ECLI:CZ:US:2005:1.US.292.05
sp. zn. I. ÚS 292/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. M., zastoupené JUDr. Miroslavem Matoušem, advokátem se sídlem Chrudim, Široká 3, proti usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2005, čj. 20 Cdo 2480/2004 - 97, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2002, čj. 18 Co 431/2002 - 21, Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 8. 2002, čj. 1 Nc 3135/2002 - 10, a Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 1. 2002, čj. 4 C 1031/2000 - 103, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí. Uvedla, že rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 10. 2001, čj. 4 C 1031/2000 - 95, bylo stěžovatelce - a jejímu tehdejšímu manželovi, který není v tomto řízení stěžovatelem - uloženo, jako žalovaným, zaplatit žalobci Stavitelství JOKEŠ, s. r. o., částku 768 134,20 Kč. Proti tomuto rozsudku podali oba žalovaní včas odvolání. Dne 11. 12. 2001 obdržel advokát stěžovatelky výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 31 988,-- Kč. Tato výzva obsahovala nesprávné poučení, že pro nezaplacení soudního poplatku nemůže být odvolací řízení zastaveno. Stěžovatelka soudní poplatek nezaplatila a místo toho požádala o osvobození od soudních poplatků, což si vyřizovala sama bez svého advokáta. Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 3. 1. 2002, čj. 4 C 1031/2000 - 103, odvolací řízení zastavil. Dalším usnesením ze dne 29. 1. 2002 pak stěžovatelce nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Toto usnesení bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 28. 6. 2002, čj. 18 Co 113/2002 - 152.
Stěžovatelka tvrdí, že všemi shora označenými rozhodnutími byla porušena její základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Právo na soudní ochranu zahrnuje též právo podat, za stanovených podmínek, proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání. Stěžovatelka upozornila na fakt, že řízení o odvolání ve věci bylo zastaveno ještě předtím, než bylo rozhodnuto o jejím návrhu na osvobození od soudních poplatků a kdy se teprve soudní poplatek stal splatným. Odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 588/2000.
Po právní moci usnesení Okresního soudu ve Svitavách (dále též "okresní soud") ze dne 3. 1. 2002, čj. 4 C 1031/2000 - 103, o zastavení odvolacího řízení, bylo usnesením téhož soudu ze dne 22. 8. 2002, čj. 1 Nc 3135/2002 - 10, zahájeno proti stěžovatelce exekuční řízení, podle rozsudku téhož soudu ze dne 3. 10. 2001, čj. 4 C 1031/2000 - 95. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 11. 2002 uvedené exekuční usnesení okresního soudu potvrdil a Nejvyšší soud ČR shora označeným usnesením ze dne 23. 2. 2005 stěžovatelkou (a jejím bývalým manželem) podané dovolání odmítl.
Nejvyšší soud ČR konstatoval, že dovolatelé zjevně brojí proti názoru odvolacího soudu, podle kterého mělo pravomocné usnesení okresního soudu ze dne 3. 1. 2002, čj. 4 C 1031/2000 - 103 (jímž bylo zastaveno odvolací řízení), za následek, že se stal navzdory podaným odvoláním pravomocným a posléze vykonatelným i v tomto řízení vykonávaný rozsudek téhož soudu ze dne 3. 10. 2001, čj. 4 C 1031/2000 - 95, a to i přesto, že žalovaní byli nesprávně soudem poučeni o následcích nesplnění poplatkové povinnosti a že stěžovatelka, jako žalovaná, žádala o osvobození od poplatkové povinnosti. Právní názor odvolacího soudu ovšem plně odpovídá standardní právní teorii i rozhodovací praxi, která vychází z toho, že v důsledku pravomocného zastavení odvolacího řízení pozbývá odvolání ve vztahu k jím napadenému rozhodnutí odkladný účinek. Nemůže zde být pochybnosti o závaznosti takového rozhodnutí pro další osud odvoláním napadeného rozhodnutí; účinky odvolání byly vypořádány právě zastavením řízení, jehož správnost je možno zkoumat jen k opravnému prostředku proti němu uplatněnému.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení.
Okresní soud ve Svitavách odkázal na odůvodnění svého usnesení a návrh stěžovatelky nepovažuje za důvodný. Krajský soud v Hradci Králové navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. Nejvyšší soud ČR poznamenal, že dovolání v dané věci bylo nepřípustné s ohledem na to, že nebyly dány podmínky §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Správnost postupu soudu v řízení o věci samé, vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 1031/2000, bylo možno zkoumat jen k opravnému prostředku uplatněnému v tomto řízení, nikoliv až v rámci řízení exekučního.
Stěžovatelka na uvedená vyjádření nereagovala.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud souhlasí se stěžovatelkou, že rozhoduje-li soud o návrhu účastníka o osvobození od soudního poplatku podle §138 odst. 1 OSŘ, posuzuje především poměry účastníka a skutečnost, zda se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Do právní moci tohoto rozhodnutí není tedy o povinnosti zaplatit soudní poplatek konečným způsobem rozhodnuto. Pro případ nepřiznání osvobození od soudních poplatků musí být účastníku řízení, za účelem možnosti uplatnění práva na soudní ochranu, poskytnut reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a pro pokračování v řízení ve věci samé (shodně již nález sp. zn. III. ÚS 588/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 26, str. 107). Je nesporné, že Okresní soud ve Svitavách v řízení o věci samé tento požadavek porušil.
Předpokladem úspěšnosti ústavní stížnosti v takovémto případě je ovšem včasné podání opravného prostředku proti rozhodnutí soudu o zastavení řízení. Tak tomu bylo v citované věci sp. zn. III. ÚS 588/2000, kde Ústavní soud zrušil usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. Ze spisu sp. zn. 4 C 1031/2000 Okresního soudu ve Svitavách vyplývá (což ovšem stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvedla), že proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 1. 2002, čj. 4 C 1031/2000 - 136, kterým bylo odvolací řízení zastaveno, odvolání podáno nebylo. Ústavní soud se v tomto směru ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Hradci Králové, vysloveném v usnesení ze dne 12. 11. 2002, čj. 18 Co 431/2002 - 21, napadeném touto ústavní stížností, podle něhož, protože byli stěžovatelka a její manžel (tedy povinní) " poučeni nesprávně, odvolací řízení v tomto řízení být zastaveno nemělo (§9 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.) a povinní by zřejmě dosáhli zrušení usnesení o zastavení odvolacího řízení, kdyby se proti němu včas odvolali. To však neučinili. Za odvolání proti tomuto usnesení nelze pokládat žádost o osvobození od soudních poplatků" . Ústavní soud souhlasí se soudy obecnými, že pokud se stěžovatelka včas nedomáhala svého práva v odvolání proti usnesení o zastavení řízení, nelze argumentovat procesními nedostatky řízení o věci samé v exekučním řízení.
Jinými slovy, pokud by stěžovatelka podala včas odvolání proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách, čj. 4 C 1031/2000 - 103, o zastavení řízení, a pokud by snad odvolací soud odvolání nevyhověl, poté by Ústavní soud zrušil, s ohledem na svůj závazný právní názor vyslovený v nálezu sp. zn. III. ÚS 588/2000, jak usnesení okresního soudu o zastavení řízení, tak usnesení odvolacího soudu. Stěžovatelka tedy včas a dostatečně nechránila svá práva (tím, že nepodala zmíněné odvolání), takže důvody její ústavní stížnosti se týkají nikoliv řízení exekučního, nýbrž řízení ve věci samé. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2005
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu