené orgány úkony potřebné k posouzení oznámení stěžovatelů. Z výpovědí osob, ani odborných posouzení obrazů, které stěžovatelé označili, nevyplynuly poznatky, které by potvrzovaly nějaké protiprávní jednání F. K. Všechny zjištěné skutečnosti byly podrobně vyloženy již v odůvodnění rozhodnutí policejního orgánu o odložení trestního oznámení. Nelze tedy spatřovat extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními orgánů činných v trestním řízení a právními závěry, které byly z těchto zjištění učiněny. Za této situace není prostor pro zásah Ústavního soudu proti napadeným rozhodnutím, neboť Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem orgánů činných v trestním řízení nedošlo k zásahu do základního práva na právní ochranu. Ústavní soud rovněž konstatuje - jak ostatně byli stěžovatelé již upozorněni Krajským státním zastupitelstvím v Hradci Králové - že stěžovateli napadeným postupem nejsou dotčena jejich práva na náhradu škody pořadem práva civilního.
Pro doplnění Ústavní soud rovněž dodává, že z Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatelů na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky nezakládá (tak viz i usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1997 ve věci sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, usnesení č. 5, str. 343 a násl.).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatelů, a proto návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu