ECLI:CZ:US:2005:2.US.695.04
sp. zn. II. ÚS 695/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti M.O., zastoupeného advokátem JUDr. J.N., směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2004, sp. zn. 9 To 358/2004, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 50 T 177/2001, za účasti 1) Městského soudu v Praze, a 2) Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 50 T 177/2001, kterým bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatel vykoná souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, uložený trestním příkazem téhož soudu ze dne 18. 10. 2001, původně podmíněně odložený na zkušební dobu dvou let, a o zařazení stěžovatele pro výkon trestu do věznice s dozorem, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2004, sp. zn. 9 To 358/2004, kterým byla zamítnuta jeho stížnost. Má za to, že postupem soudů obou stupňů byla porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 50 T 177/2001, a z něj zjistil, že stěžovatel byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 10. 2001, čj. 50 T 177/2001-37, uznán vinným ze spáchání trestného činu svémocného odloučení podle §284 odst. 1 tr. z., a trestného činu neuposlechnutí rozkazu podle §273 odst. 1 tr. z., a za to mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu 2 let, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 9. 2001, sp. zn. 4 T 104/2001, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Usnesením téhož soudu ze dne 14. 12. 2001 byla do zkušební doby podmíněného odkladu výkonu souhrnného trestu odnětí svobody započítána doba od 20. 9. 2001 do 8. 12. 2001, tedy uplynulá zkušební doba ze zrušeného výroku o trestu trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 4 T 104/2001.
K žádosti Obvodního soudu pro Prahu 9 mu byly spolu s dopisem ze dne 5. 1. 2004 Okresním soudem v Hodoníně doručeny trestní příkazy Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 2 T 583/2000, a sp. zn. 2 T 538/2003, které budou konkretizovány dále. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 7. 2004, čj. 50 T 177/2001-65, bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatel vykoná souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců uložený trestním příkazem téhož soudu ze dne 18. 10. 2001, původně podmíněně odložený na zkušební dobu dvou let, a o zařazení stěžovatele pro výkon trestu do věznice s dozorem. Z protokolu o veřejném zasedání vyplývá, že v rámci přednesu zprávy o stavu věci samosoudce uvedl, že se stěžovatel dopustil dalšího trestného činu dne 5. 8. 2003, a kromě trestních příkazů Obvodního soudu pro Prahu 9 a výslechu stěžovatele, byl podle §213 odst. 1 tr. ř. proveden důkaz opisem z rejstříku trestů, trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 2 T 538/2003, a rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 15 T 461/2003, který ještě nebyl v právní moci. Jiné důkazy provedeny nebyly. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2004, čj. 9 To 358/2004-69, byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele, kterou podal proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 7. 2004.
Dále Ústavní soud ze sdělení Okresního soudu v Hodoníně zjistil, že stěžovatel byl trestním příkazem uvedeného soudu ze dne 21. 7. 2003, čj. 2 T 583/2000-27, uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. z., kterého se měl dopustit v letních až podzimních měsících roku 1999, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Trestním příkazem téhož soudu ze dne 17. 10. 2003, čj. 2 T 538/2003-23, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu pytláctví podle §178a odst. 1 tr. z., kterého se měl dopustit dne 5. 8. 2003, a za to mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, trest propadnutí věci, a byl zrušen výrok o trestu prve uvedeného trestního příkazu téhož soudu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok obsahově navazují.
Stěžovatel rekapituluje řízení a poukazuje na to, že závěr o tom, že se ve zkušební době neosvědčil, byl soudem prvého stupně opřen o trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 7. 2003, sp. zn. 283/2000 (správně 2 T 583/2000). Skutek, pro který byl tímto trestním příkazem odsouzen se však stal dva roky předtím, než začala plynout zkušební doba dle trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 50 T 177/2001. V důsledku jeho stížnosti bylo neosvědčení ve zkušební době Městským soudem v Praze dovozeno ze zcela jiného rozhodnutí, a to z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 10. 2003, sp. zn. "2 T 583/2003". Závěr městského soudu byl však učiněn v neveřejném zasedání, kterého se stěžovatel neměl možnost zúčastnit ani se nijak účinně bránit. Tím bylo porušeno jeho právo na projednání věci v jeho přítomnosti a možnost vyjádřit se k věci.
Ústavní soud vyzval všechny účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.
Městský soud v Praze uvedl, že o stížnosti stěžovatele rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s §240 tr. ř. Dále poukázal na to, že se stěžovatel dopustil ve zkušební době, stanovené Obvodním soudem pro Prahu 9, další trestné činnosti, za niž byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 10. 2003, sp. zn. 2 T 583/2003, kdy mu byl ukládán souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 7. 2000. Městský soud tedy v řízení o stížnosti pouze poukázal na nepřesnost v citaci v jinak správném rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9. Připomněl také ustanovení §59 odst. 3 tr. z. o zápočtu zkušební doby v souvislosti s ukládáním souhrnného trestu. Proto považuje námitky stěžovatele za nesprávné.
Obvodní soud pro Prahu 9 zcela odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.
OSZ se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo a MSZ na výzvu k vyjádření nijak nereagovalo.
Ústavní soud připomíná, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a není tedy jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručených ústavním pořádkem (viz nález sp. zn. I. ÚS 68/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 1. N. 17). V řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud ingeruje do rozhodovací činnosti obecných soudů v případech konkurence norem jednoduchého práva, konkurence interpretačních alternativ, a konečně v případech svévolné aplikace jednoduchého práva (nález sp. zn. III. ÚS 671/02 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 29. N. 10).
V posuzovaném případě je zřejmé, že ve veřejném zasedání o tom, zda se stěžovatel ve zkušební době osvědčil nebo zda se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu, bylo konstatováno, že stěžovatel spáchal dne 5. 8. 2003 trestný čin, pro který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně, čj. 2 T 538/2003-23. Při tomto řízení tedy bylo naplněno ústavně zaručené právo stěžovatele, aby jeho věc byla projednána veřejně a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, tak jak je zaručuje čl. 38 odst. 2 Listiny.
Podle názoru Ústavního soudu lze považovat za zjevnou nesprávnost v psaní, pokud je v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 zmíněno jako odsuzující rozhodnutí pro trestný čin, kterého se měl stěžovatel dopustit ve zkušební době, trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 7. 2003, čj. 2 T 583/2000-27. K tomuto závěru vede Ústavní soud především skutečnost, že tento trestní příkaz nebyl v průběhu tomuto rozhodnutí předcházejícího veřejného zasedání nijak zmíněn, ani proveden jako důkaz. K záměně trestního příkazu sp. zn. 2 T 583/2000 s trestním příkazem sp. zn. 2 T 538/2003 (tedy nikoliv sp. zn. 2 T 583/2003, jak nesprávně uvádí stěžovatel), přitom mohlo snadno dojít pro jejich podobné označení, časovou blízkost jejich vydání, totožný soud, který je vydal, a v neposlední řadě i proto, že byly doručeny Obvodnímu soudu pro Prahu 9 současně, a do spisu zařazeny co do časové osy sestupně. O stížnosti stěžovatele bylo zcela v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny rozhodnuto v neveřejném zasedání, neboť takový procesní postup je stanoven zákonem, a zásady spravedlivého procesu na úrovni ústavního pořádku dopadající v celém rozsahu na řízení u soudu prvého stupně nedopadají v tomtéž rozsahu na řízení u soudu druhého stupně (k tomu viz čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a contrario).
Ústavní soud tedy v posuzovaném případě neshledal porušení základních práv a svobod zaručených stěžovateli ústavním pořádkem, a proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2005
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu