ECLI:CZ:US:2004:3.US.500.04
sp. zn. III. ÚS 500/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. října 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti MUDr. V. S. právně zastoupené JUDr. O. Z., advokátem na průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 5 C 399/93, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla podána k poštovní přepravě dne 5. srpna 2004 a doručena Ústavnímu soudu dne 6. srpna 2004, s odvoláním na porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá, aby Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu Brno-venkov při vyřizování sporu 5 C 399/93 pokračovat v porušování práv a svobod stěžovatelky a přikázal mu v řízení pokračovat.
Podle názoru Ústavního soudu není ústavní stížnost přípustná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity, tj. představuje takový prostředek k ochraně práv, který lze využít až poté, kdy stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Nepřípustnost ústavní stížnosti je dána tím, že stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), přičemž z hlediska zákona o Ústavním soudu nutno procesními prostředky k ochraně práva rozumět nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit (srov. např. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 119/2000, sp. zn. III. ÚS 252/01).
K ústavní stížnosti je připojena stížnost předsedkyni Okresního soudu Brno-venkov JUDr. I. B. na průtahy řízení ze dne 16. 2. 2004, na kterou předsedkyně soudu reagovala přípisem ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. Spr 3018/2004, ve kterém uvádí, že stížnost neshledala důvodnou. Tento přípis je třeba pokládat za vyřízení stížnosti podle §173 zákona č. 6/2002, o soudech a soudcích; přípis byl obhájci stěžovatelky doručen dne 12. 3. 2004. Pokud stěžovatelka měla za to, že jí podaná stížnost nebyla předsedkyní okresního soudu řádně vyřízena, měla dle ustanovení §174 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, ve znění do 30. 6. 2004, možnost požádat předsedu krajského soudu, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti vyřizované předsedou okresního soudu. Z obsahu ústavní stížnosti však nevyplývá, že by tento procesní prostředek stěžovatelka využila.
S účinností od 1. 7. 2004, tedy před podáním ústavní stížnosti pak došlo zákonem č. 192/2003 k novelizaci zákona o soudech a soudcích. Procesní prostředek stížnosti předsedovi krajského soudu na způsob vyřízení stížnosti předsedou okresního soudu byl v ustanovení §174 odst. 1 písm. b) připuštěn pouze u stížností na nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení a tímto procesním prostředkem se tedy již nelze domáhat odstranění průtahů řízení. Nově vložené ustanovení §174a odst. 1 však stanoví, že účastník řízení, který má za to, že jím podaná stížnost na průtahy řízení nebyla řádně vyřízena, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení. Ani použití tohoto procesního prostředku však z ústavní stížnosti nevyplývá.
Lze tedy konstatovat, že stěžovatelka nevyužila všechny procesní prostředky upravené v zákoně o soudech a soudcích, jak v době před 30. 6. 2004, tak po tomto datu, ve kterých mohla průtahy řízení účinně namítat. Stěžovatelka je přitom zastoupena advokátem a lze tedy předpokládat, že o možnosti využití těchto procesních prostředků byla informována.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv účastníka řízení poskytuje a podání ústavní stížnosti je proto předčasné.
Při shrnutí výše uvedeného soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou, když neshledal důvod k postupu dle ustanovení §75 odst. 2 cit. zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2004
JUDr. Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj