ECLI:CZ:US:2004:2.US.91.04
sp. zn. II. ÚS 91/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Rychetského a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. M. P., proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24. září 2002, sp. zn. 26 C 113/99, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. dubna 2003, sp. zn. 16 Co 78/2003, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo 1577 /2003, za účasti Okresního soudu v Karviné, Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu ČR, jako účastníků řízení mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], brojil stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24. září 2002 (26 C 113/99-173), rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. dubna 2003 (16 Co 78/2003-197) a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. prosince 2003 (21 Cdo 1577 /2003-215), o odškodnění pracovního úrazu, jimiž bylo vyhověno žalobě stěžovatele do částky 7.800,- Kč s příslušenstvím, dále byl návrh stěžovatele zamítnut, co do částky 484.143,- Kč s příslušenstvím a do budoucna 16.255,- Kč od 1. září 2001 a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Podle odůvodnění ústavní stížnosti, obsahově shodného s jeho stanovisky a závěry pojatými do opravných prostředků, stěžovatel - stručně řečeno - tvrdil, že v řízení byla spravedlivost procesu narušena tím, že obecné soudy důkazy podporující argumentaci žalující strany vyložily jako důkazy ve prospěch žalované strany, popírající objektivní stav věci. Stěžovatel má za to, že právo na spravedlivý proces zajišťuje, aby věc byla spravedlivě posouzena. Obecné soudy vycházely z přesného popisu záznamu o úrazu a z prvního zápisu u lékaře, nepřihlédly k svědeckým výpovědím svědků ve prospěch stěžovatele, kteří byli přítomni na pracovišti a potvrdili, že došlo k důlnímu otřesu při kterém byl prokazatelně zraněn stěžovatel. Obecné soudy žalobu stěžovatele zamítly a věc uzavřely tak, že vzaly v úvahu pouze znalecký posudek znalce Doc. MUDr. Z. K., CSc., i když bylo zpracováno několik znaleckých posudků s opačnými závěry. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že tento znalec se nevypořádal s námitkami stěžovatele, že jeho potíže s páteří vznikly až po pracovním úraze a až do doby pracovního úrazu pracoval jako směnový předák v dole v rubání a čelbě.
Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutími obecných soudů byl zkrácen na svých ústavně zaručených právech, čímž došlo k porušení čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a proto stěžovatel navrhl zrušit napadené rozhodnutí. Stěžovatel podrobněji nezdůvodnil ústavněprávní aspekty co do tvrzeného porušení (ústavně zaručených) jeho práv, navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis (26 C 113/99) a dále vyzval účastníky řízení Okresní soud v Karviné, Krajský soud v Ostravě a Nejvyšší soud ČR, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil předseda senátu Okresního soudu v Karviné Mgr. M. P., Ph.D., a to tak, že senát složený z předsedkyně JUDr. L. P. a přísedících, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§30 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), dospěl k tomuto závěru na základě znaleckého dokazování. Hodnocení důkazů bylo provedeno ve smyslu ust. §132 a násled. o.s.ř. a dále odkázal na odůvodnění rozhodnutí rozsudku. Aniž by účastník řízení vznesl návrh, jak má být ve věci rozhodnuto, sdělil, že má za to, že postupem prvostupňového soudu nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 6 a čl. 8 Úmluvy.
Na výzvu Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Ostravě předsedou senátu JUDr. O. P. (§30 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a to tak, že odvolací soud odmítá tvrzení stěžovatele, že by postupem odvolacího soudu došlo k porušení ustanovení Úmluvy, neboť v daném sporu nebyla narušena spravedlnost procesu. Účastník má za to, že veškeré důkazy, které byly před soudy obou stupňů provedeny, byly vyhodnoceny v souladu s ustanovením §132 o.s.ř. a v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, z něhož jednoznačně vyplývá, jakým způsobem byly důkazy vyhodnoceny. Z výše uvedených důvodů účastník řízení vznesl návrh, aby Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele jako nedůvodnou odmítl.
Účastník řízení Nejvyšší soud ČR (21 Cdo 1577/2003 - 215) se vyjádřil předsedou senátu JUDr. M. P. (§30 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a to tak, že dle jeho názoru podstatou ústavní stížnosti je podle stěžovatele jeho nesouhlas jak obecné soudy skutkově a právně posoudily jeho věc. Ve vztahu k napadenému usnesení dovolacího soudu pouze konstatuje, že jeho dovolání bylo odmítnuto proto, že odvolatel neuplatnil dovolací důvod podle ustanovení §241 a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), ale dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (skutkové zjištění nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) - zpochybňoval závěr o tom, co bylo příčinou onemocnění bederní páteře a jeho přeřazení na jinou práci. Protože stěžovatel ani neuvádí, že by napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR mohla být porušena jeho ústavní práva, navrhl, aby ústavní stížnost byla ve vztahu k usnesení dovolacího soudu odmítnuta, neboť je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti opakoval tvrzení, jež vznesl v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně do výroku II. - V., a jak o nich byla vpředu zmínka, a to přesto, že s nimi se obecný soud v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku řádným a ústavně konformním způsobem vypořádal (§157 odst. 2 o. s. ř.). V tomto odůvodnění obecný soud zdůraznil, že rozhodnutí soudu I. stupně vycházelo z náležitě zjištěného skutkového stavu věci a ze čtyř znaleckých posudků, o jejichž správnosti nelze pochybovat. Na základě takto řádně zjištěného skutkového stavu pak dospěly obecné soudy (Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, i Okresní soud v Karviné, jako soud I. stupně), v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci (čl. 81, 82 Ústavy ČR) k právnímu závěru, který má oporu ve skutkovém základu zjištěném superrevizním znalcem Doc. MUDr. Z. K., CSc., v posuzované věci.
Stěžovatelova tvrzení obsažená v ústavní stížnosti jsou tak co do svého charakteru polemikou s rozhodovacími důvody obecných soudů, nadto v rovině obecného práva, v níž stěžovatel přehlíží, že Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), není příslušný přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995). Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění zvláštních podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994, a další), které však ve stěžovatelově věci shledány nebyly a ostatně nebyly ani stěžovatelem tvrzeny.
Ústavní soud nezjistil, že by v postupu odvolacího soudu ani v postupu soudu prvního stupně byla porušena práva stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu, obsažená v hlavě páté, ani práva stěžovatele zakotvená v čl. 30 Listiny základních práv a svobod. Rovněž tak neshledal porušení článku 90 Ústavy ČR. Z obecného pohledu je si třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i z dalších ustanovení, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Postupoval-li obecný soud v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a svůj postup řádně odůvodnil, jak tomu bylo v dané věci, neměl Ústavní soud důvod učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.
Z takto rozvedených důvodů je zřejmé, že k porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv či svobod stěžovatele nedošlo, a proto návrh na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jak je vpředu označeno, byl posouzen jako zjevně neopodstatněný. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je ze znělky tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 23. září 2004
JUDr. Pavel Rychetský v. r.
předseda senátu