ECLI:CZ:US:2005:2.US.91.05
sp. zn. II. ÚS 91/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti M. R., zastoupené Mgr. Šimonem Hradilkem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem Praha 1, Na Příkopě 391/7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2004, sp. zn. 21 Co 578/2004, a usnesení Obvodního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 5 Nc 1748/2004, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, a to s odkazem na údajné porušení čl. 7, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6, čl. 8 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z připojených kopií napadených rozhodnutí a obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil následující: Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 5 Nc 1748/2004, vydal předběžné opatření, jímž nařídil předání nezletilé M. R. (jejímiž rodiči jsou stěžovatelka a P. R.) do Dětského domova, Praha 5, U Včely 176, čímž změnil usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 9. 2004, sp.zn. Nc 751/2001, kterým bylo P. R. uloženo odevzdat nezletilou do péče M. R. (babička nezletilé).
K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2004, sp. zn. 21 Co 578/2004, usnesení soudu prvého stupně potvrdil. Stěžovatelka napadla obě uvedená rozhodnutí obecných soudů projednávanou ústavní stížností. V odůvodnění rekapituluje průběh dosavadního řízení. Podle jejího názoru nebyly dány zákonné důvody pro nařízení předběžného opatření dle §76a o.s.ř. Soud při hodnocení situace vyšel z účelově zkreslených informací, z nichž beztak podmínky pro vydání uvedeného opatření nelze dovodit. Stěžovatelka dále tvrdí, že v řízení neměla možnost se k věci vyjádřit. Důkazy, které na podporu svých tvrzení v odvolání uvedla, soud neprovedl a ve věci ani nenařídil jednání. Stěžovatelka zdůrazňuje, že přes časovou omezenost platnosti předběžného opatření dle §76a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni rozhodnutí soudu prvého stupně (dále jen "o.s.ř."), má toto rozhodnutí drtivý dopad na rodinný život její i dceřin a jeho negativní následky jsou nevratné. Stěžovatelka proto žádá o urychlené projednání věci před Ústavním soudem.
Podle ustanovení §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníky řízení, Obvodní soud pro Prahu 5 a Městský soud v Praze, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Obvodní soud pro Prahu 5 se svém vyjádření ze dne 6. 5. 2005 sdělil, že v současné době probíhá řízení o nařízení výchovného opatření ve věci nezletilé M. R., které usnesením soud zahájil. V řízení soud ustanovil nezletilé kolizního opatrovníka a vyslovil nepříslušnost. Proti ustanovení kolizního opatrovníka a vyslovení nepříslušnosti podala stěžovatelka odvolání. Spis obecného soudu byl proto předložen Městskému soudu v Praze k vyřízení odvolání.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že postupem obecných soudů v dané věci k dotčení ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo a ústavní stížnost by podle jeho názoru měla být zamítnuta. Účastník je přesvědčen o tom, že ve věci bylo namístě postupovat v zájmu nezbytné ochrany nezletilé ve smyslu ustanovení §76a o.s.ř.
Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s právními závěry soudu prvního stupně a soudu odvolacího, pokud jde o interpretaci a aplikaci ustanovení §76a o.s.ř., podle něhož lze v případě, jsou-li život nebo příznivý vývoj nezletilého dítěte vážně ohroženy nebo narušeny, může soud nařídit, aby bylo předáno do péče určené osoby.
Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy).
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře (srov. II. ÚS 221/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 16, č. 158, IV. ÚS 189/01, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 24, č. 178) vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu (čl. 90 Ústavy). Ústavní soud se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem. Vzhledem k výše uvedenému se Ústavní soud předně zaměřil výlučně na posouzení, zda při vydání rozhodnutí bylo postupováno zákonem stanoveným způsobem tak, jak to zaručuje článek 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy, jež zajišťuje právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.
V posuzovaném případě se nicméně jedná o předběžné opatření, které se bezprostředně týká nezletilého dítěte a výrazně zasahuje do jeho osobní sféry. Je proto nutné zohlednit rovněž ustanovením čl. 32 odst. 4 Listiny, které zakotvuje na straně jedné právo rodičů na péči a výchovu dítěte, na straně druhé ovšem i právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči. Uvedené právo však může být omezeno, a to za podmínky, že se tak stane rozhodnutím soudu na základě zákona. I když citované ustanovení další podmínky neobsahuje, bezpochyby je při tom třeba respektovat omezení vyplývající z ostatních ustanovení Listiny, ve vztahu k danému případu je pak relevantní zejména čl. 7 a čl. 10 odst. 2 Listiny. Danou materii upravuje rovněž čl. 8 Úmluvy; i když předmět jeho regulace je širší, než je tomu u čl. 32 odst. 4 Listiny, protože obecně zakládá právo každého na to, aby byl respektován jeho soukromý a rodinný život, je třeba věc posuzovat i z hlediska tohoto ustanovení. Dané právo na respektování soukromého a rodinného života dle Úmluvy není rovněž neomezené, protože státní orgán do jeho výkonu práva může zasahovat, avšak jen tehdy, je-li to v souladu se zákonem a je-li to nezbytné v demokratické společnosti v zájmu ochrany zdraví nebo práv a svobod jiných (mimo jiné).
Podle ustanovení §76a odst. 1 o.s.ř. ocitlo-li se nezletilé dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, předseda senátu předběžným opatřením nařídí, aby bylo předáno do péče fyzické nebo právnické osoby, kterou v usnesení označí. Podle ustanovení §76a odst. 4 o.s.ř. předběžné opatření trvá po dobu tří měsíců od jeho vykonatelnosti; bylo-li před uplynutím této doby zahájeno řízení ve věci samé, pak trvá až do té doby, než se stane vykonatelným rozhodnutí, kterým se toto řízení končí. Návrh na uvedené opatření může podat pouze obecní úřad obce s rozšířenou působností (§75 odst. 2 o.s.ř.). Zákon s ohledem na stadium řízení a lhůtu, v níž má být o předběžném opatření rozhodnuto (dle ustanovení §75 odst. 4 o.s.ř. bezodkladně, nejpozději do 24 hodin), nepředpokládá, že by soud měl provádět při rozhodování o nařízení předběžného opatření dokazování. Rozhodné skutečnosti stran podmínek jeho vydání, je povinen soudu prokázat, popřípadě osvědčit, ten, kdo návrh na vydání předběžného opatření podal (srov. Bureš a kol.: Občanský soudní řád, I. díl, komentář, 2003, str. 225).
Z usnesení soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu vyplývá, že Městská část Praha 5 podala dne 16. 12. 2004 návrh na vydání předběžného opatření podle §76a o.s.ř., kterým by byla nezletilá M. R. předána do péče dětského domova. Nezletilá byla rozhodnutím Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 9. 2004 předána do péče M. R., své babičky. Opatření bylo odůvodněno situací v rodině, kdy stěžovatelka byla obviněna z trestného činu ublížení na zdraví, kterého se měla dopustit na druhorozené nezletilé dceři P., která dne 11. 9. 2004 ve Fakultní nemocnici v Motole na následky těžkého zranění zemřela, a stěžovatelka byla v souvislosti s trestním stíháním vzata do vazby. Poté, co se po propuštění z vazby, k němuž došlo dne 18. 11. 2004, vrátila do trvalého bydliště, sousedé z bytu stěžovatelky a jejího manžela v noci slýchali hluk a pláč malého dítěte, o čemž informovali policii. Šetřením v rodině bylo zjištěno, že nezletilá M. se opět nachází u svých rodičů. Babička nezletilé, do jejíž péče byla nezletilá dřívějším předběžným opatřením svěřena, se spojila telefonicky se sociální pracovnici oddělení péče o dítě a sdělila, že rodiče si přes její odpor nezletilou dne 11. 12. 2004 odvezli. Následně sdělila, že vzala zpět návrh na zrušení předběžného opatření.
Soud prvého stupně při svých úvahách vyšel z usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. Nc 751/2004, které uložilo otci nezletilé M. odevzdat ji do péče babičky. Obavy o život a příznivý vývoj dítěte soud tehdy odůvodnil zprávou Fakultní nemocnice v Motole ze dne 14. 9. 2004, podle níž se otec v době hospitalizace nezletilé dcery P. při návštěvách choval neadekvátně, během rozhovoru poskakoval, odbíhal, skákal do řeči, mluvil překotně. Obdobně vyzněla i zpráva ošetřující dětské lékařky ze dne 14. 9. 2004, podle níž se oba rodiče spolu vždy v ordinaci hádali, otec po celou dobu po ordinaci chodil, rozhazoval rukama, vykřikoval, někdy i nesrozumitelné věty, odbíhal od tématu a neustále verbálně napadal stěžovatelku. K dětem se údajně oba rodiče chovali hruběji, než by odpovídalo jejich věku. Soud dospěl k závěru, že i druhý návrh na vydání předběžného opatření je důvodný. Rodiče prve vydané předběžné opatření, jehož účinky dosud trvaly, nerespektovali a přes protesty babičky nezletilou převzali do své péče. Tvrzení stěžovatelky, že nevěděla, že účinky předběžného opatření dosud trvají, nelze přisvědčit. Za situace, kdy stěžovatelka (matka nezletilé) je trestně stíhána pro trestný čin ublížení na zdraví v souvislosti s úmrtím mladší dcery P., která ve věku tří měsíců zemřela v nemocnici na následky těžkého zranění, chování otce popsaná ve zprávách ošetřujících lékařů a údajně necitlivé zacházení rodičů s jejich nezletilými dětmi, soud dospěl k závěru, že život či příznivý vývoj nezletilé M. je vzhledem k popsaným okolnostem vážně ohrožen a nařídil předběžné opatření. Z chování babičky soud dovodil, že o výchovu nezletilé nejeví zájem, když poté, co rodiče nezletilou od ní odvezli, vzala zpět svůj návrh na svěření nezletilé do své péče. S ohledem na všechny okolnosti případu oba obecné soudy dospěly k závěru, že je v zájmu nezletilé, aby do doby než bude rozhodnuto ve věci samé, byla umístěna v dětském domově. Popsané interpretaci a následné aplikaci citovaných ustanovení zákona obecnými soudy nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.
Soud vyložil, jakými úvahami se řídil při hodnocení zájmů nezletilého dítěte, přičemž toto kritérium je namístě zohlednit v prvé řadě (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), a jaké důvody jej vedly k omezení práv rodičů k němu. Lze jistě přisvědčit stěžovatelce, že i krátkodobý pobyt nezletilé v dětském domově negativně dopadá na stěžovatelčino soukromí a že může negativně ovlivnit i vývoj její nezletilé dcery. V posuzované věci po zhodnocení situace v rodině a dalších okolností případu, jak je provedly obecné soudy, je závěr o naléhavé potřebě dočasného omezení uvedených ústavně zaručených práv nicméně zcela opodstatněn a pohybuje se v zákonem stanoveném prostoru, v němž je omezení ústavně zaručených práv garantovaných čl. 7, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny na základě rozhodnutí soudu možné.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy předběžné opatření vydaly, aniž by ji v řízení vyslechly a že odvolací soud ve věci nenařídil jednání a neprovedl důkazy, které v odvolání navrhla. Z výše uvedeného je zřejmé, že soudy důvodně postupovaly dle §76a o.s.ř., které dopadá na případy, kdy je třeba k návrhu obecného úřadu obce s rozšířenou působností (§75 odst. 2 o.s.ř.) neprodleného zásahu, čemuž odpovídá i povinnost soudu rozhodnout do 24 hodin (§75 odst. 4 o.s.ř.). V této lhůtě zpravidla jen ztěží bude možno vyslechnout účastníky řízení, nehledě na to, že otázka, zda je to pro rozhodnutí nezbytné, je na úvaze soudu (§75 odst. 3 o. s. ř.). V odvolání proti rozhodnutí soudu druhého stupně pak stěžovatelka své námitky uvedla. Pro rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvého stupně (§75 odst. 5 o.s.ř.). V řízení o předběžném opatření proto nemůže být přihlédnuto k tvrzením, k listinám nebo dalším důkazům, které soud prvého stupně neměl k dispozici v době vyhlášení (vydání) svého usnesení, a to bez zřetele k tomu, který účastník je uvádí nebo předkládá. Pro odvolací řízení to znamená, že účastníci nemohou v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení uvádět žádné nové skutečnosti nebo důkazy, resp. odvolací soud k nim při přezkumu rozhodnutí soudu prvého stupně nemůže přihlížet (srov. Bureš a kol.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 2003, s. 226). V odvolacím řízení je proto ponecháno na úvaze soudu, zda je třeba nařizovat jednání [§214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.]. Ústavní soud proto uvedené námitky stěžovatelky považuje za nepřípadné. Stěžovatelka má možnost uplatnit a prokázat svá tvrzení v rámci řízení o dalším výchovném opatření týkajícím se nezletilé, které soud ve smyslu ustanovení §76a odst. 4 o.s.ř. zahájil.
Napadená rozhodnutí nevybočují z mezí zákona a jsou z ústavního hlediska akceptovatelná. Okolnost, že se stěžovatelka se závěry obecných soudů neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že v řízení nebyla porušena její ústavně zaručená práva.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2005
Jiří Nykodým
předseda senátu