ECLI:CZ:US:2004:3.US.545.03
sp. zn. III. ÚS 545/03
Usnesení
III. ÚS 545/03
Ústavní soud rozhodl dne 15. dubna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele L. K., zastoupeného JUDr. J. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. října 2003 sp. zn. 10 To 434/2003 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. srpna 2003 sp. zn. PP 56/2003, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí po odstranění vad návrhu formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Porušen měl být i čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR.
Podle odůvodnění ústavní stížnosti ve stěžovatelově věci o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody rozhodující soudy nezohlednily odpovídajícím způsobem všechny relevantní okolnosti, zakládající možnost postupu ve smyslu ustanovení §61 odst. 1 tr. zák., čímž měly rozhodnout na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a rovněž nesprávného právního posouzení případu.
Ústavní stížnost není důvodná.
Stěžovatelem předestřená skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv (čl. 83 Ústavy ČR), neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající k dokazování a vlastnímu hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, když řečené se vztahuje obdobně i k následně zvažované možnosti subsumpce zjištěných skutkových okolností pod příslušné ustanovení zákona. Uvedená maxima je dle již ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu prolomena pouze tehdy, jestliže by úvahy stran dokazování či právního posouzení vykazovaly extrémní rozpory a vykročily tak z mezí ústavních kautel (sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95 a další).
V předmětné věci Okresní soud v Jičíně, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že stěžovatel zatím, byť byl i opakovaně kázeňsky odměněn, nesplňuje zákonné podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu, neboť jeho chování a pracovní morálka jsou hodnoceny spíše průměrně, když své povinnosti si sice plní, ale jeho přístup k výkonu trestu nelze označit za vzorný. Soud vzal v úvahu i konkrétní závažnost trestné činnosti, pro kterou byl stěžovatel odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody v trvání 14 let [§221 odst. 1, §235 odst. 1, 2 písm. b), §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. k §41 odst. 1 tr. zák.]. Ke stížnosti stěžovatele se následně Krajský soud v Hradci Králové s vývody soudu prvého stupně ztotožnil, když ve shodě s jeho závěry poukázal na to, že ani dle jeho názoru stěžovatel svým chováním a plněním svých povinností ve výkonu trestu neprokázal zlepšení, neboť hodnocení jeho osoby je skutečně pouze průměrné a nevykazuje takové kvality, jakou vyžaduje ustanovení §61 odst. 1 tr. zák. V tomto směru přihlédl zejména k hodnocení vypracovanému ředitelem věznice a na námitky stěžovatele přiměřeně reagoval (§134 odst. 2 tr. řádu).
Jak plyne již z výše řečeného, v daném ohledu se Ústavní soud nemůže zabývat samotným meritorním přehodnocováním důvodů, jež vedly soudy k výroku jejich rozhodnutí, neboť přezkum soudcovského uvážení daného rámcem abstraktně formulovaného, resp. relativně neurčitého pojmu "polepšení" uvedeného v §61 odst. 1 tr. zák. se z přezkumné činnosti Ústavního soudu, který není další odvolací instancí v systému obecných soudů, zjevně vymyká. Proto byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2004