ECLI:CZ:US:2005:4.US.289.04
sp. zn. IV. ÚS 289/04
Usnesení
IV.ÚS 289/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného Mgr. J. H., proti nečinnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. srpna 2004 a doplněnou po výzvě Ústavního soudu k opravě vad podání dne 4. února 2005, napadl stěžovatel postup Krajského soudu v Ústí nad Labem. Uvedl, že rozhodnutím tohoto soudu sp. zn. 10 K 8/96 ze dne 9. října 1996 byl na jeho osobu prohlášen konkurz. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které osobně doručil do podatelny soudu dne 23. října 1996. Protože soud prvního stupně i soud odvolací zůstaly nečinné, podáním ze dne 2. srpna 2004 se stěžovatel obrátil na předsedu Vrchního soudu v Praze se stížností na průtahy řízení. Předseda Vrchního soudu v Praze mu následně dopisem ze dne 17. srpna 2004 sdělil, že Vrchnímu soudu v Praze žádné odvolání nebylo postoupeno, tedy se jím ani meritorně nezabýval. Stěžovatel však poukazuje na skutečnost, že odvolání podal, což dokládá kopií odvolání opatřenou podacím razítkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. října 1996, přičemž popírá, že by mu bylo doručeno rozhodnutí o tomto odvolání. Má za to, že uvedeným postupem byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva plynoucí z Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), totiž právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Namítá dále, že nečinností prvoinstančního soudu mu byla způsobena značná materiální i psychická újma, zejména s ohledem na důsledky prohlášení konkurzu. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, jímž by zakázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 10 K 8/96 pokračovat v předmětných průtazích v řízení a přikázal mu ve věci bez průtahů jednat. Stěžovatel dále žádá náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 věta první před středníkem zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Stěžovatel podanou ústavní stížností brojí proti nečinnosti soudu prvního stupně. Zde je třeba konstatovat, že Ústavní soud v minulosti nevyžadoval vyčerpání tzv. hierarchické stížnosti, tj. stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, před podáním ústavní stížnosti, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení (viz např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. I. ÚS 600/03, II. ÚS 504/03). Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) provedenou zákonem č. 192/2003 Sb. byl do právního řádu včleněn s účinností od 1. 7. 2004 nový institut - tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§174a zákona o soudech a soudcích). Vzhledem k této snaze zákonodárce zavést do právního řádu nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v řízení vyčerpání tohoto návrhu před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, sp. zn. IV. ÚS 259/04). Stěžovatel však takový návrh nepodal, tedy nelze učinit závěr o vyčerpání všech prostředků k ochraně práva zákonem určených.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než stěžovatelův návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout.
Návrh stěžovatele na úhradu jeho nákladů vzniklých v řízení před Ústavním soudem jako návrh akcesorický pak sdílí osud ústavní stížnosti, neboť dle ust. §83 odst. 1 zák. o Ústavním soudu je možné přiznat náhradu nákladů na zastoupení (nikoliv náhradu nákladů jiných) stěžovateli ze strany státu pouze tehdy, nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 25. dubna 2005
JUDr. Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj