ECLI:CZ:US:2005:3.US.48.05
sp. zn. III. ÚS 48/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. dubna 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci ústavní stížnosti A. K., právně zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem se sídlem Hauerova 3, Opava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2004 sp. zn. 5 Tdo 1267/2004 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2004 sp. zn. 6 To 35/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí blíže označených v záhlaví tohoto usnesení, neboť jimi byla dle názoru stěžovatele porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 9 odst. 1 a čl. 14 odst. 1, 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"). Ústavní stížnost neobsahuje konkrétní skutkovou a právní argumentaci, z jakých důvodů mělo dojít k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Jakkoliv je v ústavní stížnosti uvedeno, že bude skutkově odůvodněna ve lhůtě deseti dnů, nestalo se tak a nebyla doplněna ani přes výzvu Ústavního soudu.
Z obsahu napadených rozhodnutí, jež byly přiloženy k ústavní stížnosti, zjistil Ústavní soud následující skutečnosti:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2004 sp. zn. 46 T 15/99 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., kterého se dopustil v průběhu roku 1997 celkem dvanácti útoky popsanými ve výroku rozhodnutí. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1, 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn části obžaloby. Současně bylo podle §226 písm. c) tr. ř. rozhodnuto o zproštění obžaloby spoluobžalovaného T. Š..
Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatel a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2004 sp. zn. 6 To 35/2004 podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Stěžovatelovo dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2004 sp. zn. 5 Tdo 1267/2004 odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §256b tr. ř.
Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 3, C. H. Beck, 1995, str. 257).
Na druhé straně je však Ústavní soud oprávněn, ale i povinen posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
Ústavní soud posoudil ve světle namítaného ústavního rámce všechny části výroků a odůvodnění napadených rozhodnutí a neshledal v postupu orgánů činných v trestním řízení žádné porušení ústavních práv a svobod stěžovatele.
Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Olomouci vyplývá, že tento soud se pečlivě zabýval námitkami stěžovatele uplatněnými v odvolání, napadený rozsudek nalézacího soudu přezkoumal dle zásad stanovených v §254 tr. ř. a svůj závěr o nedůvodnosti podaného odvolání přesvědčivým způsobem odůvodnil.
Závěr Nejvyššího soudu, že dovolání podané stěžovatelem nenaplňovalo deklarované dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a tedy nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, byl v napadeném usnesení rovněž adekvátním způsobem odůvodněn.
Proto byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2005
JUDr. Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu