ECLI:CZ:US:2005:3.US.652.04
sp. zn. III. ÚS 652/04
Usnesení
III.ÚS 652/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 652/04
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem v Praze 2, Sokolská 60, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. července 2004, sp. zn. 1 To 85/2003, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 52 T 6/2001, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], s výjimkou formální vady spočívající v nepředložení plné moci právního zástupce, odstraněné na základě výzvy Ústavního soudu, napadl stěžovatel ve své trestní věci odsuzující rozhodnutí obecných soudů [usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. července 2004 (1 To 85/2003) a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2003 (52 T 6/2001)] a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Stěžovatel proto navrhl zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.
Proti označenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal stěžovatel dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. ledna 2005 (7 Tdo 1428/2004) odmítnuto z důvodu jeho zjevné neopodstatněnosti [§265i odst. 1 písm. e) tr. ř.].
Ústavní soud však rovněž v souvislosti s žádostí o zaslání příslušného spisu obecného soudu zjistil, že v dané věci podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona, na jejímž základě bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. listopadu 2004 (4 Tz 156/2004) zrušeno již zmíněné a touto ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a to v části týkající se stěžovatele. Současně byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující. Vrchnímu soudu v Olomouci pak bylo uloženo, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Vzhledem ke kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je zřejmé, že řízení před obecnými soudy není ukončeno pravomocným rozhodnutím. Ústavní stížnost proto nemůže být v této fázi řízení projednána z důvodu souběžně probíhajícího řízení u Vrchního soudu v Olomouci; proto ji Ústavní soud posoudil jako nepřípustnou (§75 odst. 1 per analog zákona o Ústavním soudu) a jako takovou ji z tohoto důvodu odmítl [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Návrh stěžovatele na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. června 2005