ECLI:CZ:US:2004:3.US.403.03
sp. zn. III. ÚS 403/03
Usnesení
III. ÚS 403/03
Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. V. B., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2003, sp. zn. 17 Co 196/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která byla i jinak podána co do formálních podmínek ve shodě se zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2003 (17 Co 196/2003-70) a tvrdil, že jím a v řízení před tímto soudem bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR).
Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2003 (17 Co 196/2003-70) bylo změněno usnesení soudu I. stupně (usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. dubna 2003 - 5 C 144/2001-55) tak, že soud přiznává znalkyni JUDr. Daně K. za podaný znalecký posudek č. 259/03 odměnu za deset hodin práce po 300,- Kč ve výši 3000,- Kč, za tři hodiny práce po 200,- Kč ve výši 600,- Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 511,10 Kč, celkem 4.111,10 Kč.
Vpředu označeným usnesením soud I. stupně přiznal jmenované znalkyni za znalecký posudek odměnu za třináct hodin práce po 300,- Kč ve výši 3.900,- Kč, za tři hodiny práce po 200,- Kč ve výši 600,- Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 511,10 Kč, celkem částku 5.011,10 Kč.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že právní závěry odvolacího soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Stěžovatel namítá, že neměl možnost seznámit se a následně písemně vyjádřit k písemnému vyjádření znalkyně JUDr. D. K., o jehož existenci se dozvěděl až po obdržení napadeného usnesení. Dále uvádí, že listinnými důkazy (tyto v ústavní stížnosti nikterak nekonkretizoval) bylo prokázáno, že doklad nazvaný "znalecký posudek č. 259/03" je "nicotným padokladem". Odvolací soud nerozhodl napadeným usnesením o nákladech odvolacího řízení. Stěžovatel rovněž poukazuje na absenci podpisu posudku a na to, že jako důkaz navrhl ostatní znalecké posudky stejné znalkyně týkající se nájemného v témže domě, který soud neprovedl a v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, jak se s tímto návrhem stěžovatele vypořádal. V této souvislosti stěžovatel tvrdí, že zpracování pěti stejných "posudků" může trvat méně obratné písařce asi 30 minut kancelářské práce.
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označeno.
Na základě výzvy Ústavního soudu (§42 odst. 4 zákona) se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení, Krajský soud v Brně. Účastník řízení odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a uvedl, že vzhledem k povaze věci nemusel ve smyslu §214 odst. 2
písm. c) o. s. ř. k projednání odvolání stěžovatele nařizovat jednání. Při rozhodování Krajský soud v Brně vycházel z obsahu spisu a ve věci neprováděl žádné dokazování. Vyjádření znalkyně bylo konstatováno pouze za účelem stručného podání zprávy o dosavadním průběhu řízení, vztahujícím se k přiznanému znalečnému. Toto vyjádření však nebylo podkladem pro rozhodování Krajského soudu v Brně. Tento soud nerozhodoval o nákladech odvolacího řízení, o nichž bude rozhodovat soud I. stupně v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé. Účastník nevznesl procesní návrh stran ústavní stížnosti.
Ústavní soud vyžádal předmětný spis Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 5 C 144/2001 a po jeho prostudování, s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti a vyjádření účastníka řízení, konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Na tomto místě se sluší zdůraznit, že Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti, není součástí obecných soudů, a proto mu nepřísluší v daných souvislostech přezkoumávat zákonnou či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což dle povahy ústavní stížnosti stěžovatel z větší části usiloval. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.
Podle názoru Ústavního soudu napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2003 (17 Co 196/2003-70) bylo vydáno v souladu se zákonem a ústavně konformním způsobem odůvodněno (§167 odst. 2, §157 odst. 2 o. s. ř.); pod aspektem ochrany ústavnosti proto nelze Krajskému soudu v Brně nic vytknout.
Krajský soud v Brně v napadeném usnesení přezkoumal usnesení soudu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto o znalečném za zpracovaný znalecký posudek. Uvedený soud v odůvodnění konstatoval, že námitky stěžovatele stran způsobilosti znalkyně ke zpracování posudku je třeba označit za právně irelevantní, neboť účastníkům řízení již ve fázi, kdy je rozhodováno o výši znalečného, nepřísluší vyjadřovat se k osobě znalkyně. Obecný soud dále konstatoval, že bezvýznamná je i námitka podjatosti znalkyně, neboť JUDr. D. K. byla v dané věci ustanovena znalkyní ke zpracování znaleckého posudku usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. července 2002 (5 C 144/2001-27), toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 17. července 2002 a v tomto usnesení byli účastníci řádně poučeni, že mohou proti osobě znalkyně vznést námitky do osmi dnů od doručení tohoto usnesení. Jestliže stěžovatel nesouhlasil s ustanovením jmenované znalkyně ve věci ke zpracování znaleckého posudku, měl vůči její kvalifikaci výhrady, případně měl důvodné pochybnosti o její nepodjatosti, měl tyto námitky vznést v osmidenní lhůtě od doručení usnesení o jejím ustanovení znalkyní v této věci. Této možnosti však stěžovatel nevyužil.
Ze spisu obecného soudu (Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 5 C 144/2001) Ústavní soud zjistil, že znalecký posudek byl podepsán, a to v části obsahující znaleckou doložku
(č. l. 50) a nebylo zjištěno, že by trpěl jinou vadou. Ostatně stěžovatel ani neuvedl, jakými listinnými důkazy mělo být prokázáno, že je "nicotným padokladem". Ze spisu rovněž vyplývá, že se Krajský soud v Brně vypořádal se všemi tvrzení stěžovatele v odvolání, resp. jeho doplnění, a při svém rozhodování zohlednil argumentaci stěžovatele v odvolání, o čemž svědčí i to, že mu částečně vyhověl. Skutečnosti, že znalkyně vypracovala znalecké posudky v jiných (obdobných) věcech a že v napadeném usnesení nebylo rozhodnuto o nákladech řízení, nejsou v projednávané věci rozhodné. Obdobně pak nebylo shledáno důvodným tvrzení stěžovatele, že neměl možnost seznámit se s písemným vyjádřením znalkyně JUDr. D. K. k jeho odvolání. Odvolací soud tímto vyjádřením znalkyně neargumentoval a z odůvodnění napadeného usnesení rovněž vyplývá, že odvolací soud zohlednil spíše námitky stěžovatele v odvolání. Vyjádření znalkyně tedy nebylo podkladem pro vydání usnesení Krajského soudu v Brně (17 Co 196/2003-70). Nelze proto než uzavřít, že z připojeného spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 5 C 144/2001 nebyly zjištěny tvrzené ani jiné vady, které by zakládaly porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Z těchto důvodů proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označeno, nebylo zasaženo do základních práv stěžovatele. Ústavní stížnost stěžovatele posoudil proto Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji z tohoto důvodu odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 13. května 2004