ECLI:CZ:US:2004:2.US.528.04
sp. zn. II. ÚS 528/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. M., zastoupeného JUDr. L. S., proti trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň - město ze dne 30. 10. 2000, č. j. 8 T 143/2000-55, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 31. 8. 2004 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým stěžovatel brojí proti postupu Okresního soudu Plzeň - město ve věci,vedené pod sp. zn. 8 T 143/2000, a domáhá se zrušení trestního příkazu, vydaného uvedeným soudem pod zmíněnou spisovou značkou dne 30. 10. 2000. V odůvodnění dále upozorňuje, že proti uvedenému trestnímu příkazu podal prostřednictvím svého právního zástupce odpor. Soud dopisem ze dne 1. 7. 2000 sdělil právnímu zástupci stěžovatele, že odpor byl podán osobou k tomu neoprávněnou. Na základě tohoto sdělení podal právní zástupce stěžovatele dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a podnět ke stížnosti pro porušení zákona k Ministerstvu spravedlnosti ČR. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 16. 10. 2002 dovolání odmítl. Také Ministerstvo spravedlnosti dne 2. 4. 2004 sdělilo, že k podání stížnosti pro porušení zákona nebyly shledány důvody. Stěžovatel považuje za nesprávný názor Okresního soudu Plzeň-město, dle něhož byl odpor v projednávané věci podán osobou neoprávněnou. Tvrdí, že tak soud porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu.
Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [§72 odst. 1 písm. a) a odst. 3, §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížnosti plyne, že přesto, jak stěžovatel formuloval závěrečný petit svého návrhu, směřuje jeho podání primárně proti postupu Okresního soudu Plzeň - město ve věci vedené pod sp. zn. 8 T 143/2000, kdy na základě odporu, podaného právním zástupcem stěžovatele, nedošlo ke zrušení trestního příkazu ze dne 30. 10. 2000, čj. 8 T 143/2000-55. Soud totiž odpor považoval za podaný osobou k tomu neoprávněnou a zrušující účinky ve vztahu k trestnímu příkazu mu nepřiznal. Právního zástupce o uvedených skutečnostech pouze neformálně informoval dopisem ze dne 1. 7. 2002. Ústavní stížnost tak svým obsahem napadá nikoli rozhodnutí soudu (trestní příkaz), ale až jeho následný postup ve věci. Směřuje tedy proti jinému zásahu orgánu veřejné moci (okresního soudu). Proti uvedenému zásahu zákon procesní prostředek k ochraně práva neposkytuje. Dovolání proti němu není přípustné, což vysvětlil Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 16. 10. 2002, čj. 6 Tdo 789/2002-97. Ani podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, směřovaný k Ministerstvu spravedlnosti, o jehož podání stěžovatel v ústavní stížnosti informuje, není procesním prostředkem k ochraně práva, jež má na mysli zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud již opakovaně judikoval, že takovým prostředkem je výhradně ten, jež umožňuje efektivní obranu proti zásahu do ústavně zaručených práv a svobod (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03). Musí jít především o prostředek v procesní dispozici stěžovatele, tedy prostředek, jež zákon poskytuje stěžovateli a nikoli jinému subjektu. Prostředek k ochraně práva musí být prostředkem účinným, musí tedy dovolit rozhodujícímu orgánu skutečně se zabývat obsahem podání a umožnit mu napadené rozhodnutí efektivně změnit, rozumí se, že nezávisle na vůli dotčeného orgánu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 9/94). Takovým efektivním prostředkem nepochybně není podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Lhůta k podání projednávaného návrhu tak podle ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavnímu soudu běží ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Zásah orgánu veřejné moci měl v projednávané věci spočívat v chybné reakci na odpor podaný právním zástupce stěžovatele proti trestnímu příkazu. K uvedenému zásahu došlo "vyrozuměním" Okresního soudu Plzeň - město ze dne 1. 7. 2002 (č.l. 84 spisu). Objektivní lhůta pro podání ústavní stížnosti tak skončila dne 1. 7. 2003. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 30. 8. 2004, tedy zjevně po lhůtě k tomu určené.
Ústavní soud se dále domnívá, že by návrhu stěžovatele nemohl vyhovět ani v případě, kdy by lhůta pro podání ústavní stížnosti byla zachována. Petit ústavní stížnosti totiž směřuje proti trestnímu příkazu. Jeho zrušením by však zjevně nedošlo k napravení údajného zásahu do práv stěžovatele, k němuž mělo dojít až po jeho vydání dalším postupem obecného soudu.
Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 8. října 2004
JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj