ECLI:CZ:US:2004:2.US.414.03
sp. zn. II. ÚS 414/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti F., s. r. o., zastoupené JUDr. B. V., advokátem, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v řízení, vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, pod sp. zn. 3 T 12/2001, za účasti Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svým návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 8. 2003 domáhá, aby Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dále pokračovat v průtazích v řízení a uložil mu ve věci neprodleně jednat. Domnívá se, že nečinností soudu jsou porušována jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že podáním doručeným okresnímu soudu dne 17. 4. 2000 se jako poškozená připojila k trestnímu řízení ve věci obžalovaného Ing. R. K. a uplatnila nárok na náhradu škody, přičemž obžaloba byla okresním státním zastupitelstvím podána dne 31. 1. 2000. Až do 5. 1. 2001, kdy věc původně vedená pod sp. zn. 4 T 20/2000 byla přidělena do senátu 3 T, nebyly učiněny žádné úkony. První líčení proběhlo 26. 3. 2001. Vzhledem k tomu, že ve věci i nadále docházelo k průtahům, domáhala se stěžovatelka v průběhu roku 2002 nápravy opakovaným podáním stížnosti na průtahy řízení k rukám předsedkyně soudu a návrhem na vyloučení soudce Mgr. M. V. pro podjatost, ovšem bezvýsledně. Dne 20. ledna 2003 podala stěžovatelka stížnost na průtahy v řízení předsedovi Krajského soudu v Ostravě, na jejímž základě jí bylo místopředsedou soudu sděleno, že průtahy ve vyřizování věci neshledal. Od 6. 5. 2003, kdy krajský soud usnesením č. j. 7 To 146/2003-1104 zrušil usnesení o uložení pořádkové pokuty stěžovatelce, je celé řízení v klidu. Stěžovatelka má za to, že ke zbytečným průtahům dochází také proto, že důkazy navrhované obhajobou a akceptované soudem nesměřují k objasnění trestné činnosti obžalovaného. Dále poukazuje na skutečnost, že v důsledku délky řízení jí vznikají další značné majetkové škody, že soud nemá zájem věc řešit a zasahuje svou nečinností do jejích ústavně zaručených základních práv.
Soudkyně Okresního soudu ve Frýdku-Místku JUDr. I. M. ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 24. 3. 2004 uvedla, že vzhledem ke změně předsedy senátu v souvislosti s odchodem Mgr. V., který dosud věc projednával, ke Krajskému soudu v Ostravě, se ke skutečnostem uvedeným v ústavní stížnosti nemůže vyjádřit. Spis 3 T 12/2001 byl spojen ke společnému řízení s trestní věcí Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 3 T 124/2002 a je nadále veden pod touto spisovou značkou. Hlavní líčení bylo odročeno na 2. 6. 2004 a do tohoto termínu měly strany podávat návrhy na doplnění dokazování. Poté přichází v úvahu nařízení znaleckého dokazování znaleckým ústavem, neboť se jedná o komplikovanou a odborně náročnou věc, ve které již bylo vypracováno několik znaleckých posudků, jejichž rozpory se však dosud v hlavním líčení nepodařilo odstranit. Stěžovatelka již na základě výzvy soudu předložila potřebné důkazy a doklady a společně s ostatními účastníky řízení požádala o poskytnutí lhůty pro formulování otázek.
Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku Ústavnímu soudu ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 25. 3. 2004 sdělilo, že ve věci Ing. R. K. byly ve dnech 1. 2. 2000, 11. 1. 2001 a 23. 8. 2002 podány obžaloby k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, na jejichž základě bylo opakovaně nařízeno hlavní líčení. Usnesením tohoto soudu ze dne 23. 12. 2003 byly věci vedené pod sp. zn. 3 T 12/2001 a 3 T 124/2002 spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí a věc je nadále vedena pod sp. zn. 3 T 124/2002 a dosud v ní nebylo pravomocně rozhodnuto. Poslední hlavní líčení bylo nařízeno na den 16. 3. 2004 a bylo odročeno na den 2. 6. 2004. V souladu s požadavkem okresního soudu se obžaloba k tomuto dni vyjádřila k otázkám nového znaleckého posudku a navrhovaných svědků.
Ústavní soud přezkoumal tvrzení obsažená v ústavní stížnosti z hlediska namítaného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Z příloh ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že v projednávané věci, v níž dosud nebylo ani v prvním stupni rozhodnuto, nepochybně k dílčím průtahům a pochybením v řízení docházelo, ať už v období předcházejícím přidělení věci do senátu 3 T, tedy do 5. 1. 2001, či v období následujícím, a to do doby, než věc převzal současný soudce.
Podle článku 90 Ústavy jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, tedy v přiměřené lhůtě. Obdobně čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") zakotvuje právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu proto platí, že je povinností státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví, zakotvené v Listině a Úmluvě, byly respektovány, přičemž případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 55/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů a rozhodnutí, sv. 2, str. 39, sp.zn. IV. ÚS 466/97, Ústavní soud: Sbírka nálezů a rozhodnutí, sv. 10, n. 38).
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu, konformní s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, však také vyplývá, že při posuzování "přiměřenosti doby řízení" je třeba vycházet z okolností konkrétního případu, především složitosti dané záležitosti, a chování účastníků řízení, zejména pak stěžovatele (srov. např. sp.zn. II. ÚS 445/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 14, str. 117 a násl.).
Z příloh ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka ne vždy poskytovala soudu potřebnou součinnost (viz zejména odůvodnění usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 9. 2002, č. j. 3 T 12/2001-1048 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 7 To 146/2003). Nelze přehlédnout ani skutečnost, že délka řízení je poznamenána rovněž uplatňováním procesních práv samotným obžalovaným, ale i opakovanými stížnostmi na průtahy, námitkou podjatosti či podáním návrhu na vyloučení soudce ze strany stěžovatelky, k jejichž využití je sice oprávněna, nicméně i v jejich důsledku je konečné rozhodnutí ve věci oddalováno.
Ústavní soud při posuzování návrhu vzal v úvahu, že Okresní soud ve Frýdku-Místku v době rozhodování o ústavní stížnosti ve věci koná. Z výše uvedených vyjádření je zřejmé, že soudkyně JUDr. I. M. poté, co jí byl po odchodu Mgr. V. ke Krajskému soudu spis přidělen, postupovala tak, aby věc mohla být bez neodůvodněných průtahů vyřízena. S obsahem spisu se seznámila a učinila kroky potřebné k tomu, aby mohl být řádně zjištěn skutkový stav. Jak vyplývá z vyjádření okresního soudu i okresního státního zastupitelství a jak Ústavní soud z vlastní činnosti zjistil, hlavní líčení se mělo konat dne 2. 6. 2004, a pouze z důvodu nemoci předsedkyně senátu muselo být odročeno.
Za této situace tedy dle názoru Ústavního soudu odpadl důvod pro vydání nálezu, kterým by Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku bylo uloženo, aby nepokračoval v průtazích a aby neprodleně ve věci jednal, což ve svých důsledcích vede k tomu, že se návrh stěžovatelky stal zjevně neopodstatněným, a to přestože v průběhu řízení k dílčím průtahům došlo. To však již zpětně Ústavní soud napravit nemůže, neboť zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mu neumožňuje napravit v současné době již neexistující pochybení obecného soudu.
Povinností obecných soudů však, i přes odmítnutí ústavní stížnosti, zůstává dbát na to, aby nebyla jejich eventuální nečinností navozena situace vedoucí k porušení práva stěžovatelky na projednání věci bez zbytečných průtahů v přiměřené lhůtě. Ústavní soud považuje za nutné dodat, že pokud by v dalším průběhu řízení došlo k nedůvodným průtahům, nadále zůstává stěžovatelce možnost využít všech procesních prostředků k obraně svého práva, a to včetně další ústavní stížnosti.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu