ECLI:CZ:US:2005:2.US.154.05
sp. zn. II. ÚS 154/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. PhDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti R. V., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti postupu Policie ČR, útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, a Krajského státního zastupitelství v Brně, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 3. 2005, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by Ústavní soud zakázal Policii ČR, útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně pokračovat v jeho nezákonném zadržení a omezení osobní svobody a přikázal jim propustit jej ze zadržení. Vzhledem k časovému omezení institutu zadržení požádal o přednostní projednání věci. V odůvodnění své ústavní stížnosti uvedl, že dne 16. 3. 2005 ve 13:30 hodin Policie ČR provedla jeho zadržení jako podezřelého. Poukázal na předpoklady zadržení stanovené v ustanovení §76 odst. 1 trestního řádu a namítal, že v jeho případě byla splněna pouze podmínka předchozího souhlasu státního zástupce, což vyplývá z protokolu o zadržení. Má za to, že jeho zadržení je proto v rozporu s čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Z protokolu o zadržení osoby podezřelé, jenž si Ústavní soud vyžádal od příslušného policejního útvaru, bylo zjištěno, že Policie ČR, útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, pod ČTS: FIPO-41/BR-ND-2005, po předchozím souhlasu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, podle ustanovení §76 odst. 1 trestního řádu zadržela dne 16. 3. 2005 ve 13.30 hod. stěžovatele jako podezřelého ze spáchání závažného trestného činu. Ze záznamu učiněného na stejném protokolu dále vyplývá, že stěžovatel byl na pokyn policejního orgánu propuštěn ze zadržení dne 17. 3. 2005 v 15.30 hod.
V projednávané věci stěžovatel brojí proti "jinému zásahu orgánu veřejné moci", a to proti postupu Policie ČR a státního zastupitelství vůči jeho osobě dne 16. 3. 2005, kdy byl zadržen jako osoba podezřelá ze spáchání trestného činu.
Pojmovým vymezením "jiného zásahu orgánu veřejné moci" ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se Ústavní soud v minulosti mnohokrát zabýval. V nálezu sp. zn. III. ÚS 62/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, str. 243) vyslovil, že "ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení. Pravomoc Ústavního soudu tedy směřuje především vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci. Pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky".
Ustanovení §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu stanoví, že jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, Ústavní soud zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Z tohoto ustanovení především vyplývá, že pojmovým znakem "jiného zásahu" je skutečnost, že tento zásah v době rozhodování o ústavní stížnosti musí být aktuální, tzn. musí v osobní sféře stěžovatele vyvolávat právní následky. Pokud má "jiný zásah" povahu toliko jednorázového zásahu, který již v době rozhodování Ústavním soudem skončil, je obnovení stavu guo ante stejně jako zákaz pokračování v porušování práva (svobody) adresovaný orgánu veřejné moci již pojmově vyloučen (srov. nález sp. zn. III. ÚS 287/96, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 8, str. 126). Jak Ústavní soud judikoval v jiném svém rozhodnutí, zásah orgánu veřejné moci musí být bezprostřední a přítomný, neboť v opačném případě by se přezkum a následné rozhodování Ústavního soudu stalo čistě akademickým (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 122/99, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 15, str. 315).
Z uvedených obecných východisek vycházel Ústavní soud i v projednávané věci. Jestliže totiž stěžovatel v petitu ústavní stížnosti Ústavní soud žádá, aby Policii ČR a státnímu zastupitelství zakázal pokračovat v nezákonném zadržení a omezování osobní svobody stěžovatele a přikázal jim propustit jej ze zadržení, bylo by možno výrok vyhovujícího nálezu označit za toliko akademický, neboť je zjevné, že tento zásah za situace, kdy byl stěžovatel ze zadržení propuštěn, již netrvá. Toliko nad rámec výše uvedeného Ústavní soud poznamenává, že i když věc projednal a rozhodl v nejbližším možném termínu, který mu zákon o Ústavním soudu dovoluje, nelze za situace, kdy mu byla ústavní stížnost doručena dne 17. 3. 2005, očekávat, že by byl vůbec procesně schopen o věci rozhodnout ještě v průběhu trvání tvrzeného zásahu, tj. do okamžiku propuštění stěžovatele ze zadržení dne 17. 3. 2005.
Jako obiter dictum je nutno dodat, že stěžovateli je třeba dát za pravdu v tom, že protokol o zadržení osoby podezřelé ze dne 16. 3. 2005 svým obsahem nedává jednoznačně představu o tom, že všechny podmínky dle §76 odst. 1 tr. řádu byly naplněny.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud postupoval podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 31. března 2005
JUDr. Jiří Nykodým
předseda senátu