ECLI:CZ:US:2005:1.US.316.05
sp. zn. I. ÚS 316/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Kamila Brančíka, soudního exekutora Exekutorského úřadu se sídlem Hodonín, Velkomoravská 1, zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem Hodonín, Masarykovo nám. 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. 38 Co 79/2005, a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 11. 2004, čj. 16 C 1121/2004 - 19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Hodoníně (dále jen "okresní soud").
Stěžovatel uvedl, že způsob, jakým okresní a krajský soud vyložily ustanovení §146 odst. 2 OSŘ, vedl k porušení jeho práva, zaručeného v čl. 2 odst. 3, 4 a v čl. 90 Ústavy ČR. Obecné soudy bez dalšího kopírovaly komentářový výklad OSŘ, který vůbec nerespektuje princip spravedlnosti. V praxi takový výklad podle stěžovatele znamená, že pokud dojde v případě podané žaloby na uspokojení nároků, které nejsou v době podání žaloby splatné, k uspokojení žalovaného nároku dobrovolně po splatnosti, v průběhu takto zahájeného řízení, soudy by měly v případě zastavení řízení zavázat k náhradě nákladů žalovaného.
Z označených rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že žalobou podanou u okresního soudu se žalobkyně Y. P. domáhala na stěžovateli vydání věci. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 11. 2004, čj. 16 C 1121/2004 - 19, bylo řízení zastaveno, protože žalobkyně vzala žalobu zpět, neboť po podání žaloby jí stěžovatel věc vydal. Zároveň okresní soud uložil stěžovateli povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 950,-- Kč vzhledem k tomu, že žaloba, podaná důvodně, byla vzata zpět pro chování žalovaného.
Krajský soud usnesením ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. 38 Co 79/2005, změnil usnesení soudu prvního stupně pouze tak, že náklady řízení vyčíslil ve výši 4 725,-- Kč.
Ústavní soud po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR).
Stěžovatel zásah do svých ústavně zaručených základních práv spatřuje v nesprávné aplikaci §146 odst. 2 OSŘ. V projednávaném případě k takovému zásahu podle názoru Ústavního soudu nedošlo. V tom, že stěžovatel byl rozhodnutím okresního soudu zavázán nahradit žalobkyni náklady řízení, které bylo zahájeno na základě její žaloby, podané až poté, co byl stěžovatel marně vyzván k vydání věci, o jejímž vyloučení z exekuce rozhodl Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 11 C 1895/2003, skutečně nelze spatřovat žádný zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Aplikace předmětného ustanovení OSŘ obecnými soudy byla v daném případě ústavně konformní.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 2 písm. a) ZÚS jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2005
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu