ECLI:CZ:US:2005:4.US.446.05
sp. zn. IV. ÚS 446/05
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 25. srpna 2005 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti Ing. L. Č., zastoupeného Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem se sídlem Sokolská tř. 22, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2005, č. j. 15 Co 569/2004 - 132, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť má zato, že jím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše citovaným usnesením byla stěžovateli krajským soudem udělena pořádková pokuta ve výši 10.000 Kč (výrok I.), přičemž tuto pokutu měl stěžovatel zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě do tří dnů od právní moci citovaného usnesení (výrok II.).
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že porušení čl. 36 odst. 1 Listiny shledává v tom, že byl zbaven práva na přezkum rozhodnutí soudu nižšího stupně soudem vyššího stupně a bylo o jeho právech rozhodováno, aniž mu byla dána možnost se předem před soudem vyjádřit. Jak dále uvedl, dle poučení uvedeného v napadeném rozhodnutí požádal předsedkyni senátu o prominutí uložené pokuty, přičemž do dne podání ústavní stížnosti mu nebylo doručeno ani usnesení o prominutí uložené pokuty ani vyrozumění o tom, že jeho žádosti nebylo vyhověno. Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem citované usnesení zrušil.
Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (§72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 8. 2005, č. j. 15 Co 569/2004 - 168, rozhodl k žádosti stěžovatele o prominutí pořádkové pokuty tak, že této žádosti vyhověl. Je tedy zjevné, že hrozící zásah do základních práv stěžovatele (konkrétně spíše do základního práva garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny než čl. 36 odst. 1 Listiny, jak tvrdí stěžovatel), odpadl tím, že předsedkyně senátu rozhodla o prominutí uložené pořádkové pokuty. Tak došlo de facto i k neúčinnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí, resp. k jeho nahrazení rozhodnutím novým, které není způsobilé zasáhnout do základních práv stěžovatele. Jinými slovy, faktická neúčinnost rozhodnutí, které hrozilo zásahem do základních práv stěžovatele, resp. jeho nahrazení rozhodnutím novým, je důvodem pro odmítnutí ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, s přiměřeným použitím §218 písm. b) o. s. ř. bylo třeba za změněné situace v době rozhodování o ústavní stížnosti tuto posoudit jako nepřípustnou (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 465/02).
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako nepřípustnou [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2005
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj