ECLI:CZ:US:2004:2.US.62.04
sp. zn. II. ÚS 62/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. PhDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti obchodní společnosti O. C., a.s., zastoupené Mgr. Z. K., proti výroku I. a III. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 11. 2003, č.j. 32 Odo 904/2002-316, za účasti Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s poukazem na porušení jejích ústavně zaručených práv, domáhá zrušení dvou výroků v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo zastaveno řízení o dovolání stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2002, čj. 23 Co 44/2002-288. Uvedeným rozhodnutím odvolací soud ve věci samé potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 9. 2001, čj. 7 C 37/2000-272, jímž byla zamítnuta žaloba proti stěžovatelce o zaplacení částky 62.804,- Kč s úroky. Odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně změnil jen ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
V ústavní stížnosti, kterou dle prohlášení právního zástupce Mgr. Z. K. sepsal předseda představenstva stěžovatelky MUDr. J. H. a právní zástupce se s ní "ztotožňuje", stěžovatelka upřesňuje, že Obvodní soud pro Prahu 8 ji usnesením ze dne 29. 7. 2002 vyzval, aby si pro řízení před dovolacím soudem ve smyslu ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř. obstarala právní zastoupení advokátem. Předseda představenstva stěžovatelky, MUDr. H., podáním ze dne 13. 8. 2002 přímo na formuláři lékařské zprávy ze dne 12. 8. 2002 podal návrh na přerušení řízení, neboť "pro u něho proběhlé lékařské výkony zachraňující život a pro jeho následné dlouhodobé rekonvalescentní a rehabilitační pobyty mimo Prahu" jsou podle jeho názoru splněny podmínky uvedené v ustanovení §109 odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť "účastník se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy". Pro vážné onemocnění předsedy představenstva nemohla stěžovatelka údajně adekvátně reagovat na výzvu soudu prvého stupně a vyhledat a ustanovit si kvalifikované právní zastoupení pro dovolací řízení. Dne 10. 11. 2003, přes přetrvávající zdravotní obtíže, MUDr. H. vyhledal a ustanovil právní zastoupení stěžovatelky advokátem Mgr. Z. K., který se s dovoláním stěžovatelky ztotožnil. Ode dne 14. 11. 2002 byla tedy stěžovatelka údajně v řízení o dovolání právně zastoupena.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 7 C 37/2000, z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům, a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud předně připomíná, že je podle své ustálené judikatury vázán petitem ústavní stížnosti, nikoli jejím odůvodněním. Námitkami, které stěžovatelka směřovala mimo rámec petitem vytýčený, se proto dále nezabýval.
Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 7 C 37/2000-301, ze dne 29. 7. 2002, byla stěžovatelka vyzvána, aby ve lhůtě 30 dnů předložila soudu plnou moc udělenou advokátovi a ve stejné lhůtě předložila advokátem sepsané dovolání s tím, že pokud nebude výzvě vyhověno, bude spis předložen dovolacímu soudu, který řízení zastaví. Předseda představenstva stěžovatelky, MUDr. H., výzvu soudu oproti podpisu dne 13. 8. 2002 převzal. Přípisem ze dne 13. 8. 2002 MUDr. H. informoval soud o svých vleklých zdravotních komplikacích a svým jménem požádal soud o přerušení řízení s odkazem na ustanovení §109 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Dne 4. 11. 2002 byly Obvodnímu soudu pro Prahu 8 doručeny dva přípisy, které MUDr. H. podal za stěžovatelku, stěžovatelka v nich nicméně opět vystupovala bez povinného právního zastoupení advokátem. Výrokem I. usnesení ze dne 12. 11. 2003, čj. 32 Odo 904/2002-316, Nejvyšší soud ČR řízení o dovolání stěžovatelky zastavil, neboť přes výzvu soudu neodstranila vady v právním zastoupení. Dne 14. 11. 2003 (nikoli tedy dne 14. 11. 2002, jak tvrdí) stěžovatelka podala k poštovní přepravě přípis adresovaný Nejvyššímu soudu, k němuž byla přiložena plná moc advokáta Mgr. K. datovaná dnem 20. 6. 2002 a jeho prohlášení ze dne 20. 6. 2002,. že se s dovoláním stěžovatelky ze dne 20. 6. 2002 ztotožňuje, rovněž datované dnem 20. 6. 2002.
Dle §241 odst. 1 o.s.ř. je povinné zastoupení zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Jedná se přitom o nedostatek odstranitelný, a to postupem dle ust. §104 odst. 2 o.s.ř. Pokud však dovolatel na výzvu nereaguje, povinné právní zastoupení advokátem pro řízení o dovolání si neobstará, nelze v řízení z tohoto důvodu pokračovat, a dovolací soud proto řízení zastaví.
Za situace, kdy Obvodní soud pro Prahu 8 v souladu s citovaným ustanovením stěžovatelku usnesením ze dne 29. 7. 2002 vyzval, aby vady v právním zastoupení ve lhůtě k tomu stanovené odstranila, přičemž ji vyčerpávajícím způsobem informoval o tom, jak má ve věci postupovat a jaké jsou právní následky pro případ, že tak neučiní, nelze považovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který v souladu s ust. §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. pro nedostatek podmínky dovolacího řízení, stanovené v ust. §241 odst. 1 věty první a odst. 2 věty druhé o.s.ř., řízení zastavil, za neústavní a porušující základní práva stěžovatelky.
Stěžovatelka navíc svou argumentaci o neoprávněnosti postupu soudu opírá předně o tvrzení, že Nejvyšší soud pochybil, když nerozhodl o jejím návrhu na přerušení řízení ze dne 13. 8. 2002. Ústavní soud předesílá, že Nejvyšší soud usnesení o zastavení vydal dne 12. 11. 2003, tedy poté, co MUDr. H. dne 4. 11. 2002 podal za stěžovatelku sám, "doplnění dovolání", v němž se o svých zdravotních problémech již nezmiňoval. Stěžovatelka (v původním řízení žalovaná) je přitom obchodní společnost. MUDr. H. však návrh na přerušení řízení, jemuž ve smyslu ustanovení §109 odst. 2 o.s.ř. soud může vyhovět, zdůvodnil zhoršením svého zdravotního stavu. Z jeho tvrzení nikterak nevyplývá, co v obstarání povinného právního zastoupení stěžovatelky advokátem bránilo jiné fyzické osobě oprávněné za ni jednat (konkrétně např. druhému členu představenstva stěžovatelky). Přílohou přípisu, který stěžovatelka podala k poštovní přepravě dne 14. 11. 2003, tedy až poté, co Nejvyšší soud o dovolání rozhodl, beztak nebylo advokátem sepsané dovolání, k jehož dodání byla stěžovatelka soudem vyzvána, nýbrž odkaz na neodůvodněné dovolání podané za stěžovatelku MUDr. H. dne 20. 6. 2002. Ústavní soud nespatřuje v naznačeném postupu Nejvyššího soudu sebemenší dotčení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv.
Vzhledem k tomu, že, jak Ústavní soud ověřil, Nejvyšší soud ČR rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.
K návrhu stěžovatele na úhradu nákladů řízení před Ústavním soudem je nutno uvést, že předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu. Je-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká, v.r.
předsedkyně senátu