ECLI:CZ:US:2005:3.US.128.05
sp. zn. III. ÚS 128/05
Usnesení
III. ÚS 128/05
Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. F., zastoupené JUDr. Jaroslavem Karlem, advokátem v Plzni, Bendova 8, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. února 2005, sp. zn. 15 Co 576/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, a to pro údajné porušení čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11, čl. 12 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dále jen Listiny. Tímto rozhodnutím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 2004, čj. 14 C 215/2003-77, kterým byla zamítnuta žaloba proti České republice na náhradu škody z nesprávného úředního postupu vzniklé údajně stěžovatelce při výkonu rozhodnutí exekutorem.
Stěžovatelka tvrdí, že byla v průběhu exekuce donucena pod hrozbou zabavení majetku k zaplacení dluhu, který vznikl jejímu bývalému manželovi až po rozvodu manželství se stěžovatelkou. Soudní exekutoři prý nerespektovali její vlastnické právo podle čl. 11 Listiny ani nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 Listiny. Obecné soudy prý nepřihlédly k tvrzení stěžovatelky, že finanční hotovost vydala exekutorům nikoliv dobrovolně, ale jen pod pohrůžkou exekutorů, že jinak zabaví její majetek. Navíc prý obecné soudy neprovedly stěžovatelkou navržené důkazy.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka ve své velmi stručné ústavní stížnosti neuvádí žádný důvod, se kterým by mohla v řízení před Ústavním soudem uspět. Stěžovatelka namítá porušení ústavního pořádku způsobené takovým jednáním exekutorů (vstup do obydlí povinné osoby a inkasování dlužné částky), které je ve skutečnosti pojmovým znakem každého řádného výkonu rozhodnutí. Ústavní soud odkazuje stěžovatelku na vyčerpávající a ústavně plně konformní odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Plzni. V tomto rozhodnutí obecný soud přesvědčivě vyvrátil všechny ty námitky, které stěžovatelka opětovně uplatňuje znovu před Ústavním soudem. Ústavní soud není, jak se pravděpodobně domnívá stěžovatelka, běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručených ústavním pořádkem ČR (srov. nález I. ÚS 68/93, Sb.n.u.ÚS - sv. 1, str. 123).
Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2005