ECLI:CZ:US:2005:4.US.160.05
sp. zn. IV. ÚS 160/05
Usnesení
IV. ÚS 160/05
Ústavní soud rozhodl dne 25. října 2005 o ústavní stížnosti ing. P. S., zastoupeného Mgr. Martinem Prajznerem, advokátem, Advokátní kancelář 28. října 770/6, 702 00 Moravská Ostrava, kterou se domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné přikázal, aby Policii České republiky, Okresní ředitelství Karviná, nařídil ve věci vedené pod čj. ORKA-588/HK-02-2004 další prověřování, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22.3.2005 a doplněnou podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 25.5.2005 a 22.9.2005, domáhal, aby Ústavní soud vydal nález, "kterým by Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné zakázal porušovat právo stěžovatele a aby Policii České republiky, Okresní ředitelství Karviná, nařídil ve věci čj. ORKA-588/HK-02-2004 další prověřování ve smyslu ustanovení §§157 a 158 trestního řádu".
I.
Ze spisu (především z podané stížnosti a přiložených listin) vyplývá, že dne 27.2.2004 podal stěžovatel v souvislosti s výměnou akcií Technických služeb Havířov, a.s., trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle §255 tr. zákona a trestného činu neoprávněného užívání cizí věci dle §249 tr. zákona.
Usnesením Policie ČR ze dne 4.6.2004, čj. ORKA-156/HK-02-2004, byla věc odložena. Toto usnesení napadl stěžovatel stížností, kterou státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné usnesením ze dne 10.6.2004, čj. 2 ZN 6834/2004-7, zamítl. Následně stěžovatel podal Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě žádost o přezkum tohoto usnesení. Krajské státní zastupitelství Ostrava dopisem čj. 1 KZn 2573/2004-3 stěžovateli sdělilo, že podnět k výkonu dohledu odkládá.
Stěžovatel zároveň podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona, který byl Ministerstvem spravedlnosti z důvodu příslušnosti postoupen Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě.
Dne 27.9.2004 podal stěžovatel v souvislosti se stejnou výměnou akcií podnět k zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání tr. činů podle §141 tr. zákona ve spojení s §143 tr. zákona podle §255 tr. zákona a §249 tr. zákona. Dne 28.12.2004 Policie ČR vyrozuměním čj. ORKA-588/HK-02-2004 oznámila stěžovateli, že ve věci již bylo konáno a pravomocně rozhodnuto, takže podnět se odkládá ad acta. Proti tomuto vyrozumění podal stěžovatel stížnost. Na to dne 4.2.2005 vyrozuměl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné stěžovatele dopisem čj. 1 Zn 2416/2004, že se ztotožnil s postupem policejního orgánu.
Vyrozumění státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné čj. 1 Zn 2416/2004 napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž namítal, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena jeho blíže nespecifikovaná ústavně zaručená práva akcionáře.
II.
Ústavní stížnost je ve vztahu k požadavkům stěžovatele návrhem, jemuž vyhovět nelze.
Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pravomoc Ústavního soudu je dána čl. 87 Ústavy ČR a v jeho rámci zákonem o Ústavním soudu. Podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle §72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Jak vyplývá z rekapitulační části tohoto usnesení, podstata ústavní stížnosti spočívá v tom, že stěžovatel nesouhlasí s usnesením o zastavení trestního stíhání orgánem Policie ČR ze dne 4.6.2004 ve věci vedené pod čj. ORKA-156/HK-02-2004 a s následným postupem dozorujícího státního zástupce.
Ústavní soud již dříve opakovaně judikoval, že "z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je výhradně věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Jen stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán" (srovnej např. usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96, www.judikatura.cz). V posuzované věci Ústavní soud dovozuje, že ve skutečnosti, že orgán Policie ČR zastavil trestní stíhání a že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné ponechal toto rozhodnutí nezměněno, nelze spatřovat porušení ústavně zaručeného subjektivního veřejného práva stěžovatele, jehož ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu, neboť "ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, neexistuje" (srovnej usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99, www.judikatura.cz).
Uvedené vyrozumění státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné nemůže být posuzováno jako tzv. "jiný zásah" orgánu veřejné moci do základních práv stěžovatele. Zásahem orgánu veřejné moci je z obecného pohledu takové jednání, kterým se konkrétní subjektivní ústavně zaručená práva (právo) někoho proti jeho vůli určitým způsobem omezují. Musí jít o individuální akt, zpravidla o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, směřující vůči konkrétní osobě, která návrh podává, tedy o zásah individualizovaný a konkretizovaný (viz např. usnesení sp.zn. I.ÚS 41/2000, IV. ÚS 268/05, www.judikatura.cz). Takový charakter však vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Karviné nemá. Jedná se o sdělení výsledku určitého administrativního postupu, který není Ústavní soud oprávněn korigovat. Kdyby tak totiž učinil, zasahoval by nepřípustným způsobem do průběhu trestního řízení jako orgán činný v trestním řízení, což mu nepřísluší.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud stížnost podle §43 odst. 1 písmeno d) zákona o Ústavním soudu, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, odmítl.
III.
Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým se ústavní stížnost odmítá, ovšem nic nemění na skutečnosti, že ochranu tvrzených vlastnických práv je stěžovatel oprávněn uplatnit prostřednictvím civilního soudního řízení, což také (jak vyplývá z přípisu doručeného Ústavnímu soudu dne 25.5.2005) návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podaném ke Krajskému soudu v Ostravě učinil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. října 2005
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj