ECLI:CZ:US:2005:1.US.627.04
sp. zn. I. ÚS 627/04
Usnesení
I.ÚS 627/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Ivanou Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti N. M. T., zastoupeného JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem, Bráfova tř. 52, 674 01 Třebíč, proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 5 T 133/2003, za účasti Městského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 24. 9. 2004 doručil stěžovatel Ústavnímu soudu podání, jímž napadá trestní příkaz Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 5 T 133/2003, a navrhuje jeho zrušení z důvodu údajného porušení ústavně zaručeného práva na obhajobu a soudní ochranu.
V rekapitulační části ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 23. 5. 2003 byla na stěžovatele podána Městským státním zastupitelstvím v Brně obžaloba pod sp. zn. 4 Zt 898/2002. Městským soudem byl poté vydán dne 3. 6. 2003 ústavní stížností napadený trestní příkaz, který byl stěžovateli doručen dne 24. 6. 2003. Stěžovatel prostřednictvím svého advokáta podal v zákonné lhůtě proti tomuto trestnímu příkazu odpor, k němuž, podle přesvědčení advokáta stěžovatele, byla přiložena i písemná plná moc. Navzdory tomu byl dne 29. 7. 2003 stěžovateli doručen přípis městského soudu ze dne 18. 7. 2003, v němž je stěžovateli oznamováno, že odpor byl podán osobou neoprávněnou a proto trestní příkaz dne 3. 7. 2003 nabyl právní moci. V následné korespondenci dne 21. 8. 2003 městský soud advokátovi stěžovatele sdělil, že důvodem takového postupu bylo nepřiložení plné moci udělené stěžovatelem advokátovi k podání odporu.
Stěžovatel podal dne 8. 9. 2003 žádost o navrácení lhůty a dne 5. 2. 2004 podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Usnesením městského soudu ze dne 18. 9. 2003 sp. zn. 5 T 133/2003 navrácení lhůty k podání odporu proti trestnímu příkazu nebylo povoleno, neboť žádost byla podána opožděně. Městský soud vyložil, že žádost měla být podána v třídenní lhůtě od odpadnutí překážky na straně stěžovatele, přičemž za den relevantní pro počátek běhu této lhůty považoval den, kdy se advokát stěžovatele dozvěděl, že k odporu proti trestnímu příkazu nepřiložil plnou moc (21. 8. 2003). Pokud stěžovatel podal žádost až dne 8. 9. 2003, stalo se tak zjevně po zákonné lhůtě. K podání stížnosti pro porušení zákona nebyly shledány důvody, o čemž byl stěžovatel vyrozuměn přípisem Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 3. 8. 2004, č. j. 594/2004-ODS-SPZ/3.
Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Po tomto přezkoumání však bylo nutno konstatovat, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě, kterou zákon o Ústavním soudu stanovuje.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [§72 odst. 1 písm. a) a odst. 3, §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Z textu ústavní stížnosti plyne, bez ohledu na slovní formulaci petitu, že stěžovatel ve skutečnosti brojí proti postupu městského soudu ve věci sp. zn. 5 T 133/2003. Ačkoliv stěžovatel včas podal odpor, ke zrušení trestního příkazu ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 5 T 133/2003, nedošlo, neboť městský soud doručený odpor považoval za podaný osobou neoprávněnou. Ústavní stížnost tak svým obsahem napadá nikoli rozhodnutí městského soudu (trestní příkaz), ale až jeho následný postup ve věci. Směřuje tedy proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, vůči kterému zákon procesní prostředek k ochraně práva neposkytuje.
Lhůta k podání projednávané ústavní stížnosti tak podle ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavnímu soudu běží ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Zásah orgánu veřejné moci měl v projednávané věci spočívat v chybné reakci na odpor podaný právním zástupce stěžovatele proti trestnímu příkazu. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že k zásahu orgánu veřejné moci došlo dne 21. 8. 2003, kdy městský soud vyrozuměl advokáta stěžovatele o tom, že odpor považuje za podaný neoprávněnou osobou. Objektivní jednoletá lhůta k podání ústavní stížnosti podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu tedy uplynula dne 21. 8. 2004. Protože však ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 23. 9. 2004, objektivní lhůta jednoho roku uplynula marně. Ústavní soud se po tomto zjištění nemůže zabývat návrhem stěžovatele věcně.
Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, že výslovný návrh na zrušení usnesení městského soudu ze dne 18. září 2003, sp. zn. 5 T 133/2003, kterým městský soud stěžovateli nepovolil navrácení lhůty, stěžovatel do ústavní stížnosti nezahrnul, přestože zjevně i vůči tomuto usnesení má stěžovatel výhrady. Nicméně přesto je zřejmé, že předmětné usnesení bylo stěžovatelovi doručeno dne 27. 1. 2004, a tudíž i vůči tomuto usnesení zákonná šedesátidenní lhůta podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu již uplynula. Ke stěžovatelem uváděné skutečnosti, že dne 5. 2. 2004 podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona, o jehož výsledku byl vyrozuměn dne 3. 8. 2004 přípisem Ministerstva spravedlnosti ČR č. j. 594/2004-ODS-SPZ/3, Ústavní soud dodává, že tato skutečnost nemá na promeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti vliv. Ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu podnět ke stížnosti pro porušení zákona není procesním prostředkem k ochraně práva, jež má na mysli zákon o Ústavním soudu, neboť tento prostředek není v dispozici stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 9/94).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2005
Ivana Janů v.r.
soudce zpravodaj